Interval vydávání studiových alb byl u Manowar poněkud nekonzistentní, neboť potom, co během jednoho roku vypustili hned dvě řadové desky, nechali své fanoušky na další porci čerstvého materiálu čekat dlouhé tři roky. Kapela tento čas samozřejmě netrávila zahálkou, ale vydatným koncertováním, a to jak po Spojených státech, tak napříč starým kontinentem. Nahrávací proces lehce zbrzdil i přechod k novému labelu, kterým se stal Atlantic Records. Jak se záhy ukázalo, všechna zdržení byla ku prospěchu věci a fanoušci se za svoji trpělivost dočkali odměny v podobě nahrávky "Fighting The World", která svou silou suverénně překonala vše, co doposud kapela stvořila.
Pozornost vzbuzuje už samotný obal desky. Nádhernou malbu na titulní straně má na svědomí Ken Kelly, umělec, který v minulosti spolupracoval s Kiss, Rainbow, později se Sabaton. Manowar si spolupráci s ním natolik oblíbili, že jej povýšili na svého dvorního autora a jejich spolupráce pokračuje v podstatě dodnes. Hudebně kapela vsadila na jednoduchost a maximální melodičnost. Zcela rezignovala na dlouhé skladby i progresivní postupy a zůstal jen poctivý přímočarý a až na kost ohlodaný heavy metal s pořádnou dávkou energie a kupou chytlavých refrénů. To vše bylo zabaleno do dospělého a na svou dobu kvalitního zvuku.
Už podmanivý otvírák "Fighting The World" je aspirantem na rádiový megahit díky svému sloganovému refrénu, který má schopnost přitáhnout k tvorbě Manowar davy nových příznivců. V podstatě to samé platí i o hard rockově laděné skladbě "Blow Your Speakers", která byla zvolena jako pilotní singl. Trojici chytlavých hitů uzavírá "Carry On" s působivým pomalým začátkem, který dává vyniknout nebezpečně návykovému refrénu, jenž už po prvním poslechu nedostanete do konce života ven z hlavy. Za zvuku sirén se rozjede svižná "Violence And Bloodshed" s minimalistickým, ale opět velmi funkčním refrénem.
Rok a půl před vydáním alba zemřel americký herec Orson Welles, který s kapelou v minulosti několikrát spolupracoval. Nápad zařadit na desku znovu nahranou skladbu "Defender" (vydanou na stejnojmenném singlu v roce 1983) s původním záznamem Wellesova vyprávění lze chápat jako poctu tomuto umělci. "Defender" díky svému pomalejšímu tempu a specifické atmosféře působí jako příjemné osvěžení jinak svižně odsýpající desky. Po kratičkém intru "Drums Of Doom" se o slovo přihlásí další kousek s výrazným refrénem, píseň "Holy War", jež plynule přejde do devadesáti vteřinové miniskladby „Master Of Revenge“. To nejlepší si Manowar nechali na konec. Mistrovská záležitost "Black Wind, Fire And Steel", začínající specifickým bzučivým zvukem DeMaiovy baskytary, je do dnešních dní nedílnou součástí každého koncertu Králů metalu a bezpochyby jeden z největších hitů kapely vůbec. Vděčí za to melodicky výbušnému refrénu, který příjemně kontrastuje s dramaticky plíživou slokou, a taktéž famóznímu výkonu Erica Adamse (zejména v závěrečné části skladby).
"Fighting The World" je album plné heavymetalových hitů, které cílí nejen na fanoušky z řad metalheads, ale především na širší publikum. Protože deska měla to štěstí, že vyšla v době, která heavymetalové hudbě přála, dočkala se zaslouženého komerčního úspěchu. Manowar se díky ní vyhoupli mezi přední představitele svého žánru a ze své pozice dodnes neustoupili.
Jednu vadu na kráse album "Fighting the World" přece jen má. Dlouho po jeho vydání kapela přiznala, že místo klasických bicích použila elektronické beaty (úplně stejně postupovala i v případě alba následujícího). Zdůvodňovala to tím, že nahrávací technika tenkrát nebyla na takové úrovni, aby dokázala Columbovy bubny sejmout dostatečně kvalitně. Tento fakt nemění nic na tom, že Manowar se na svém pátém albu nacházeli ve vrcholné formě a stvořili vynikající nahrávku, kterou ani zub času nepoznamenal.
|
