Jen když se řekne název The Beatles, je z toho cítit obrovsky silný závan historie. NEEXISTUJE na světě slavnější kapela, než byla liverpoolská čtveřice, která zažehla pochodeň, z níž se rockový požár rozšířil do celého světa. Byli to The Beatles, kteří se představili jako skutečná kapela a definovali to, co se v budoucích letech stalo normou. Zpěv, dvě kytary, baskytara a bicí. Jakkoliv stejný model už používali rock n`rolloví umělci typu Elvise Presleyho, Buddyho Hollyho, či Richieho Valense, vždy se prezentovali jako sóloví umělci s doprovodnou kapelou. The Beatles nikoliv, oni byli kapelou. Čtyři mladí chlápci na prahu dvacítky, kteří spolu hráli i trávili volný čas, z čehož čerpali největší sílu. Proto jim prvenství bude patřit navždy a nikdo jim ho neuzme. Stejně jako status největší a nejslavnější kapely světa, ke které se hlásí dodnes řada rockových a metalových hvězd. Od Roberta Planta, Ozzyho Osbournea přes Bruce Dickinsona, Jona Bon Joviho, zesnulého Kurta Cobaina až k představitelům nejtvrdších odnoží metalové hudby. Řada z nich se shodne na tom, že jejich život se změnil v okamžiku, kdy poprvé slyšeli The Beatles…
Kořeny The Beatles sahají do poloviny padesátých let. V té době se Velká Británie ještě vzpamatovávala z hrůz druhé světové války, z ulic jakoby neochotně mizely rozvaliny po bombardování Göringovou Luftwaffe jako němý svědek pohnuté doby předchozí dekády, ale vedle nich už bujel a bobtnal nový život dospívající generace. Tu s válkou pojily jen útržkovité vzpomínky z nejranějšího dětství a snaha nechat pachuť utrpení a zmaru za sebou. Pomáhala jim v tom hudba. Z Ameriky, nezasažené tragikou války, se valila hudba rock n`rollových a bluesových věrozvěstů, což nemohlo nechat mládež ze starého kontinentu chladnou. Taky chtěla být hvězdou, ač nevyrůstala v prosluněném Los Angeles, na klidném Středozápadě ani honosném New Yorku. Touha po podobné hudbě však byla obrovská…
Historie The Beatles se začala odvíjet na přelomu let 1955 a 1956, ve chvíli, kdy patnáctiletý John Lennon založil kapelu The Blackjacks, soustředící se na tehdejší módní vlnu skiffle, hudby založené na folku a blues s jemnými doteky jazzu. Kapela se ale dočkala prvních koncertů až pod názvem The Quarrymen a v červenci roku 1957 na jeden takový přišel i čerstvě patnáctiletý Paul McCartney. Po vystoupení vyhledal Lennona, který plnil funkci frontmana, aby mu přehrál na kytaru několik rock n`rollových skladeb. Lennona jeho styl hry zaujal natolik, že po pár dnech nechal McCartneymu vzkaz, že jej bere do kapely. McCartney přišel, ovšem ne sám. S sebou přivedl čtrnáctiletého George Harrisona, který se však od Lennona dočkal odmítnutí. Ne ale na dlouho. Jak sílila McCartneyho pozice v kapele, nechával na něm Lennon i personální stránku. Proto přišel následující rok (1958) a Harrison se dočkal. Byl rázem členem The Quarrymen.
Ještě chvíli trvalo, než kapela objela známé hospodské štace po městech ve Velké Británii, přičemž se její členové a nakonec i názvy měnily jako na běžícím pásu (zejména kvůli McCartneymu, který hlídal výkony ostatních muzikantů ostřížím zrakem), než se letopočet přelil z padesátých let do roku 1960, který byl pro kapelu rozhodující. „John měl nápad, že se budeme jmenovat The Beetles a já na to, co třeba The Beatles, jako tlukot bubnu,“ řekl ke vzniku slavného jména McCartney. Velice důležité bylo, že se kapela, po turné po Skotsku, kde působila jako doprovodná formace zpěváka Johnnyho Gentlea, rozhodla zeštíhlit obsazení a kromě Lennona, McCartneyho a Harrisona jejím členem zůstal basista Stuard Sutcliffe a nově i bubeník Pete Best. V této sestavě kapela odjela na svou první štaci do německého Hamburku, aby zde vystupovala v místních klubech. Tu provázela řada problémů, které vyvrcholily v to, že Harrison byl z Německa vyhoštěn, protože se přišlo na to, že ještě není plnoletý a následně zemi musel opustit McCartney i Lennon, neboť se jim podařilo zapálit pokoj, v němž bydleli. V Hamburku zůstal jen Sutcliffe, který si v něm našel svou budoucí ženu a s kapelou odmítl odcestovat. Osud mu však předurčil krátký život, protože zemřel už v jedenadvaceti letech, v dubnu 1962, poté, co byl aktérem rvačky v hamburském Cavern Clubu, kde utrpěl ránu do hlavy, která způsobila krvácení do mozku.
