Psal se rok 2005 a u Black Sabbath situace znovu dospěla do slepé uličky. Kapela sice stále fungovala se zpěvákem Ozzym Osbournem, s nímž dokončila úspěšné světové turné a nasmlouvané koncerty v rámci Ozzfestu, ovšem komunikace mezi Ozzym a zbytkem kapely vázla. Osbourne se netajil tím, že má chuť na sólovou práci, z čehož o dva roky později vzniklo album „Black Rain“ a Tony Iommi se s vydavatelskou firmou domluvil na vydání kompilace „The Dio Years“, která shrnovala období, kdy v čele kapely stál Ronnie James Dio. Tento krok byl základem kapely, o níž se jeden čas mluvilo jako o dalším nástupci Black Sabbath. V říjnu téhož roku Dio vystoupil v pořadu „Masters Of Rock“ na rádiu BBC Radio 2 a zmínil skutečnost, že má v plánu společně s Tonym Iommim pracovat na nové hudbě. O žádné kapele ani albu se zatím nemluvilo. Mělo jít jen o vydání kompilace „The Dio Years“, na níž budou umístěny i tři nové skladby.
Věci začaly dostávat spád, ale nebylo jasno okolo názvu. Zdroje blízké členům kapely mluvily o tom, že by kapela měla vyjet na cesty pod názvem Black Sabbath – The Dio Years, což se jeden čas bralo vážně, ovšem vědomí, že by to pošramotilo křehké vztahy s Ozzym, bylo příliš silné. S řešením přišel Iommi, když navrhl, aby se celý podnik přejmenoval na Heaven And Hell, podle klasického alba, které čtveřice Iommi, Dio, basista Geezer Butler a bubeník Bill Ward natočila v roce 1980. Vše bylo domluveno, když došlo k problému, takřka stejnému jako na začátku osmdesátých let. Problém se jmenoval Bill Ward. Když už byly nasmlouvané koncerty a jely promoakce, odmítl se bubeník na celém podniku podílet. Údajně ze solidarity k Ozzymu, který mu tento krok "oplatil" o pár lety později, kdy se za Warda nepostavil v době natáčení comebackové desky „13“ a bubeník byl bez milost nahrazen Bradem Wilkem z Rage Against The Machine.
Řešení se našlo rychle, neboť kapela znovu zkopírovala vlastní minulost a do svých řad povolala Vinnyho Appiceho, jenž nahrál nástupce slavného „Heaven And Hell“, album „Mob Rules“. Ani teď se neuvažovalo o delší spolupráci, Dio plánoval vrátit se ke své kapele, měl v hlavě projekty „Magica II“ a „Magica III“ a spolu s Iommim v březnu 2007 vysvětlovali, že oba mají jiné smluvní závazky, které jim spolupráci těžko umožňují. Za půl roku bylo všechno jinak… To už hlavní tahouni směle prohlašovali, že se chystá turné i nová deska. Zástupy fanoušků zbystřily. Byl to Dio, který byl jimi plně uznáván jako jediný zpěvák Black Sabbath z éry po rozchodu z Ozzym v roce 1979 a album „Heaven And Hell“ je řazené mezi největší klasiku. Přestože se Dio a zbytek Black Sabbath pokoušeli vstoupit do stejné řeky i v roce 1992 s albem „Dehumanizer“, jež sklidilo smíšené reakce, euforie ze spojení legend převládala. Bylo nutné ztvrdit formu novým albem, protože rozhodně bylo na co navazovat. Obě desky ze začátku osmdesátých let „Heaven And Hell“ a „Mob Rules“ byly famózní a nezapomenutelné. „Dehumanizer“ z dvaadevadesátého sice už méně, ale o propadák se rovněž nejednalo.
