Když se řekne starý punk, každému okamžitě naskočí asociace se Sex Pistols. Tito Britové jsou nejviditelnějším symbolem punkové revolty druhé poloviny sedmdesátých let a jejich jediné album „Never Mind The Bollocks… Here`s The Sex Pistols“ bývá citováno jako nesmrtelná klasika tohoto pokleslého žánru. Ovšem Johnny Rotten a jeho parta nebyli jediní a už vůbec ne první. Polemiky, zda byli právě oni skuteční pankáči (nepochybuje se vlastně jen o Sidu Viciousovi) jsou dnes trochu bezpředmětné, ale pokud se podíváme na tehdejší scénu, byla zde ještě minimálně jedna kapela, proti které byli Sex Pistols jen hodní hošíci od vedle. The Heartbreakers, kapela, vedená ikonickým zpěvákem a kytaristou Johnnym Thundersem. Parta, které nemohlo být nikdy předhazováno, že je jen obdobou pozdějších boybandů, šikovným manažerem narychlo slepené kapely. Johnny Thunders And The Heartbreakers byli naprosto autentiční. Hráli přesně o tom, jak žili a jejich punkový styl života je nakonec jednoho po druhém přivedl do hrobu. Dnes ani jeden z členů této kapely, která nahrála jedinou desku „L.A.M.F.“ (tedy „Like A Mother Fucker“) není naživu. I o tom je ten nejryzejší punk…
Jak je patrné z názvu, kapelu postavil v roce 1975 kytarista Johnny Thunders, poté, co se do krve rozhádal se svými spoluhráči z New York Dolls, zásadní kapele glamrockové či proto-punkové americké scény začátku sedmdesátých let, kde jej nakrátko po jeho odchodu nahradil pozdější frontman W.A.S.P. Blackie Lawless. Dolls byli představiteli toho nejzhýralejšího, co bylo na americké scéně ve své době k vidění, čímž inspirovali pozdější punkovou vlnu a také bohatou glammetalovou obrodu osmdesátých let. Na růžích ustláno neměli. Jejich alba, ač dnes považována za jasnou klasiku, se ve své době prakticky neprodávala a kapela si to šněrovala od jednoho pajzlu k druhému, kde se kvůli své skoro až transvestitní image obča stala terčem posměchu, ale i rvaček. Thundersovi došla trpělivost a přemluvil bubeníka Jerryho Nolana, že je nutné založit si kapelu novou s trochu jiným nádechem. Během katastrofálního turné k druhé desce „Too Much Too Soon“ v březnu 1975 Thunders a Nolan z kapely odešlia z Floridy zamířili znovu do domovského New Yorku. Tam je zastihla zpráva, že jednu z hvězd tamních klubů, kapelu Television, opustil zpěvák a basista Richard Hell. Thunders mu téměř okamžitě adresoval nabídku na vytvoření nové kapely. „Řekl jsem si, to bude skvělé,“ řekl mnohem později Hell, „protože Television už mě nebavili. Všechno se začalo stávat moc okázalé a tohle byla příležitost udělat skutečně skvělou rock n`rollovou partu.“
Posledním do party se stal kytarista Walter Lure, kterého kapela získala na inzerát a jehož znala z působení v glamrockové partě The Demons. Na americký státní svátek, 4. června 1975, se nová kapela představila publiku v legendárním newyorském klubu CBGB. Téměř okamžitě z toho bylo v undergroundových kruzích pozdvižení, The Heartbreakers působili naprosto sehraným dojmem a měli výtečný repertoár, skládající se z nových Thundersových skladeb a věcí Richarda Hella, které si s sebou přinesl z Television. Idylka netrvala dlouho. Brzy se začaly projevovat Hellovy hvězdné manýry, neboť trval na tom, že bude frontmanem kapely a Thunderse se snažil odsunout na druhé místo. To vznětlivý kytarista nechtěl připustit a společně s Nolanem a Lurem se dohodli na Hellově vyhazovu. To se stalo v Bostonu v květnu 1976 a kapela si vyhlédla náhradu v tamní muzikantovi Billym Rathovi. Rázem byla pohromadě sestava, která měla brzy vkročit do studia. Než k tomu došlo, vypravili se The Heartbreakers za oceán, aby se ve Velké Británii připojili k podniku „Anarchy In The U.K.“, který organizoval bývalý manažer New York Dolls Malcolm McLaren, v té době už starající se o Sex Pistols. Turné to bylo nešťastné, řada jeho koncetrtů musela být zrušena kvůli výtržnostem, neschopnosti kapel vystupovat a zejména kvůli drogovým excesům zúčastněných muzikantů. Ač The Heartbreakers byli vzhledem ke svým zkušenostem jasně nejlepší kapelou celého podniku, platili za nejvíce problémové, zejména kvůli silné závislosti všech členů na různých opiátech. Johnny Thunders a Jerry Nolan už byli takřka beznadějnými feťáky z dob New York Dolls, brzy s nimi jejich posedlost heroinem začal sdílet i Walter Lure, přičemž Billy Rath si vypěstoval návyk na metamfetamin. Mohlo to dopadnout jinak než průserem?
