„…Je osmý duben, třiašedesát…“ Tak začíná skladba kapely Tři sestry, jednoduše pojmenovaná „63“. Ten den se nic důležitého nestalo, život běžel rutinou šedých šedesátých let, lidi už dávno přišli o poválečné ideály a všechno bylo přeplněné každodenní všedností. Ovšem to jen zdánlivě. Ten den se totiž narodil František Sahula. Člověk, který měl doslova a do písmene charakterizovat, co znamená český punk. Hudbou, životem a nakonec i hrozivou smrtí. Přestože životní příběh Františka Sahuly měl tragické vyústění, jeho hudební tvorbě nikdy nechyběla humorná složka. A humor je v dnešní době zapotřebí víc než kdy jindy. Franta ho měl rád. I když ten jeho byl dost specifický, dalo by se říct až ironický či nihilistický. To je patrné ze skladeb, kterými přispěl do repertoáru Tří sester a zejména z jeho kapely Synové výčepu. Ta bude předmětem dnešní výpravy za jeho tvorbou. Hodí se na den, kdy se kohoutky výčepních zařízení roztáčejí víc než kdy jindy…
„…Ráno když snídám manželka mě týrá, že neberu deset tisíc jako klempíř Jíra
bydlí v lepším kvartýře i když je šmíra, v létě jezděj na Bahamy na recepce prej jsou zvaný
já k píchačkám dlouhým krokem běžím, rozumnej jsem bude to tím
ukecanej mistr mi do hlavy vráží klín, asi už to nevydržím snad si pustím plyn
za všechno může tenhle nebarevnej svět, nebarevnej svět, nebarevnej svět
večer jít spát v deset a ráno vstávat v pět, nebarevnej svět, nebarevnej svět
na zprávy a na fotbal furt čučet, nebarevnej svět, nebarevnej svět
mít ženu nevěrnou a běžnej účet, hnusnej nebarevnej svět…“
Nebarevný svět byl i ten, ve kterém Sahula zakusil své první hudební krůčky. Na začátku osmdesátých let Sahula opustil dočasné angažmá v kapele Kroket a spolu s kamarádem Lou Fanánkem Hagenem založil kapelu Spálená tlumivka. Ač tehdy muzikanti nevalných kvalit, nechyběl jim zápal a také společná záliba ve vysedávání za stolem hospody Na staré kovárně. „Bydlel jsem v Braníku, přímo v Branické ulici, kde byla Stará Kovárna. Byl jsem to já, kdo ji Fanánkovi ukázal,“ vzpomněl si při jednom z rozhovorů na kovárenské začátky Sahula. Tato hospoda předurčila jejich budoucí tvorbu, přestože Sahula po krachu Spálené tlumivky, kdy Fanánek odešel do rodících se Tří sester, na čas hudební scénu opustil. Zdá se to až neuvěřitelné, ale pod vlivem tehdejší manželky vstoupil František do církve. „S ženskejma jsem dělal kraviny,“ zpívá ve skladbě „Sluneční strana ulice“ ze sesterského alba „Hudba z Marsu“... Ovšem ihned po rozvodu vystoupil z božích služeb, začal se znovu věnovat hudbě a zamířil za Fanánkem do Tří sester. Kmenovým členem se stal v roce 1988, ovšem ještě před nahráním debutového alba „Na Kovárně to je nářez“ kapelu opustil a nechal jí svůj šlágr „Sovy v mazutu“. „Na Sestry jsem se vykašlal, protože jsem nebyl spokojený s prachama. Muzika ti vezme hodně času, ale prachy tam stojí za hovno,“ svěřil se František a hned po revoluci založil kapelu Synové výčepu. V té době byl už v hledáčku policie, která si s ním chtěla probrat, proč neplatí alimenty na své děti…
V továrně je dobře (1992)
První deska Synů výčepu je klasikou českého punku a nejlepším albem kapely. Ač Sahula neprožíval zrovna nejlepší období, je plný nápadů, které přesně charakterizují jeho styl. Album lemují dvě stěžejní skladby „Lambáda“ a „Nebarevnej svět“, které se dají označit za to nejsilnější, co album nabízí. Je zde i zrychlená a v podstatě znásilněná verze „Sov v mazutu“, kterou lze brát jako Sahulovo zúčtování s klasickou verzí na sesterském debutu. Že došlo k urovnání vztahů s bývalými kumpány, ukazuje svérázná předělávka lidovky „Vysoký jalovec“, v níž si se Sahulou střihl duet Fanánek. „V továrně je dobře“ je deska neučesaná, syrová a přesně zapadající do kontextu porevoluční doby. (9)
Blues pro Hitchcocka (1994)
Původní punk a srandičky z debutu spíše ustupují do pozadí. Sahula, který se po vydání „V továrně je dobře“ skrýval, protože kvůli neplacení alimentů po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání a nemohl se ani zúčastnit křtu desky, vytvořil hloubavější a niternější kolekci. Pochopitelně humor nezmizel díky skladbám „Větrné boogie“ nebo „Děravý kecky, děravý džíny…“, ale prožité špatné období se na desce odrazilo. Hodně je to cítit v největším Sahulově sólovém hitu „Stíny na duši“, ale i v „Lidi házej kamení“ nebo „A to je málo“… Zajímavě zní položka „Cela č. 504“, kde si Sahula dělá legraci z pobytu v kriminále, ač už s ním měl zkušenost. (8)
Kyvadlo a jáma (1996)
