Klasická éra Titanicu, tedy doba alb „Metal Celebration“ a „Ábel“ je současnosti vzdálená třicet let. A vlastně ještě před deseti lety by si nikdo možná nevsadil ani falešnou pětku, že se brněnské legendě povede na tuto dobu tak dobře navázat. A to i přesto, že dnes je jediným pamětníkem oněch časů v sestavě frontman, zpěvák a kytarista Zdeněk Černý (v Titanicu však také nehrál přes dvacet let, od roku 1990 až do léta 2011), kterého postupem posledních let obklopili noví muzikanti, ať už po odchodu kytaristy Georgiho Enčeva nebo smrti zásadního člena, basisty Milana Hanáka. S nimi ukazuje, že je Titanic dnes takřka stejně silný, jako kdysi dávno. Kapela dnes má v žilách mladší krev v podobě bubeníka Martina „Marthuse“ Škaroupky (ten je členem Titanicu od roku 2010) a kytaristy Marka „Ashoka“ Šmerdy (kapelu posílil v roce 2018), čili dvou členů britských upírů Cradle Of Filth, a i to je možná příčinou toho, že jejich nová tvorba zní tvrdě a dravě. Je to znát i z jejich novinky, která byla také důvodem pro nadcházející rozhovor. Přichází tedy „ON“, v tomto případě Marek „Ashok“ Šmerda…
Titanic nepatří mezi kapely, které by řadová alba vydávaly jak na běžícím pásu. Proč vaše novinka vychází zrovna teď?
Možná proto, že právě uzrál ten správný čas. Také kvůli koronavirové krizi a s tím spojenému lockdownu jsme na tvorbu nového materiálu měli dostatek času, což se na výsledku jednoznačně kladně projevilo. Když se vrátím k první části otázky, tak osobně preferuji umělce, kteří si dají s tvorbou, jak se říká, načas. Potom je skoro každá jejich deska výjimečnou událostí, neřkuli milníkem hudebních dějin, což je třeba případ Petera Gabriela. V ostrém kontrastu s tímto, mě vlastním přístupem, jsou pak spolky, které vydávají průměrný materiál každý druhý rok, čímž pouze zaplavují už tak obludně přesycený hudební trh.
Obal desky je hodně temný. Pochopil jsem správně, že temnotu symbolizuje „ON“, ten, co je vyobrazen jako ďábel na obalu nebo je to spíše dané tím, že vznikala v těžkých dobách?
Doba i události s ní spojené materiál a tvůrčí proces vždy ovlivní. Název desky se dá vyložit mnoha způsoby, v čemž spatřuji kouzlo onoho zdánlivě hůře uchopitelného tématu. Dá se tedy říct, že jsi koncept desky pochopil správně, i když je to jen jeden z mnoha úhlů pohledu.
Není to tak dávno, co zemřel basista a zakladatel kapely Milan Hanák. Byla na stole i varianta, že Titanic skončí?
Musím přiznat, že v prvních chvílích po Milanově odchodu nás napadla i možnost ukončení činnosti kapely. Milan byl v kapele v podstatě po celou dobu jejího fungování a držel Titanic na hladině, i když se kapele dařilo méně než v dobách největší slávy. Milan ale chtěl, abychom pokračovali dál a tak jsme se prostě znovu pustili do práce. Mimochodem bych rád uvedl, že „ON“ vlastně není tak úplně bez Milanova autorského vkladu. Poslední skladba „My, ON a ti, co zbyli“ obsahuje fragmenty pasáží, pocházející z jeho starší, nepoužité skladby. Tyto riffy jsme přepracovali, rozvinuli a vznikla tak velmi silná záležitost, která přirozeně uzavírá celou desku a její příběh.
Jedinou starší skladbou na desce je „Král Fair Play“. Proč jste se rozhodli zařadit zrovna tuto věc?
S nápadem oživit tuto letitou skladbu přišel Zdeněk Černý a ačkoliv jsem zpočátku nebyl příznivcem zařazování starších kousků, byť nikdy oficiálně nevydaných, tak mám z výsledku opravdu radost a jsem rád, že „Král Fair Play“ na desce nakonec je. Písničku jsme docela výrazně přepracovali a přearanžovali, takže skladba v její nové formě přirozeně zapadá do stylového konceptu alba.
Album zní hodně tvrdě. Myslíš, že je to tím, že jste ho natočili v omlazené sestavě?
Myslím, že je to zčásti historicky dáno našim působením v mnoha hudebních seskupeních během více než dvaceti let. Máme metal zkrátka v naší osobní DNA. O omlazené sestavě se dá hovořit spíše obrazně, i těm nejmladším v kapele už přece jen bylo čtyřicet let.
