Američtí heavymetalisté přežili rozchod se zpěvákem Grahamem Bonnetem a dál žijí vlastním životem. S novicem Doogiem Whitem, bývalým zpěvákem Blackmoreových Rainbow, předkládají nový materiál, o němž jsou plně přesvědčeni, což nebylo u této kapely v minulosti vždy samozřejmé. Podle slov klávesisty a zakládajícího člena Alcatrazz Jimmyho Walda podtrhuje podstatu kapely a navazuje především na debut „No Parole From Rock N`Roll“, na němž se světu představil „švédský zázrak“ Yngwie Malmsteen. Dnes už z té doby jsou členy kapely pouze Waldo a basista Gary Shea, kteří však jsou zárukou toho, že Alcatrazz ponese i po Bonnetově odchodu své klasické znaky.
Vydání vašeho nového alba je překvapující. Bylo pro vás důležité přijít s novou deskou brzy po minulém albu „Born Innocent“?
Ano, pro mě to bylo velmi důležité. V dnešní době si musíš umět poradit, jak nechat svoji skupinu dobře viditelnou, aby lidi věděli, že děláš něco nového. Proto to bylo důležité, navíc jsme měli spoustu materiálu, takže jsme se těšili, až to nahrajeme. A Doogie tvoří dost rychle, stejně rychle zpívá, takže ten proces od napsání k nazpívání vokálů byl hodně snadný.
Proč už členem kapely není Graham Bonnet? Do světa se moc informací o tom nedostalo.
On odešel asi už před dvěma roky s tím, že se chce věnovat své vlastní kapele a tohle už dělat nechce. Ani do naší hudby už nebyl až takový blázen. On nemusí až tolik heavy metal a moc mu nerozumí. Snažili jsme se domluvit, ale on přestal odpovídat. A od té doby jsem o něm vůbec neslyšel. Nejspíš tedy dělá něco vlastního.
Bonnet byl zakládajícím členem kapely, stejně jako ty. Jak je to s právním ošetřením názvu? Nehrozí, že by se kauza Alcatrazz mohla dostat až k soudu?
Nemyslím si. Nechci se v tom teď babrat, ale nemyslím si to.
Na místo zpěváka jste angažovali Doogieho Whitea. Proč padla volba právě na něj? Bylo to tím, že je bývalým zpěvákem Rainbow jako Bonnet?
Ne, kvůli tomu to vůbec nebylo. Chtěli jsme Doogieho, protože ho znám a měl jsem z něj jako z člověka moc dobrý pocit, a to je pro mě hlavní. Podle mě je to stejně důležité, jak moc je ten člověk dobrý hudebník. Když jsem ho viděl na pódiu, tak jsem si říkal, že je skvělý, konzistentní zpěvák, že umí pracovat s publikem a zrovna to jsme potřebovali. Je skvělé, že hrál s Rainbow, kde odvedl dobrou práci. Stejně dobře hrál ale i s Yngwiem Malmsteenem a Michaelem Schenkerem. Jeho kariéra je výborná a dlouhá, má za sebou dost alb a koncertních turné, což nám vyhovovalo. Věděl, co potřebujeme a kterým směrem to směřovat. Ví, kde přitvrdit a kde zase ubrat, takže mezi nás zapadl skvěle.
Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi Doogiem Whitem a Grahamem Bonnetem? Jak ve zpěvu, tak v přístupu ke skládání…
Óóó, bože, to je těžké říct. Oba tvoří úplně jinak. Doogie píše o jiných věcech než Graham. Graham píše víc avantgardní věci, které nečekáš, některé z nich byly skvělé, jiné už míň, některé trochu divné, že do našeho žánru třeba neseděly. Doogie je víc nastavený na směr, kterým míříme my, má zajímavé texty, a všechno, co píše, má za sebou nějaký příběh. Nepíše jen proto, aby psal. Oba píšou, jak co cítí, co je zajímá a co zažili. Doogie pracuje velice rychle, skvěle zpívá a vystupuje.
