Tak přece jen se M.ill.ion vracejí znovu na scénu. Poslední léta u nich byla dost divoká a nejeden fanoušek je už považoval za odepsanou kapelu. Ne, že by se zdiskreditovali posledním materiálem "Sane & Insanity", ale to co se stalo potom, by zlomilo vaz asi i otrlejším kapelám. V roce 2014 na turné po Velké Británii chytil kapelník a basista B. J. Laneby zákeřnou bakterii, která jej takřka připravila o život. Když se prokousal dlouhou rekonvalescencí, rozhodl se kapitolu M.ill.ion ukončit. Rázem bylo po nadějích, které do kapely vkládaly řady fanoušků melodického hard rocku, neboť M.ill.ion byli kapelou, jenž prapor stylu nesla i v dobách pro hard rock nejtěžších - kolem poloviny devadesátých let.
Rozpad netrval věčně. Přišel podzim 2020 a s ním oznámení, že se kapela vrací na scénu. Za vším samozřejmě stál Laneby, který oslovil staré členy kapely, zejména ty, kteří s ním táhli káru v devadesátých letech, a najednou se začaly rýsovat kontury nových M.ill.ion. Na svém místě byl zpěvák Hans Dalzon i kytarista CT Rohdell a všechno vypadalo velice slibně. Kapela oznámila novou desku, které dala název "Back In Track", což příznačně smybolizovalo návrat do kolotoče showbyznysu. Tím se dostáváme k problému, kterým tato deska je. Není špatná, ba naopak. Ale rozhodně není úplně nová. A to je fakt, který řadě fanoušků může přivodit mírné rozčarování. Prohlášení o tom, že "Back On Track" bude obsahovat spíše staré věci z prvních tří alb, totiž moc nepadlo.
Současnou formu M.ill.ion ukazují pouhé tři skladby, logicky umístěné na začátek desky. Úvodní a zároveň titulní "Back On Track" je skvělou ukázkou klasického melodického hard rocku, skladba startuje pozvolna za tónů akustické kytary a kláves, aby ji rozjel poctivý riff, odkazující na lásku k Deep Purple. Samotný refrén je stvořený pro stadionové využití, ač s takovými prostory dnes M.ill.ion počítat nemohou. Následující "Rising" je poněkud tvrdším kusem, zejména kousavá sloka směřuje spíše k blues/hard rocku a samotný refrén je mnohem více postavený na souhře kytar a kláves než na vzletných melodiích. A "Circle Of Trust", nasazovaná jako druhý singl, nepostrádá dramatičtější stavbu, nechybí inspirace u klasických alb Rainbow a jejich epických chvilek. Ovšem ani ona, ani "Rising" kvalit titulního kousku nedosahují.
Zbytek je poskládaný jako výběrová kolekce z prvních tří desek kapely, které patří mezi fanoušky k nejvyhledávanějším. Kupodivu jen dvěma skladbami se vsadilo na debut "No. 1" z roku 1992, jenž je dnes v podstatě fanouškovskou raritou, hlavní díl leží na albu "We, Ourselves & Us" a nejznámnější desce "Electric" z osmadevadesátého. Z nich se vybíralo chytře a zároveň citlivě, kapela všechny staré skladby obdařila současným zvukem, což brání rozpolcenosti alba. Laneby a spol. ze všech tří desek vzali nejsilnější skladby jako "90-60-90" (ultimátní hit debutu) nebo "Eye Of The Storm" a "Candyman" z "Electric", mezi ně vklínili retro baladu "Lovely Eyes", která je rovněž jednou z nejpovedenějších položek desky. Na druhou stranu některé skladby dnes působí mírně přežitým dojmem, takže staší kompozice "Doctor Lööv" nebo "Narrow Mind Land" už stěží dnes někoho zaujmou a dokazují, že nikdy nebyly ty, které by obstály ve zkoušce času.
Ač je tato kolekce mírným zklamáním kvůli jen zlomku nového materiálu, urazí málokoho. Staré skladby jsou dobře zvukově ošetřené a novinky dávají příslib do budoucna, že by tahle kapela ještě nemusela říct poslední slovo. Pro staré fanoušky bude "Back On Track" cenné kvůli novým podařeným věcem, potencionální nové příznivce může velmi dobrým způsobem seznámit se zásadní tvorbou této švédské party.
|
