Velvet Chains je takřka nový pojem na rockové scéně. S kořeny v Latinské Americe kapela vyrostla z kasín a klubů Las Vegas, aby se v současnosti pomalu začala dostávat do povědomí lidí. K tomu má posloužit debutové album „Icarus“, na které se podařilo získat velmi zajímavé hosty, zejména člena Guns N`Roses, kytaristu Richarda Fortuse. Start má tato čtveřice silný, uvidíme, jak se jí podaří kvalitu „Icarus“ udržet i v budoucnosti. Basista a hlavní mozek kapely, chilský rodák Nils Goldschmidt, si věří. Člověk, který si od klasické hudby, na níž vyrůstal, odskočil v tvrdé kytarové muzice, chce z Velvet Chains udělat velkou kapelu, ač si sám uvědomuje, jak těžké to v současném světě je.
Velvet Chains existují teprve tři roky. Mohl bys svou kapelu představit?
Velvet Chains začali hrát v roce 2018 a začalo to tím, že jsem dal inzerát na Craiglist, ve kterém jsem hledal muzikanty se stejnými nebo podobnými vlivy, ovlivněné Guns N`Roses, Pearl Jam, Soundgarden, Alice In Chians, Green Day a Velvet Revolver, abychom dali dohromady novou rockovou kapelu. Přihlásila se mi spousta lidí, kteří měli o založení nové kapely zájem. Začal jsem pak dělat konkurzy, sestava se dala dohromady už po prvních konkurzech a kromě mě v ní je kytarista a zpěvák Jerry Quinlan, sólový kytarista Laurent Cassiano a bubenice Noelle Schretzer.
Aktuálně jste vydali debutové album „Icarus“. Jak probíhala tvorba? Jsou na to jen nové věci nebo jste využili nějaký materiál z minulosti?
Tvorba „Icarus“ byla hodně dána pandemií a lockdowny. Celá ta deska byla napsána v době, kdy pandemie vrcholila. To se odráží i v textech. Ty jsou skutečným vyjádřením pocitů, kterými tehdy kapela procházela.
Vaše hudba je mixem glam metalu a grunge. K jakému stylu by ses přiklonil ty?
Já bych nás spíš popsal jako mix hard rocku a grunge. Glam metal nemá na většinu z náš prakticky žádný vliv, takže to není cesta, kterou bych se já osobně vydal. Ve skutečnosti se mi hodně libí, když se říká, že zníme jako mix Stone Temple Pilots a Velvet Revolver.
Hodně se v souvislosti s vámi skloňují jména Guns N`Roses, Alice In Chains a Pearl Jam. Ke které z těchto kapel máš osobně nejblíž?
Rozhodně ke Guns N`Roses. Dostali jsme výbornou příležitost spolupracovat i lidmi, které patří do širší Guns rodiny, Richard Fortus, Jeff Rouse, Mike Squires, Kat Benzová, Dean Karr a další.
Richard Fortus hraje na vašem singlu „Tattooed“. Jak k té spolupráci došlo?
S Richardem nás spojil náš kamarád Mike Squires. Richard poslouchal naše dema, slyšel náš příběh a to všechno se mu líbilo, takže souhlasil se spoluprací. Pracovat s ním byla úžasná zkušenost. Kytary, které do naší skladby nahrál, jsou prostě neuvěřitelné.
Spojnici s Guns N`Roses nabízí i skladba „Pass The Disease“, kde hostují Jeff Rouse a Mick Squires z kapely Loaded Duffa McKagana. Proč jste si vybrali zrovna tyto dva muzikanty?
Já Jeffa a Micka znám už delší dobu. Byli to oni, kdo nám pomohl v naší práci, díky nim jsme se spojili s dalšími muzikanty během produkce naší desky. Pak jsme se jich zeptali, jestli by také nechtěli být oficiální součástí toho všeho. A oni souhlasili.
Podle mě největší hit je skladba „Strangelove“, z které je cítit vliv glam metalu osmdesátých let. Byl tento styl a scéna Sunset Stripu alespoň částečnou inspirací?
„Strangelove“ je o něco optimističtější než ostatní skladby na desce. Ovlivnění glam metalem tam velké nebude, ale skladba obsahuje kytarové sóla Mikea Squirea, které tímto směrem jde, takže asi myslíš tohle. Nebo spíše možná kytara ve stylu Journey? Každopádně jsme s touto skladbou hodně spokojeni a myslím si, že je to taková naše rádiová věc.
„Icarus“ obsahuje řadu různých stylů. Docela mě překvapila skladba „Flexing“, což je klasický punk roku 1977. Proč jste sáhli zrovna k této inspiraci?
Když jsem tuhle věc psal, jel jsem hodně v Misfits. Chtěl jsem napsat jednoduchou, krátkou skladbu, která má v sobě hodně punku ze staré školy. Myslím, že ve „Flexing“ se to docela povedlo.
Pracovali jste na albu jako kapela nebo skladby mají nějakého hlavního autora?
Nejdřív jsme pracovali individuálně na několika skladbách. Jakmile však byly základy hotové, sešli jsme se u Drewa Lawrence v Los Angeles a začali jsme jim dávat tvar a výslednou podobu. Je to tedy práce celé kapely, která však začala u každého zvlášť.
Jako domovské město máte Las Vegas, ty však pocházíš z Chile. Jak ses vůbec dostal do Spojených států?
Já jsem přišel do Ameriky studovat vysokou školu. Mám bakalářský titul v oboru Správa hotelů a magisterský titul v oboru Podnikání.
Jaká je v Latinské Americe situace kolem hardrockové hudby? Mají tam kapely snadnější podmínky než v Americe nebo je to naopak?
Hard rock je v Latinské Americe hodně živý a má se čile k světu. Nicméně v USA máš větší šanci potkat muzikanty s různými vlivy a styly. Je rozhodně jednodušší založit kapelu v Americe, ovšem i s tím, že značná část publika se bude rekrutovat z Latinské Ameriky. Věřím tomu, že tohle by mohl být dobrý mix.
Mohl bys přiblížit svou hudební kariéru před Velvet Chains?
Před Velvet Chains jsem hrál v několika místních rock n`rollových kapelách, v nichž jsme většinou hráli coververze a dělali jsme koncerty na klasických místech jako jsou malé kluby, bary, kasína. Ovšem hudební základ mám jiný. Když mi bylo asi šest let, začal jsem hrát na housle, u čehož jsem vydržel osm let. Moje muzikantská výchova tedy vyšla z klasické hudby. Až pak v Las Vegas jsem přešel na rock.
Chystáte se na turné nebo to v současné době v Americe ani není kvůli covidu možné?
Momentálně plánujeme hraní na příští rok na řadě festivalů v USA. Můžeme také udělat malé turné po západním pobřeží, ale festivaly jsou naše priorita.
Jste na startu kariéry. Je nějaká meta, kam bys to chtěl s Velvet Chains dotáhnout?
Cílem je, aby příští roky Velvet Chains pokračovali. Může dojít i ke změnám v sestavě, nějaké novinky v nejbližší době oznámíme. Ale Velvet Chains jsou velmi ambiciózní kapela, která se v příštích letech bude snažit dosáhnout velkých věci.
|