Bonnet vystupoval pod jménem Alcatrazz i v letech 2006 až 2014. Proč jsi u toho nebyl ani ty ani basista Gary Shea? Nebylo to trochu zvláštní?
Bylo a Graham tohle neměl dělat. Nebo se nás minimálně mohl zeptat, protože my všichni jsme byli součástí Alcatrazz. Navíc neměl ani klávesistu a to čistě proto, aby ušetřil. Tenkrát našel nějaké lidi, kteří dělali, co chtěl, a to mu vyhovovalo. Já a Gary jsme měli naše vlastní nápady, co se hudby a směru týče, a to se Grahamovi moc nelíbilo. Spíš chtěl mít ten jediný správný názor, kterému by nikdo neodporoval. Takže celkově, nelíbilo se mi to. Měl tam sice dobré hráče, ale jako celek už to tak dobré nebylo. Nefungovalo to. Ani ty věci nebyly hrány správně, snad kromě kytar. Vlastně to ani neberu seriózně a vážně, navíc ani Graham na tom nebyl tehdy pěvecky nejlíp.
Vaše novádeska zní trochu tvrději než předchozí „Born Innocent“. Je to jen můj pocit, nebo s ním souhlasíš?
Rozhodně souhlasím! Tvrdší a těžší zvuk byl záměr. To by s Grahamem tolik nešlo, protože vlastně ho naše skladby ani nezajímaly. Byly na něj moc tvrdé a neměl je moc rád. S novou deskou jsme ale všichni moc spokojení, protože jsme naladěni na stejnou vlnu a mířili jsme stejným směrem. Tak to dřív nebylo.
Přistupovali jste k novému albu jako k novému začátku Alcatrazz?
Pro mě tahle deska není nový začátek. Je to už dost jiné a samozřejmě tvrdší. V některých ohledech by se to tak mohlo zdát, ale pro mě a pro Garyho je to pořád jen heavy metal. Pokračujeme v tom, co jsme kdysi začali. Lidi prostě z kapely odchází a přichází noví. To je případ Alcatrazz a Grahama. Každý si dnes děláme to svoje…
Jak se do skladatelského procesu zapojil Doogie White?
Něco už jsme měli napsané a otextované dřív. Pak jsme také natáčeli ještě další věci v Bostonu. Když se přidal Doogie, tak jsme mu poslali naše texty, jemu se moc líbily, takže jsme nějaké vybrali. Nahráli jsme i několik Doogieho nápadů a dali všechno dohromady.
Album zní hodně heavymetalově, přesto jste jako singl vybrali skladbu „Sword Of Deliverance“, která má podle mě hardrockovější základ. Je podle tebe reprezentativním vzorkem vaší nejnovější tvorby?
Pořád jsme to prostě my. Tahle věc pochází od Doogieho a my jsme si ji zamilovali. Nemuseli jsme na ní dělat moc úprav, jako ji přitvrzovat a podobně, protože byla od základu napsána dobře. Kdyby byla tvrdší, bylo by to nepřirozené. Doogie na to má cit. Nikdy jsme ale moc nepřemýšleli, jestli je to málo nebo moc tvrdé.
Proč jste album označili pouze římskou číslovkou „V“? Symbolizuje to ještě něco jiného než to, že se jedná o vaše páté album?
Ne, to ne… Jediný důvod je, že je to páté album Alcatrazz.
Na minulém albu jste měli řadu hostů, ať už to byl Chris Impelitteri, Jeff Waters z Annihilator nebo váš bývalý kytarista Steve Vai. Jsou na nové desce také někteří noví hosté nebo jste album tvořili jen jako kapela?
To album je čistě z naší kapely. Na poslední desce byla spousta hostů, ale bylo to proto, že jsme ještě neměli plně v kapele Joea Stumpa. Tehdy jsme začali nahrávat s mým bývalým spoluhráčem z Blackthorn Bobem Kulickem a s Dario Mollem, s nímž zase předtím hrál Graham. Až když už jsme měli dost materiálu, teprve potom jsme našli Joea. Tehdy s námi tvořil Chris Impellitteri, kterého mám rád a líbí se mi styl jeho psaní. Dělala s námi také Nozumu Wakai, naše dobrá kamarádka z Japonska, takže takovým způsobem se minulé album vyvíjelo. Neměli jsme stálého kytaristu, tak jsme je požádali naše kamarády. Pak se přidal Joe a skvěle to klaplo. Nová deska je celá naše, i když jsme měli také nějaké hosty.
