Principál Chuck Schuldiner se rozhodl vyrazit kytaristu Ricka Rozze a vyzkoušet opět někoho jiného. Za rohem však už bylo turné po Mexiku a Death byli bez druhého kytaristy. Na doporučení tak do svých řad formace kolem Chucka přibrala Jamese Murphyho, jehož cit pro melodická kytarová sóla perfektně zapadl do nového materiálu kapely. Zrodilo se „Spiritual Healing“.
Největší posun se u „Spiritual Healing“ konal v textové části. Zombíci, krev a lebky vystřídal reálný horor – genetické experimenty, křesťanské pokrytectví, duševní poruchy, kontrola systému nad životem člověka atd. Chuck Schuldiner se v jednom z rozhovorů na přelomu osmdesátých a devadesátých let vyjádřil jasně: „Death je kapela, ve které můžu vyjádřit svůj osobní pohled na některé věci v životě. Podle mě má větší smysl, když zpíváš o něčem, s čím se ostatní lidi můžou ztotožnit. Proto Death neuslyšíš zpívat o démonech, co přilétají a zobají ze země jeptišky. Je to debilní a lidi to jen omezuje…“ Neomezený rozhled a neustálý progres kupředu byl pro Chucka tím největším pohonem a zde se to jen potvrdilo.
Instrumentálně se „Spiritual Healing“ může zdát oproti prvním dvěma deskám krotší a pomalejší, ale o to více je ve výsledku osm nabízených kousků melodičtějších a rafinovanějších. Perfektním příkladem je titulní skladba, která atakuje stopáž osmi minut a vystřídá hned několik kytarových figur, fines a rytmických změn včetně melodických pasáží, které dohromady perfektně komunikují i díky neustále se vracejícím základním riffům či úhlavním motivům. Třetí deska Death se tak historickou optikou zařazuje přesně mezi starou a novou koncepcí kapely. Příkladem budiž i oprášení některých starých riffů z dob prapůvodních počátků kapely. „Living Monstrosity“ obsahuje riff ze skladby „Back From the Dead“ a již zmíněná titulní skladba „Spiritual Healing“ chytlavý riff z „Legion of Doom“.
Desce se nedá upřít menší upgrade skálopevně zakořeněných postupů s důrazem na větší melodiku a lehčí experimentování se zvukem (hlavně vokální efekty). Především kytarová sóla a některé riffy si zaslouží absolutorium. Potíž nastává v momentě, kdy se zapojí bicí souprava, která v některých pasážích evidentně nestíhá a pouze otrocky kopíruje anebo mírně variuje základní thrashový rytmus. Ten se však po několika minutách oposlouchá a bohužel se nestaví na roveň brilantně vymyšlených kytarových riffů, které by potřebovaly podpořit dvoukopákovou salvou jako sůl. Písně jako „Altering the Future“ nebo „Low Life“ by tak s někým jiným za soupravou (Sean Reinert, Gene Hoglan…) vystřelili ještě o level výš. Možná, že už tehdy si limitovaný instrumentální příděl ostatních členů Chuck uvědomoval…
Poslední kapkou bylo kontroverzní turné s Kreator, které se odehrálo v Evropě. Strach z létání a z nekomfortní dopravy daleko za moře Chuckovi nedovolily účastnit se osobně nasmlouvaného turné a jednoduše odmítl. Terry Butler a Bill Andrews převzali bezvýchodnou situaci a celé turné odjezdili spolu s bedňáky Walterem Trachslerem (kytara) a Louisem Carrisalezem . Ortel Chucka byl jasný a neúprosný. Po příjezdu do USA zůstal členem Death opět jen on sám.
|