Jestliže koncertní forma kapely byla kolísavá a závisela na aktuálním fyzickém i psychickém rozpoložení členů, ve studiu, kam nastoupila v březnu 1977, odvedla precizní práci. „L.A.M.F.“ sice není technicky dokonalá nahrávka, ale i v tom spočívá její síla. Je to naprosto autentický počin, který zachycuje neurvalou energii kapely a tím možná nejlépe definuje celou podstatu punkového hnutí. Thunders a Nolan se vzdálili blyštivému světu New York Dolls, přestože hudba The Heartbreakers vycházela z podobných kořenů, tedy rock n`rollu padesátých let, ale až „LA.M.F.“ dala Thundersově hudbě punc divokosti, nihilismu a skutečné sebedestrukce. Tahle nahrávka je jeho nejdivočejší deska, pravá oslava starého punku. Za všechno hovoří úvodní manifest „Born To Lose“ (tolik oblíbený Lemmym Kilmisterem z Motörhead), který jako kdyby definoval celý Thundersův život a tvorbu. Skladba je neurvalá, odpálená špinavým riffem a poháněna výbornou melodií v refrénu, předurčenou ke koncertnímu skandování. Stala se největším poznávacím znamením The Heartbreakers, přestože podobně vyvedených skladeb je na albu bezpočet.
Jsou tu tvrdé a rychlé punkovky „Baby Talk“ a „I Wanna Be Loved“, což je v podstatě to samé, co v té době začínali dělat i Motörhead, jsou tu však i hravější věci, odhalující Thundersovu lásku k dřevnímu rock n`rollu. „All By Myself“ je skotačivá skladba skoro až elvisovského střihu (samozřejmě s řádným punkovým nátiskem), „Get Off The Phone“ překvapuje precizně melodickým a nakažlivým refrénem a „I Love You“ udivuje zamilovaným textem, jenž je v přímém kontrastu k hudební složce. Největší zajímavostí je „Chinese Rocks“, kde je jako pod jedinou položkou podepsán Richard Hell, přestože základ skladby pochází od Dee Dee Ramonea, který ji kapele věnoval už v roce 1975. Ač je verze od The Heartbreakers podařenější, ve známost vstoupila tato heroinová óda spíše až v roce 1980, když ji Ramones zařadili na své nejúspěšnější album „End Of The Century“. Měli na to právo, ovšem v jejich podání ztratila „Chinese Rocks“ něco ze své působivostí, kterou jí dali právě a jeho parťáci.