V té době už byli The Beatles v Hamburku zpátky a rozjeli svou slavnou epizodu v tamním Star Clubu, která znamenala konečný průlom. Už u toho nebyl Sutcliffe, ani bubeník Pete Best, zato měla kapela v zádech manažera Briana Epsteina a v kapse smlouvu na debutovou desku u firmy Parlophone, jejíž producent George Martin si vymínil propuštění Besta kvůli nedostatečným hráčským kvalitám a jeho nahrazení zručnějším Ringo Starrem. Hvězdná sestava, kde už po Sutcliffovi třímal basu McCartney, byla pohromadě. Při hamburských koncertech vykrystalizovaly první velké hity kapely, autorské skladby „Love Me Do“, „Please Please Me“ a „P.S. I Love You“, které se měly stát pilíři chystané debutové desky. Nejprve se však zahryzly do britského singlové žebříčku, „Love Me Do“ vyšplhalo na konci roku 1962 na sedmnáctou příčku, „Please Please Me“ pak dosáhlo faktického vrcholu. Bylo třeba rychle do světa vypustit debutové album, přestože The Beatles neměli v zásobě dostatek skladeb, které by na něj mohli umístit.
Nakonec jich dali dohromady osm, což by s bídou stačilo na jednu stranu. Kapela proto desku doplnila šesticí coververzí, které v té době běžně hrávala a které spadaly spíše do popového či rhythm n`bluesového ranku. Stěžejní (kromě „Twist And Shout“ od vokální kapely The Top Notes) jsou vlastní skladby, oba autoři Lennon a McCartney dokázali v jednoduchosti najít svůj grál a ukázali, jak na svou dobu mohou znít energicky, srozumitelně a hitově, bez zbytečného popového balastu, který plnil britské hitparády. The Beatles na to šli přímým způsobem, napsali maximálně funkční melodii, z níž vytvořili dvouminutovou skladbu, natolik chytlavou a zapamatovatelnou, že byla předurčena stát se velkým hitem. Takovou funkci plní zejména „Please Please Me“, podle níž byla pojmenována celá deska. Není však jediná. Je tu i druhý hit „Love Me Do“, na který navazuje další známá věc „P.S. I Love You“. Společně se skvělou „Misery“, do níž producent Martin natočil geniálně znějící klavír, a Lennonem výtečně grázlovsky podanou „Twist And Shout“ tvoří tato trojice páteř desky. Jako pěšák za těmito tutovkami šlape v první linii vydařená Lennonova „Ask Me Why“ a McCartneyho úvodní „I Saw Her Standing There“, které jasně zastiňují zbylou pětici coververzí, od kterých se čekalo, že společně se singly budou tahouny alba. Nebyly. Při kompozičním procesu přeskočila jiskra a bylo zřetelné, že vlastní skladby mohou být těmi, které v budoucích letech budou kralovat hitparádám. A tak se také stalo…
Debut „Please Please Me“ byl natočen za deset hodin na dvoustopý magnetofon, ale to mu neubírá nic na jeho síle. Z The Beatles přímo stříkala rock n`rollová energie, mladická radost a zárodek neskutečné hitovosti, která se měla plně projevit v následujících letech. Tahle deska všechno odstartovala. Nepřišla po ní ještě pravá beatlemánie, ale kapela se začala dostávat do povědomí širší veřejnosti a její plakáty už zdobily stěny pubertálních pokojů. The Beatles znovu překročili hranice Velké Británie, ale místo hamburského Star Clubu začali vyprodávat větší sály. Čekala se senzace…
|