Heavymetalové náladě alba se vymyká závěrečná balada „Dark Days Of My Soul“. O čem pojednává?
Nic zvláštního nesymbolizuje. Napsal jsem ji já a poslal Doogiemu, jestli se mu to bude líbit, protože pokud se něco nelíbí zpěvákovi a neztotožní se s tím, tak nemá cenu to hrát. Jemu se ale líbila a pár dní na to nazpíval demo. Všichni s ní byli spokojení, a řekli jsme, že tahle balada je krásně jiná než zbytek alba. Navíc každá deska potřebuje dynamiku, protože není moc dobré, když všechny věci zní stejně.
Když vezmeme vaše dosavadní čtyři alba a porovnáme je s novinkou, v čem je podle tebe ten největší rozdíl kromě toho, že novou desku nazpíval Doogie White?
„V“ je více konzistentní, co se týče směru. Všichni jsme byli za jednu věc a na jedné vlně. „Born Innocent“ taková nebyla, protože Grahamovi se hodně materiálu od nás nelíbilo, neztotožňoval se s naším směrem, a bylo dost těžké ho přesvědčit, aby to nazpíval. Prostě chtěl hrát něco jiného. Tady hrajeme jako skutečná kapela, co chce jedno a to samé.
Alcatrazz v minulosti prošla řada muzikantů. Kterou sestavu kapely považuješ za tu nejklasičtější?
Nejvíc klasickou? To byla asi ta s Yngwiem, album „No Parole From Rock N`Roll“. Tam jsme začali a dnešní sestava je prodloužením této původní tváře. Kdybychom se nerozpadli a pokračovali, tak by to nejspíš bylo takhle. Trochu bychom ještě přitvrdili, hráli víc heavy a power metalu. Pak na „Disturbing The Peace“ jsme už po Yngwieho odchodu pracovali se Stevem Vaiem. On je skvělý kytarista i textař, ale už to šlo jiným směrem.
Na vašich stránkách máte rozepsané koncerty po Velké Británii. Chystáte se na koncerty také do kontinentální Evropy nebo přímo do České republiky?
Nejbližší turné bude opravdu jen po Velké Británii. Ale máme už další plány na koncerty ve zbytku světa, takže je pravděpodobné, že přijedeme do Evropy a možná i k vám.
Vaše hudba zněla vždy více evropsky než americky…
Já měl vždycky rád evropské, hlavně britské kapely. Ne že bych neměl rád i ty americké, ale na mě byly vždy málo tvrdé a já mám tvrdou hudbu rád. Na svou dobu byli třeba The Who sakra tvrdá kapela. Takže větší vliv na mě měla Evropa a Británie, hlavně pak co se týče heavy metalu. Na to jsem vždycky byl. Třeba Beach Boys mám rád, ale primárně jsem se ztotožňoval s tím, co přišlo z Anglie. Ať to byli The Beatles, The Rolling Stones, The Who, Led Zeppelin, Gentle Giant a podobné věci…
Vašim starým fanouškům pořád nedá spát otázka, jestli je možné, že v budoucnu, byť na jediný koncert, dojde ke spojení s Yngwiem Malmsteenem? Jaké spolu máte vztahy?
Popravdě jsem s ním už dlouho nemluvil, ale to neznamená, že nejsme přátelé Naposledy, když jsme se viděli, bylo to hodně příjemné setkání. Ale on je pořád zaneprázdněný, pořád něco nahrává a jezdí po turné. Bylo by fajn si s ním zase někdy zahrát. Myslím, že by se to líbilo nám i Yngwiemu, jen je těžké to zkoordinovat.
|
