Když před sedmi lety vydala Anette Olzon své první sólové album a nazvala ho velice trefně „Shine“, bylo velmi slunečné, rozzářené a pozitivní. Budeme-li touto optikou nahlížet na její druhé album, pojmenované „Strong“, mělo by být ještě před tím, než ho uslyšíte, poměrně jasné, jaké by mohlo být. Anette se přidržela stejné metodiky pro volbu titulu alba, takže její nová deska je silná. Temnější, agresivnější, útočnější, než byl sólový debut. V kontextu Anettiny spolupráce s Jari Liimatainenem v The Dark Element, či s Russelem Allenem v Allen / Olzon bych si dokonce troufl tvrdit, že v rámci celé svojí diskografie zamířila Anette do dosud nejtemnějších sfér. Její zvonivý a z podstaty pozitivní hlas nenechá celé album temnotou ovládnout, takže vzniká funkční a velice přitažlivý kontrast, který i díky silným melodiím má potenciál na to spadnout do uší velice snadno.
Nezanedbatelnou zásluhu na tom mají i kytarista Magnus Karlsson (s Anette Olzon už spolupracoval v rámci Allen / Olzon ), který nejenže se podílel na psaní písn9, ale nasázel do skladeb i řadu povedených riffů, a basák Johan Husgafvel, jehož občasný growl dokonale zahušťuje atmosféru. A byť se dá říct, že většina skladeb jede ve své podstatě trošku na jistotu, úvodní „Bye, Bye, Bye“ (poslední Annetino zamávání na Nightwish), spolehlivě vypointovaná v přitažlivém refrénu, z tajemně vláčného úvodu až tanečně rozeskákaná „Sick Of You“, výhružněji pojatá titulní skladba, či skrz na skrz dramatická „Fantastic Fanatic“ jsou z kategorie chytlavek na první dobrou, u kterých hlavní devizou je fakt, že svou přitažlivost neztrácí během prvních poslechů. Není náhodou, že většina zmíněných skladeb pochází z první poloviny desky, v ní je proklamovaná síla přece jen o něco výraznější, ale Anette jiskru neztratí do úplného závěru.
Není nic jednoduššího, než souhlasit s Anette, že její dvě sólová alba jsou od sebe velmi daleko. O to obdivuhodnější je fakt, že ať už dojde na niterně jemnou zpověď anebo na dynamické vykřičení nepříliš pozitivních pocitů, je zpěvačka v obou polohách ohromně přesvědčivá. Stejně jako debut drží i tahle deska náladově dokonale pohromadě, nabídne spoustu povedených melodií a pocitovou bouři. O tom, že Anette zpívat fakt umí, už snad nikdo pochybovat nemůže, bonusem navíc je fakt, že „Strong“ je další pořádný kus do skládačky toho, kterak tahle dáma umí parádně zacházet s emocemi.
|
