Když vyšlo před čtrnácti lety album „Sgt. Hetfield Motorbreath Pub Band“ od pošahané čtveřice Beatallica, byla to docela sranda. Originální nápad spojit do jednolitého celku fragmenty skladeb od The Beatles a Metallicy splnil svůj účel a pobavil. Sice se nejednalo o žádné velké umění, ale bylo to něco, co se na scéně nevyskytovalo a solidní hráčské výkony, které uchopily obě legendy vcelku obstojným a citlivým způsobem, ukazovaly, že Beatallica se trefila do černého. Jenže to bylo před čtrnácti lety, kdy parta z amerického Wisconsinu těžila z momentu překvapení a jejich praštěné přezdívky Jaymz Lennfield, Krk (!) Hammettson, Kliff McBurtney a Ringo Larz byly docela vtipné. Jenže co s tím po takové době, když překvapení dávno odeznělo a zbývá jen nechápavé kroucení hlavou?
Zdálo se, že Beatallica je po albu „Abbey Load“ z roku 2013 na pravdě boží. I tak by přesluhovala vcelku dlouho, protože po „Sgr. Hetfield Motorbreath Pub Band“ nemohla překvapit vůbec ničím, natož přijít s čímkoliv objevným nebo zajímavým. Jenže je tu pořád a přichází se čtvrtým studiovým albem „The Devolver Album“. Komu je určeno, je otázka. Staří fanoušci The Beatles ho štítivě odstrčí a mladší., co obdivují tradiční tvář Metallicy, by jim možná nejradši šlápli do úsměvu. Jediné, co je na kapele zajímavé, je hlas Jaymze Lennfielda, který je podobně zabarvený jako Hetfieldův, ovšem postrádá charisma frontmana Metallicy a na mnoha místech sklouzne k bohapustému kopírování jeho vokálních manýrů. To je ale vše dobře známé a koho tato parta iritovala v minulosti, získá na ni s „The Devolver Album“ ještě větší averzi.
Na něm je špatně snad skoro všechno. Duch The Beatles je potlačen do pozadí a vliv klasické party je nejsilnější pouze v názvu Beatallica. Metallica čouhá z „The Devolver Album“ každým coulem, ovšem od úvodní skladby (té pravděpodobně nejsnesitelnější) „Hesh Today“ je znát, že se jedná jen o trapnou parodii, v níž vtipu není ani co by se za nehet vešlo. Kdo by chtěl poslouchat zprasenou verzi „Here Comes Revenge“ z posledního alba Metallicy nebo znásilněnou ústřední melodii „Wherever I May Roam“ z Černé desky, kdo by chtěl poslouchat tuctový heavy metal, který když neukradne nápad z dílny Hetfield – Ulrich, tak je nejposlednějším agro spolkem, pouhou metalovou spodinou pralesní ligy?
Není třeba hledat nějaké klady. Deska působí hrozně a nezachrání ji ani fakt, že ji kapela prezentuje jako komediální kousek vhodný k rozjeté párty. Ani mezi potácejícími se ožraly by asi moc úspěchu nesklidila. Když se na ní přece jen objeví lepší místa jako v „Hesh Today“, „Numbernine“ nebo „The Damning Of Helleanor Hippie“ (tím však není řečeno, že to jsou dobré skladby), pohřbí je Beatallica řadou naprostých nesmyslů „Never Borne“, „Devolver“ nebo „B.C.H.C.“, díky kterým pochybujete o soudnosti celého projektu. Seriózní není od začátku, ovšem co bylo před lety zábavné, dnes vzbuzuje jen soucitný úsměv a rychlé zmáčknutí tlačítka „stop“.
„The Devolver Album“ obejděte co největším obloukem, alespoň pokud si nelibujete v nejstupidnějším a nejklišovitějším heavy metalu, který nemá s genialitou kapel, které si dala do svého názvu, nic společné. Pokud se k jeho poslechu přece jen přinutíte, přijdete na to, že Alkehol je velice zábavná kapela hudebních filozofů.
|