Tvořilo se prakticky celý rok 2008. Dvojicí Iommi a Dio byl ke skladatelskému procesu přizván i Geezer Butler. Očekávání byla veliká, přestože občas zahlodal červíček pochybností. Dio už byl skladatelsky z formy řadu let, jeho posledním skvělým albem zůstávalo „Lock Up The Wolves“ z roku 1990 a Iommi s Butlerem toho v předchozích letech také udělali pomálu. Nestala se jejich deska pouze průšvihem, zaostávajícím daleko za očekáváním? Odpověď není jednoznačná. Album „The Devil You Know“, vydané na konci dubna 2009 na obě díla ze začátku osmdesátých let nenavázalo, ovšem o průser se nejednalo. Spíše než na „Heaven And Hell“ a „Mob Rules“ novinka reflektovala spíše „Dehumanizer“, na němž se Black Sabbath nepředstavili v nejlepší formě. Ta jim chybí i na „The Devil You Know“, přestože formálně na papíře vše vypadalo dokonale. Problém není ve výkonech zainteresovaných, neboť Iommi pálí své poctivé riffy a Dio, přestože už mu zbýval poslední rok života, pěje jako v nejlepších letech. Problém je v tom, že autorská studnice byla takřka vyschlá.
Stylově je všechno v pořádku a kapela se vrací k podstatě někdejší společné práce. Album je plné fortelného heavy metalu se silným přesahem k sabbathovskému doom metalu, Dio znovu vypráví své příběhy, ovšem ani to nedokázalo zakrýt fakt, že kapela měla v ruce pouze lehce průměrný materiál. Nepřístupný, ne zrovna lehce poslouchatelný a málo zapamatovatelný. Ani singl „Bible Black“ nepředstavoval bůhvíjak skvělý kousek, jenž by se mohl rovnat „Children Of The Sea“, „Die Young“, „Neon Knights“, „The Sign Of The Southern Cross“ nebo „Heaven And Hell“. Ani jednu tak skvělou věc „The Devil You Know“ neobsahuje. Jsou zde dobrá místa - úvodní rifforáma „Atom And Evil“, zatěžkaná „Fear“, „Eating The Cannibals“, závěrečná „Breaking Into Heaven“ a samozřejmě „Bible Black“, která se nakonec ukázala být nejsilnější položkou alba. Řada skladeb je průměrná (za všechny hlavně „Rock And Roll Angels“ a „Neverwhere“), neobsahuje zásadní nápady a zní, jako kdyby kapela chtěla za každou cenu nahrát album a neměla na něj co dát. Ale to už byla známá věc z dob „Dehumanizer“.
Ohlas ale deska měla, což lze přičítat euforii ze znovushledání legend. Vydařily se následné koncerty, na kterých Heaven And Hell kromě nových věcí hráli především staré klasiky, což byla veliká deviza celého podniku a moment, na který fanoušci čekali řadu let. „Bible Black Tour“ odstartovalo ve velkém stylu ve společnosti progresivistů Coheed And Cambria a The Mars Volt začátkem května 2009 a přes skvělá vystoupení na festivalech Sweden Rock, Hellfest, Wacken Open Air nebo Sonicsphere dospělo až do Atlantic City v americkém státě New Jersey, kde 29. srpna 2009 Heaven And Hell vystoupili naposledy. Konec byl velmi rychlý… Přestože po vydání „The Devil You Know“ muzikanti plánovali album další, k ničemu takovému nedošlo. V listopadu 2009 byla Diovi diagnostikována rakovina žaludku, která si vyžádala okamžitý lékařský zákrok. Přestože operace byla úspěšná, Iommi, Butler a Appice se dohodli, že zruší koncerty naplánované na rok 2010. Diovi v té době bylo už sedmašedesát let a potřeboval větší čas na rekonvalescenci. Ovšem nemoc se nevzdala a začátkem roku 2010 udeřila v plné síle. Dio zemřel 16. května téhož roku.
Celý rockový svět zahalil smutek. Album „The Devil You Know“ dostalo nový význam, který byl o poznání smutnější než rozpačité recenze, provázející jeho vydání. Z historického hlediska se jedná o cenné album, představující finální tečku za někdejší formou Black Sabbath. Jeho význam překročil kvalitu materiálu samotného. Kdo by to byl ale v době, kdy tohle album vyšlo, čekal…
|