Za nejsilnější skladbu desky považuji „Monstra“, odkud cítím vliv Kinga Diamonda. Marthus v bookletu dokonce má na sobě také jeho tričko. Je to náhoda nebo tam ta inspirace skutečně byla?
Velmi překvapivé přirovnání! „Monstra“ pocházejí z pera Zdeňka Černého a ten zcela jistě tvorbou Kinga Diamonda ovlivněn nebyl. Následně samozřejmě ostatní z kapely přispěli svými nápady a aranžemi do této skladby, ale ani tak zde žádnou zřejmou paralelu s Kingovou tvorbou neslyším. Pokud tedy nemáš spíše na mysli nádech osmdesátých let, který se ale nese napříč celým novým albem. Osmdesátky máme v kapele hodně rádi a podvědomě jsme se určitě snažili do muziky onen magický duch té doby dostat.
Nedá mi to nezastavit se u skladby „Ahoj lidi“, kde je zřejmá narážka na současnou politiku, konkrétně na Andreje Babiše. Myslíš, že teď po volbách, kdy se situace radikálně změnila, bude ještě prostor pro nějaké protestsongy?
To netuším a upřímně je mi to jedno, protože politiku, respektive kabaret, který se z ní stal, už příliš nesleduji. Text této skladby vnímám jako hodně nadčasový a to, že vznikl právě v době pandemické, beru spíše jako shodu náhod. V naší zemi má toto okaté vyjebávání s občany letitou tradici. Jistě si sám vzpomeneš na devadesátá léta, kdy na nás mocipáni ušili perfektní boudu v rámci vítězství pravdy a lásky a podobně. Historie se stále opakuje a vrací ve spirálách, jen ta hesla a jména se mění.
Zajímavě zní balada „Osud a čas“, která je na poměry pomalých skladeb velmi tvrdá. Titanic ale v minulosti točil klasické rockové balady jako „Stále tě chci“. To tentokrát nebylo na programu? Myslíš, že doba klasických rockových balad je už pryč?
Doba klasických balad určitě pryč není, aspoň ne pro mě. Ale v případě „Osud a čas“ jsme to prostě cítili jinak. Chtěli jsme pomalou skladbu uchopit jiným způsobem, možná i vzhledem k tomu, že se textově jedná o vážné téma. Výsledkem je místy až mrazivá, avšak velmi silná kompozice.
Jak to je s autorstvím na desce? Pracovali jste na skladbách jako kapela nebo je většina materiálu z dílny Zdeňka Černého?
Na materiálu jsme pracovali kolektivně celá kapela, každý je na desce autorsky zastoupen, ať už celými skladbami nebo dílčími nápady. Navíc při tvůrčím procesu fungovala vzájemná chemie, navzájem jsme se výborně doplňovali.
Kdo napsal texty pro novou desku? Byl to znovu Slávek Fric nebo se o lyrickou stránku postaral někdo jiný?
O texty na novince „ON“ se opět skvěle postaral Slávek Fric. V tomto směru myslím není žádný důvod oslovovat někoho jiného. V bookletu je Slávek uveden jako autor textů a to na předposlední stránce, která je mimo jiné věnována i autorským a hráčským kreditům.
Zbyly z natáčení „ON“ v šuplíku nějaké skladby pro časy příští nebo jste využili všechny nápady?
Zbyla jedna skladba, která byla stylově trochu v kontrastu ke zbytku materiálu. Krom ní zůstaly i nějaké dílčí nápady a riffy. Takže možná bude na čem stavět při tvorbě následovníka nebo třeba nebude, protože začneme úplně od píky. To ukáže až čas…
Ty i Marthus jste zároveň členy britských Cradle Of Filth. Promítla se tato skutečnost ni do nové tvorby Titanicu nebo obě kapely od sebe důkladně oddělujete?
Herní styl samozřejmě oba nezapřeme, nicméně tvorba Cradle Of Filth a Titanic jsou přece jen dvě vcelku odlišné sféry, jak hudebně, tak textově. Selekce nápadů pro obě kapely není tedy až tak obtížná, i když připouštím, že tu a tam je možné jakési prolnutí. Přece jen je to pořád heavy metal!
Členem Titanicu jsi pár let. Mohl bys říct, proč jsi do této kapely šel, když v té době byla v podstatě formací, která hrála sporadicky a nenatáčela nová alba?