V době, kdy vycházelo „Blues pro Hitchcocka“ Sahula opět navázal přátelské vztahy se Třemi sestry a na chvíli Syny výčepu odstavil na druhou kolej, jelikož se podílel na sesterských deskách „Hudba z Marsu“ a „Zlatí hoši“. Po druhé jmenované ale opět Fanánka a spol. opustil a vrátil se k sólově tvorbě, tentokrát bez dodatků Synů výčepu. Možná kvůli tomu, že na alba Tří sester přispěl důležitými skladbami „Sluneční strana ulice“, „Toy Dollz“ či „Šetři se chlapče“, působí „Kyvadlo a jáma“ trochu nedotaženým dojmem. Je o něco temnější než „Blues pro Hitchcocka“, ale i najde se ještě dostatek prostoru pro humornou složku. Jen zásadních nápadů je méně a duch debutu pomalu odeznívá. Stále se ale jedná o nadprůměrné album. (6,5)
Huráá na Měsíc (1998)
Rok 1998 byl pro Sahulu trochu podivný. Vyšlo album sesterské „Průša se vrací“ (navazující na slavnou postavu Petra Průši Fanánkova projektu Hagen Baden, kterého v klipu ztvárnil právě Sahula), které popisovalo svérázným způsobem Sahulův život. To Františka namíchlo natolik, že se deska stala jablkem několik let trvajícího sváru mezi oběma tábory. Na tvorbu Synů výčepu ale neměli Tři sestry už dávno velký vliv a proto „Huráá na Měsíc“ zní uvolněněji než „Kyvadlo a jáma“, jako kdyby se Sahula do budoucnosti opět díval pozitivním stylem. „Jsem zvíře,“ šklebil se tehdy zpěvák, když do éteru nasazoval roztomile infantilní singl „Bobečky“. Ten ostře kontrastoval s dospělou skladbou „Čtvero ročních období“, kterou lze považovat za vrchol desky. (7,5)
Chlapecká 4 (2007)
Sahula mlčel dlouho. Došlo k urovnání vztahu ke Třem sestrám, takže se podílel na dalším albu „Na eXX“ z roku 2005, znovu se oženil a měl další děti. Věnoval se grafice a reklamě. To byl také důvod, proč se na další desku Synů výčepu čekalo bezmála deset let. Když album vyšlo, jako kdyby chtělo symbolizovat návrat k debutu „V továrně je dobře“, duch tehdejší doby se už příliš zachytit nepodařilo. Přesto je „Chlapecká 4“ velmi slušným albem, které odráží lepší Sahulovo životní období. Deska zní uvolněněji než „Blues pro Hitchcocka“ nebo „Kyvadlo a jáma“, ale zároveň ukazuje přemýšlivější tvář. Ovšem stále se jedná ozhýralý tuzemský punk nejhrubšího zrna. (7)
Přestože Synové výčepu existují dodnes a od roku 2007 vydali další dvě alba, Sahula už u toho nebylo. Ač jej na desce „Miluáju chána“ zastoupil Fanánek, odešel s ním i duch Synů výčepu. Tohle byla jeho kapela. On ji definoval, on ji dal nezaměnitelný (leč pro leckoho neskousnutelný) výraz a svébytnou poetiku čtvrté cenové. To byl jeho život a on to miloval, přestože jej to pomalu ale jistě ničilo. Ruinovalo jej to zdravotně a především finančně. V roce 2007, kdy vydal poslední album „Chlapecká 4“, byl šťastný. Měl mladou manželku, malé děti, ale cesty osudu se ukázaly být nevyzpytatelnými. Když propagoval poslední album, hýřil optimismem, ovšem brzy mu na stole přistály rozvodové papíry. Poté zabouchala na dveře policie a Sahula putoval opětovně za mříže za neplacení výživného. „Podělal jsem si katastrofálně život manželstvím s katoličkou, která ze mě tahá pořád prachy,“ vysvětlil tehdy. Z vězení vyšel v dubnu 2008.
„…Kvůli ženskejm jsem několikrát šílel a chtěl ze světa odejít na nekonečnej výlet
s hlínou pod hlavou neznat návratu, než jsem prokouk žití podstatu
radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší
když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, rozhodně si s ní nepodříznu žíly
moje zrcadlo má stíny na duši…
svět není černej, ani bílej, jen někdy nechává stíny na duši…“
Po svém propuštění se zabydlel v polorozpadlé chalupě v lese u obce Skuheř v okrese Praha-východ. Ta pobýval celé dny i noci a když se mu podařilo sehnat pár peněz, ihned se vypravil je propít do hospody. Stejně tak to bylo 1. května 2008. V hospodě se potkal se svými vrahy, mladými fotbalovými rowdies. S těmi se nepohodl už v hostinci a když odcházel, vypravili se za ním. V lese jej napadli a to velmi brutálním způsobem, kdy po jejich útoku zůstal Sahula doslova zašlapán v zemi, navíc okraden o třináct set korun. Policie i soud pracovaly rychle a oba výrostci, tehdy ve věku osmnácti a dvaceti let si vyslechli tresty v délce patnácti let za brutální vraždu. Z kriminálu by oba měli vyjít v roce 2023…
„Poznal jsem ho, když mi bylo sedmnáct, jemu dvacet, a tak byl pro nás velký učitel. Přivedl nás na Starou kovárnu a naučil nás nezřízeně pít,“ řekl po jeho smrti Fanánek. „Když jsem se dozvěděl, že umřel, říkal jsem si, že se to dalo čekat, myslel jsem, že někam spadl nebo naboural. Ale takhle nechutná záležitost... Co jsem ho znal, pořád někomu dlužil, a že právě on se stal obětí loupežnýho přepadení, to je velice krutá ironie," dodal frontman Tří sester. Od Sahulovy smrti uplyne v květnu čtrnáct let. Jeho stopa, kterou na tuzemské punkové scéně zanechal, je pořád čerstvá…
|
