Kdyby tuto norskou trojici jednou nezaslechl bubeník Metallicy Lars Ulrich, byli by Bokassa nejspíš stále jen kapelou lokálního významu v okolí Trondheimu. Jak se říká, každou velkou formaci pomohla udělat náhoda a tohle byla jedna z nich. Ne že by se z Bokassa ihned stali velké hvězdy, ale překročili hranice rodného Norska a jako předkapela Metallicy se svezli po světě. Úděl předkapel sice bývá těžký, ale Bokassa i při nevděčném odpoledním čase dokázali zaujmout. A to hrají úplně jiný styl než Metallica… Řada příznivců světové metalové jedničky ale slyšela na jejich ostrý rock n`roll, kde jsou cítit i vlivy hardcoru a punku, a proto je novinka „Molotov Rocktail“ bezesporu nejočekávanějším albem této norské party. Otázka však je, zda Bokassa dokáží příležitost, jakou jim Ulrich před pár lety dal, dokonale zúročit…
Přestože Bokassu má většina lidí spojenou právě se stadionovými koncerty po boku Metallicy, je jasné, že tahle kapela spíše patří do klubu, kde teče pot po zdi, smrdí rozlité pivo a pod pódiem paří pupkatí fousáči v džískách bez rukávů. Právě atmosféra tohoto prostředí z tvorby norské trojice vždy dýchala. Nemění se to ani když kapela hrála pro desítky tisíc lidí. Bokassa totiž zůstávají sví, v podstatě nekomerční a věrni svým syrovým kořenům. V jejich hudbě lze stále slyšet odkaz na staré garážové kapely typu The Stooges či hardrockové velikány Black Sabbath. Rezonují v nich vlivy tvrdých hardcore punkových souborů jako Dead Kennedys a Black Flag, stejně jako Soundgarden. Mají blízko i k původní podstatě severských formací Gluecifer, Backyard Babies (okolo alba „Total 13“) nebo The Hellacopters (z devadesátých let) a tato směska z nich činí zajímavou kapelu. Pravděpodobně ne předurčenou k masovému uctívání, ale to jí na kvalitě neubírá.
Na „Molotov Rocktail“ je znát posun v tvorbě. Jestliže debut „Divine & Conquer“ byla malá deska plná navztekaného punku, na „Crimson Riders“ už Bokassa začali ukazovat dospělejší tvář, která se odrážela ve větší kompoziční vytříbenosti a produkční ustálenosti. Po ní kapela přestoupila k Napalm Records, což je rozhodně krok vpřed, protože obě předchozí desky vyšly jen u obskurních labelů, které neměly šanci ani prostředky zajistit kapele pořádné studio ani promoaktivity. Teď je to o něčem jiném a na výsledku je znát, že kapela si s novinkou dala větší práci než s předchozími nahrávkami. To i přesto, že dramaturgicky album pokračuje ve stejné linii jako předchůdci. Jen je tentokrát vše více dotažené a více hitové. Tedy samozřejmě tak hitové, jak kapela ve svém ranku dokáže být. Bokassa se stále více opírá o klasický rock n`rollový základ, znatelný ve většině skladeb. V pilotním singlu „So Long, Idiots!“ má docela blízko k Backyard Babies a daří se jí servírovat velice silný, zpěvný refrén, který by mohli využít na velkém pódiu, s nímž mají z konce předcovidovské doby slušnou zkušenost.
Stále více jejich tvorbou prostupující melodičnost a to je na „Molotov Rocktail“ nejpřitažlivější. Pořád se ji snaží ředit tvrdšími postupy, v „Pitchforks R Us“ naservírují skoro blackmetalový riff, ale okouzlující refrén s dětským sborem zcela mění ráz celé skladby. Stejně jako v „Hereticules“, kde kytary připomínají pouštní zvuk Kyuss, ovšem refrén má až popový nádech, v němž opět nechybí vícehlasy a dechová sekce. Místy je „Molotov Cocktail“ docela stylový mišmaš, ale to je právě to, co jej dělá zajímavým. Jsou zde ostré věci jako jmenované skladby nebo úsečnější „Burn It All“, „Molotov Rocktail“, či skandovaná „Low (And Behold)“, ale je tu také pokračování ságy „Immortal Space Pirate“, tentokrát s číslovkou 3 a podtitulem „Too Old For This Sith“, v níž kapela rázem změní svůj výraz. Stane se mnohem psychedeličtější, koketuje s grungem, doom metalem, skrz který se ozývají skoro až kostelní sbory. Tato bezmála osmiminutová epická věc je naprostý protipól vůči energicky našlápnutému zbytku alba. Jako osvěžení působí velmi dobře, ale přece jen úplně nevystihuje pravou podstatu Bokassy.
„Molotov Rocktail“ je pro Bokassu velice důležité album. Je rozhodně jejich nejdotaženější a přestože má ještě rezervy, tak se o něm dá říct, že obsahuje i nejlepší skladby z dosavadní kariéry kapely. Růst je cítit a záleží jen na tom, jak si s příležitostí, která se kapele dostala společným cestováním s Metallicou i od velkého žánrového labelu, sama poradí. Potenciál tu rozhodně je.
|
