Co naplat, staří metalcoroví fanoušci dávno Asking Alexandria oplakali, protože tahle britská parta rozhodně není tím, čím bývala před deseti lety. Tenkrát se dala považovat za metalcorovou mašinu, která chrlí kulometná tempa, screamované fucky lítají všude kolem a přítomnost elektroniky je spolu s kytarami dominantním prvkem. To je dneska minulostí, přestože bylo jasné, že přesun do jiných stylových odvětví nemusí Asking Alexandria pouze prospět. V jejich případě se to ukázalo jako dvousečné. Když se kapela po svém přelomovém albu „From Death To Destiny“ rozkmotřila se zpěvákem a tehdejším enfant terrible metalové scény Dannym Worsnopem, stála logicky na scestí. Angažmá ukrajinského vokalisty Dennise Stoffa nakonec vydrželo jen jedno album – „The Black“, znamenající kajícný návrat k metalcorovým kořenům – a když se Worsnop po Stoffově vyhazovu přece jen vrátil, už věci nebyly zdaleka tak jednoznačné jako předtím.
Worsnop je totiž rocker. Má v krvi Mötley Crüe, Guns N`Roses a Skid Row, což se projevilo v jeho bočním projektu We Are Harlot a dost možná příklon k této hudbě byl podmínkou jeho návratu. Žádná další „Stand Up And Shout“ se už nekonala, což část příznivců nesla velice nelibě a Asking Alexandria odepsala. Předčasně. Bezejmenné album, symbolizující nový začátek se starým zpěvákem sice nebylo úplně ukázkovým příkladem talentu kapely a podepsal se na něm především spěch, v kterém vznikalo, loňská „Like A House On Fire“ přece jen symbolizovala částečný návrat k lepší formě. Ovšem fanoušci v domovské Británii album pohřbili a zjevně jim mnohem hardrockovější (a dejme tomu i popovější) tvář moc nesedla. Co na tom, že deska byla nejlepším dílem od „From Death To Destiny“, když byla docela jiná než stará alba. To ale zjevně Asking Alexandria nerozházelo a o rok později si tvrdošíjně stojí za svým. Prostě žádný návrat k metalcorovým breakdownům…
A novinka jde v tomto směru snad ještě o kousek dál než „Like A House On Fire“. Původní styl kapely je cítit ve slabých náznacích, například v „If I Could Erase It“ spustí kapela samplované vícehlasy (což je jedno z poznávacích znamení komerčního metalcoru) a připomene tak období desky „The Black“ nebo hrábne podstatě tvrději do strun a Worsnop znovu tahá tóny až z paty v závěrečné „The Grey“, ale takových míst je jen pár. Základem je klasická rocková skladba. Moderně pojatá a opatřená poněkud otravným univerzálním zvukem, ale pořád ctící pravidla taková, jaká byla napsána v sedmdesátých a osmdesátých letech. Asking Alexandria mají stále drobný alternativní nádech, který se mísí s post-grungeovou atmosférou (to je to, nač jejich američtí příznivci slyší), ale základem je moderní hardrockový styl. S ním dokáže kapela pracovat a prostřednictvím něho demonstrovat, že už dávno přerostla různé škatulky a směřuje k tomu, čemu se říká nadžánrová rocková kapela.
Důležité pro novinku „See What`s On The Inside“ je fakt, že kapela měla při tvorbě skladeb docela šťastnou ruku. Vznikla tak deska, která je jejím nejlepším dílem od časů „From Death To Destiny“. Ač úplně jiná, stylově stojící mimo stará díla, tak přesto kvalitní. Základem novinky je silná písnička. Můžeme za ni považovat singl „Alone Again“, mírně působící jako drobná úlitba starým fanouškům, ale můžeme za ní považovat i řadu dalších věcí. V nich si nový styl (nebo spíše vývoj) kapely už sedá a všechno začíná fungovat. Ultimativním hitem je „See What`s On The Inside“, stadionová tutovka s vypjatým Worsnopovým zpěvem, velmi silným refrénem a ohromným kytarovým sólem. Jako kdyby se v ní Asking Alexandria chtěli vyrovnat Worsnopovým vzorům a transformovat hitovost osmdesátých let do soudobého kabátku. To ostatně vyloženě ční i z „Faded Out“, „Misery Loves Company“ či „Never Gonna Learn“ (všimněte si výrazného hvízdaného motivu), které lze považovat za jedny z největších hitů, které Asking Alexandria v posledních letech napsali.
„See What`s On The Inside“ je možná nejdospělejší album kapely. Jasně demonstruje, že metalcorové berličky byly jen mladickým vrtochem, protože hudba, kterou má kapela v sobě, je jiná. Z obou posledních alb je cítit, že forma je po několika hlušších letech na vzestupu a že tahle parta má pořád co nabídnout. Uvidíme, kam až to budou Asking Alexandria schopni dotáhnout.
|
