Po vydání svého debutu se Manowar odebrali nejprve na mini turné po Spojených státech po boku amerického hardrockového klasika Teda Nugenta a poté i na vlastní headliner tour. Po jeho skončení kapelu opustil bubeník Donnie Hamzik. Dle slov zpěváka Erica Adamse trpěl Hamzik před publikem neúměrně velkou trémou, a to u kapely, která si zakládá na pověsti sebejistých neohrožených válečníků vůbec nepůsobí dobře. Navíc prý Hamzik v úspěch Manowar nevěřil natolik, aby opustil své dosavadní životní jistoty a začal se hudbě věnovat naplno. Na jeho místo nastoupil jistý Scott Columbus. Ten prý disponoval tak silným úderem, že pro svou hru potřeboval speciálně upravenou bicí soupravu, protože běžná by takový nápor nevydržela.
Výměna na postu bubeníka nebyla u Manowar jedinou změnou. Tou další byl přechod od vydavatelské společnosti Liberty Records k Megaforce Records. Kontrakt s tímto labelem kapela dokonce podepsala vlastní krví, což byl další z mnoha střípků do mozaiky formující unikátní image Manowar. Lehké změny postihly i hudební a textové směřování kapely. Inspiraci pro svou lyriku začala americká čtveřice ve velkém čerpat ze severské mytologie, což jak se později ukázalo, byl skvělý nápad a Manowar se díky tomu stali inspirací pro mnoho pozdějších kapel napříč různými podžánry metalové hudby.
Oproti debutu je "Into Glory Ride" výpravnější, rozsáhlejší a celkově složitější. Z nahrávky je cítit snaha o maximální epičnost, kterou dokresluje Eric Admas svým teatrálním projevem. Chytlavé přímočaré skladby z debutu kapela vyměnila za propracované kompozice, jejichž stopáž častokrát přesahuje šest minut. Z nastoleného konceptu vybočují jen dvě písně - svižný otvírák "Warlord", okořeněný poněkud pikantním intrem a chytlavá hymna "Gloves of Metal", která je černým koněm celého alba.
Zbývajících pět skladeb sází na složitější hudební postupy a ne vždy je to ku prospěchu věci. "Secret Of Steel" díky nesourodému a povětšinou pomalejšímu tempu působí až ospalým dojmem a nemastná neslaná "Revelation (Death´s Angel)" na tom není o moc líp. Naopak téměř osmiminutová "Hatred" udržuje posluchače bdělého až do posledního tónu. Vděčí za to především refrénu, kde se vokální akrobacie Erica Adamse střídají s něžně vybrnkávanými tóny. Velkolepé finále obstará "March For Revenge (By The Soldiers of Death)" s opět skvělým refrénem, který uvízne v uších ještě dlouho po poslechu desky. I když je tato osmi a půl minutová kompozice více než důstojným zakončením nahrávky, kvalit závěrečného kousku z debutu "Battle Hymns" přece jen nedosahuje.
Na "Into Glory Ride" se Manowar prezentují jako výborní muzikanti i skladatelé a představují progresivnější a sofistikovanější tvář své hudby, přičemž trochu zapomínají, že umí psát i posluchačsky přístupnější songy. Nahrávka působí až příliš pompézně a chybí ji větší tah na branku.
|