Osud alba „L.A.M.F.“ je docela smutný. Deska kvůli nedostatku finančních prostředků (drtivá většina kapelních peněz putovala do kapes drogových dealerů), postrádá finální mix a proto její zvuk zní trochu archaicky. To byl také důvod, proč Jerry Nolan odmítl s kapelou odjet na podpůrné britské turné (nahradil jej bubeník Sex Pistols Paul Cook) a ohlásil odchod z kapely. I když se později vrátil, vnitřní nerozbornost The Heartbreakers byla silně narušena. I Thunders přestal v The Heatbreakers spatřovat budoucnost a přesně rok po vydání „L.A.M.F.“ vypustil na svět sólovou prvotinu „So Alone“, nahrávku mnohem preciznější a představující Thunderse v roli punkového písničkáře s citlivou duší. To už byli The Heartbreakers na konci své krátké kariéry. Znovu s Nolanem za bicí soupravou sice v roce 1979 odjeli krátké turné, ale to bylo všechno. „Tenhle podnik byl jen o tom, že jsme potřebovali prachy,“ shrnul situaci Walter Lure. Přestože se stará sestava ještě dvakrát sešla (nejprve v roce 1982 a pak o osm let později), už nikdy se jí nepodařilo navázat na dávné kouzlo a pravou punkovou podstatu.
Definitivní tečku za The Hearbreakers udělal 23. duben roku 1991, kdy bylo v hotelu St. Peter House v New Orleans nalezeno bezvládné tělo Johnnyho Thunderse. Prvotní zprávy mluvily o tom, že kytarista, celoživotně bojující se silnou drogovou závislostí, zemřel na mix kokainu a metadonu, ovšem skutečnost je možná ještě o něco horší. Muzikant, který nejenže bojoval s leukémií v pokročilém stádiu, která by jej stejně zanedlouho dostala do hrobu, se dostal do křížku s pochybnými drogovými dealery, kteří jej v potyčce na hotelovém pokoji měli zbít a okrást a celou věc zakamuflovat jako předávkování. Ani pitevní zprávy nehovoří jasnou řečí a Thundersovu smrt dodnes obestírá znepokojující tajemství, přestože je to už více než třicet let. Jeho dosud uspokojivě nevysvětlený skon fascinuje i filmaře, před dvěma lety vyšel thriller „Room 37“, pojmenovaný po pokoji, kde Thunders vydechl naposledy.
Svého dlouholetého parťáka brzy na druhou stranu následoval i Jerry Nolan. Ten byl koncem roku 1991 hospitalizován v newyorské nemocnici St. Vincent Hospital s těžkou meningitidou a zápalem plic. V nemocnici utrpěl mrtvici, kterou jeho tělo, zničené dlouholetým užíváním drog, nevydrželo. Bubeník zemřel 14. ledna 1992. Osud zbylých dvou muzikantů se od Thunderse a Nolana lišil. Basista Billy Rath opustil rockovou scénu v osmdesátých letech, vystudoval teologickou fakultu a zapojil se do pomoci lidem závislým na alkoholu a drogách. Ovšem i jeho si už vybrala smrt a basista v roce 2014, ve věku 66 let, podlehl rakovině hrtanu. Posledním přeživším byl kytarista Walter Lure, který v roce 2017 uspořádal výroční turné ke čtyřiceti letům od vydání „L.A.M.F.“ Při něm mu společnost dělal bývalý basista Sex Pistols Glenn Matlock, bubeník Blondie Clem Burke, předák kultovních MC5 Wayne Kramer a bývalý kytarista Guns N`Roses Tommy Stinson. Ani Lure se dnešních dnů nedožil, dlouhá léta úspěšný burzovní makléř na Wall Streetu podlehl loni 21. srpna rakovině jater a plic.
Johnny Thunders And The Heartbreakers jsou dnes takřka zapomenutou záležitosti. Vrstva prachu na nich však leží trochu nespravedlivě. Přestože natočili pouze jediné album, byli jednou z nejdůležitějších součástí prapůvodní punkové vlny osmdesátých let. Byli učitelé, od kterých opisovali Sex Pistols, ale částečně i další. Ramones, The Clash, The Damned jsou ti nejznámnější, ovšem seznam by byl hodně dlouhý… „Johnnyho Thunderse jsme zbožňovali, hlavně já a Izzy Stradlin,“ řekl kdysi basista Guns N`Roses Duff McKagan, „byl otcem neomaleného rock n`rollu, ze kterého jsme všichni vzešli. Když jsme ho pak poznali, zjistili jsme, že je to sentimentální heroinový závislák.“ Lépe to snad ani shrnout nelze…
|
