Návrat kytaristy Tommyho Skeoche do soukolí showbyznysu je pro řadu lidí velkou událostí. Fanoušci nejčistšího amerického hard rocku osmdesátých let mají stále v paměti jeho práci, kterou odvedl v řadách kapely Tesla, která, ač se vymykala hairmetalovému hnutí, k němuž byla mylně řazena, dokázala prodávat alba po tunách. A desky „Mechanical Resonance“, „The Great Radio Controversy“, „The Psychotic Supper“ a koneckonců i „Bust A Nut“, na nichž Skeoch exceluje, se ukázaly být trvalkami bez příznaků stárnutí. Jenže Skeoch byl kapelní enfant terrible a jak řekl jeho kytarový spolumazák Frank Hannon, vlastní nepřítel číslo jedna. Jeho nevypočitatelné chování i drogové eskapády jej nakonec stály místo v Tesle a to hned dvakrát. Nejprve si založil vlastní partu Bar 7, s níž díru do světa neudělal a podruhé se odmlčel. Vypadalo to, že nadobro, ale opak je pravdou. Tommy je s konečnou platností zpátky s ním se zase alespoň částečně vrací hardrockové pořádky…
Ledacos už napověděl jeho loňský projekt Skin Suit, který si postavil se zpěvákem Robem McManusem a bubeníkem Davidem Parksem, a s nímž vydal výborné bezejmenné album. To ukázalo, že je Skeoch znovu při síle a jeho hudba dokáže být přesvědčivější než to, co na minulém albu vytvořili jeho někdejší kolegové z Tesly. Skin Suit se nakonec ukázalo být startovním můstkem pro novou Skeochovu kapelu – Resist & Bite. Tam vzal bubeníka Davida Parkse, aby se spojili se zpěvákem Nathanem Utzem, svého času oporou Lynch Mob, a nakonec i kytaristou Stevem Stokesem a basistou Billym Powellem. Kapele se dostalo většího mediálního zájmu než projektu Skin Suit a Skeoch se znovu začal objevovat v rockových časopisech, jako kdyby ta dlouhá léta, kdy o něm nebylo slyšet, neexistovala. Takovou reputaci bylo nutné podložit dobrý albem. A to tady teď je…
Bylo otázkou, jak budou Resist & Bite znít. Skeoch byl sice zásadním tvůrcem Tesly, na jehož vrub lze připsat leckterý z hitů této party, ovšem ta doba je dávno pryč. Skeoch dospěl, trochu zestárl a pravidla na scéně se změnila. Naštěstí on sám deklaroval, že Resist & Bite jsou v první řadě hardrocková kapela, takže se veškeré obavy ukázaly být lichými. Skeoch a jeho parta dokázali najít vzácný kompromis mezi nejklasičtější tváří amerického hard rocku, jak ji představovala Tesla a mezi modernějším přístupem k věci. Jestliže album startuje tvrdými skladbami „Blood On Me“, „Fate“ a „Bombs“, které jako kdyby měly za úkol reflektovat trendy, které hardrockovou scénou prolétly v průběhu posledních třiceti let, věci se brzy začínají přiklánět na tradičnější stranu. Už s „A Soul For Mary“ začíná na povrch vyplouvat Skeochova silná minulost, až máte pocit, jako by tato skladba mohla klidně stát na album „Bust A Nut“, s nímž přišla Tesla v největším víru grungeové revoluce.
Jejími dozvuky je mírně načichlá „I“, která může být pasována na jeden z největších hitů alba. Kapela ji nahrála ve dvou verzích, z nichž druhá nese výmluvný dodatek „radio edit“. Pak se přes velmi slušnou „Already Said“ a příjemnou instrumentálku „Afterneath“ přeneseme do druhé poloviny alba, kde naplno rezonuje odkaz Tesly. Ať už v písničkářské „Till Tomorrow“, jejíž refrén může působit mírně vlezle, ale rozhodně patří k tomu nejzapamatovatelnějšímu na albu, v nostalgické „Home“, či ve výborné staromilské (ta Skeochova sóla jsou prostě stále brilantní) „Crazy“. Kapela mírně přitvrdí v „Up In Flames“ a „Scream“, v nichž se její tvář blíží ke klasickému heavy metalu britské školy, aby se v „Sway Whatcha Want“ vrátila k nejlepším tradicím Skeochovy bývalé kapely. Ty budou na desce oslavovány jeho příznivci rozhodně nejvíce.
O Resist & Bite v podstatě platí totéž, co o loňské desce Skin Suit. Může být dobrou náplastí na bolístku, kterou svým fanouškům způsobila Tesla svým posledním albem. Už od Skeochova odchodu tato kapela nikdy nebyla tak silná, jako když ve svém středu měla tohoto buřiče. Skeoch se v Skin Suit, ani nyní v rámci Resist & Bite nedokázal vyrovnat tomu nejlepšímu, co kdy nabídla jeho někdejší kapela (jak lze trumfnout „The Great Radio Controversy“?), ale předkládá desku, která je v současnosti mnohem lepší a upřímnější než to, co naposledy vytvořili jeho bývalí kolegové.
|