Titanic je moje srdeční záležitost od doby, kdy jsem poprvé chytil kytaru do ruky. Takže mě hudebně provází již od začátku devadesátých let, kdy jsem klukům začal tleskat v prvních řadách, jakožto návštěvník jejich koncertů. Později se z nás stali dobří přátelé, čili Titanic jde se mnou více než polovinu života. S vystoupeními se to momentálně má tak, že Cradle Of Filth mají logicky přednost a tak je třeba tomu přizpůsobit koncertní aktivity Titanic, což může mít za následek nižší objem koncertů v některých sezonách. A abych plně zodpověděl a doplnil poslední část otázky, tak za posledních deset let vydal Titanic tři studiové desky, dva živáky a dvě reedice. Což není úplně nízké skóre.
Mohl bys objasnit výměnu kytaristy Georgiho Enčeva za tebe? Předpokládám, že to byl Marthus, kdo tě do Titanicu doporučil.
Ano, doporučil mě opravdu Marthus, oba jsme patřili mezi velké fanoušky Titanicu dávno předtím, než jsme se ke kapele připojili. Džoro se chtěl více soustředit na své další hudební projekty a aktivity. S Džorem nás pojí dlouholeté přátelství už od poloviny devadesátých let, kdy jsem k němu chodil na kytarové lekce. Takže jsem měl vlastně k Titanicu posledních pětadvacet let velmi blízko.
S Titanicem jsi teď vydal novou desku, vychází i nová deska Cradle Of Filth. Jak bude těžké sladit kalendář ohledně koncertů a propagace obou alb?
Cradle Of Filth jsou samozřejmě priorita. Nicméně pro letošní rok máme již skoro odehráno, momentálně dojíždíme turné po USA a 31. října nás čeká speciální koncert k vydání nové desky ‘Existence Is Futile’ v Londýně a tudíž bude prostor pro další aktivity s Titanicem. Naplánováno je kratší tour po Slovensku, konkrétně 9. prosince Zvolen, 10. Vrútky, 11. Košice, 12. Bratislava, kdy s námi na posledním jmenovaném koncertě jako speciální host budou hrát Hypnos. Z dalších akcí pak 27. listopadu Olomouc, 4. prosince Smržovka, 18. prosince Rousínov a sezónu 2021 bychom rádi tradičně zakončili 28. prosince v Brně na Metalových Vánocích.
Na nový materiál Titanicu se od alba „Double Time“ čekalo osm let. Dovedl bys odhadnout, jestli další pauza bude přece jen kratší?
Tady tě musím trochu poopravit, pauza mezi deskami byla pouze tři roky, z chronologie ti asi vypadl „Soumrak Titánů“, který vyšel v roce 2018. Tři roky mi připadá jako optimální odstup mezi studiovými nahrávkami a to nejen s přihlédnutím k faktu, že se v mezičase z poloviny změnila sestava kapely. Plány na další řadovou desku zatím žádné konkrétní nemáme, novinka přeci jen vyšla poměrně nedávno. Veškerou energii tedy momentálně směřujeme k propagaci „ON“.
Dlouhá léta jsi byl členem kapely Root. Proč ses z ní rozhodl v roce 2014 odejít? Byl důvodem tvůj nástup do Cradle Of Filth?
Ano, byl to hlavní důvod, protože aktivity, především koncertní, obou kapel začaly stále více kolidovat a tak jsem se musel rozhodnout. Samotný rozchod proběhl v pozitivním duchu. Během patnácti let strávených v Root jsem myslím kapele odevzdal, co jsem mohl a bylo třeba se postavit vstříc novým výzvám a příležitostem.
Jak Root, tak Cradle Of Filth jsou brány za blackmetalové, či extrémně metalové kapely. Titanic je klasika. Jakou hudbu ty sám preferuješ v soukromí?
Mám docela široký záběr od popu, hard rocku, klasického heavy metalu, až po extrémní žánry, takže si vybírám podle momentální nálady. Mnohdy hudba, kterou poslouchám, ani neobsahuje kytaru, ale jsou to různé elektronické, či ambientní záležitosti. Pokud mám být konkrétní, tak mezi mé stálice patří mimo jiné Whitesnake, Nevermore, Blue Murder, Dead Can Dance, Van Halen, Emperor, Europe, zvláště jejich éra z let 1988 až1991, George Michael, Chroma Key, Leprous, Keith Merrow, Ozzy, Pink Floyd, Savage Garden, Swallow The Sun, Kevin Gilbert, Depeche Mode, Thy Art Is Murder, Sunn O))) a mnozí další. Jsem také velký milovník klasických vinylových desek, u kterých ale preferuji původní vydání, ne reissue nebo remastery, což jsou z velké části pouze reakce kapel a vydavatelství na opětovný módní vzestup LP v posledních letech. Se zvukovou kvalitou jsou často na štíru, poněvadž podkladem k jejich výrobě jsou často zvukové stopy stažené v lepším případě z CD verzí.
|
