Persona má zajímavou historii i stylový vývoj. Dá se o ní hovořit jako o mezinárodní kapele, protože v jejím středu je Srbka, Tunisané a Němci. Původně kapela sídlila v Tunisku a krom zpěvačky Jeleny Dobrič byli všichni členové z této severoafrické země. Časem skupina přesídlila do Německa a změnila sestavu. Persona začínala jako klasická melodicko-metalová kapela. Prvky gotiky, symfonického metalu a dokonce i progu se jí dařilo zkombinovat na debutu „Elusive Reflections“. Na následující „Metamorphosis“ dostála názvu alba a příjemný projev vystřídala agresivita. Persona si ponechala chytlavé melodie, ale okořenila je o více moderního metalu a zpěvačka Jelena začala střídat čistý zpěv s growlem. Styl kapely najednou připomínal poslední desky Lacuny Coil a zahrnoval trochu gotiky, trochu coru a stále prvky progu.
Novinka „Animal“ jde ve změně ještě dál. Přesto je rukopis kapely zřejmý a to především v melodiích. Úvodní „Ghost“ překvapí ve slokách nu-metalovými postupy a následným hyper-melodickým refrénem, který se ihned zapustí do hlavy. Výběr první skladby je vynikající, „Ghost“ je velice chytře napsaná hitovka. Jelena místy zpívá velice jemně a tiše, později nechává vyniknout svůj vzletný a silný hlas. Songu nechybí zvraty ani tvrdé breaky, Jelena si párkrát zařve a zazní i mužský vokál. Titulní „Animal“ zní, jako by Persona ve studiu zmáčkla tlačítko „Jinjer mode“ a nabídne butální podladěné riffy a podobný postup jako výše zmíněná kapela.
„Beyond“ je oproti tomu moderní metalová píseň, aranže zpěvu jsou často téměř popové, což je v kontrastu s tvrdou hudbou. Persona předvádí, že umí zkombinovat melodický metal s extrémním a přitom znít semknutě. Znovu se nabízí přirovnání k Lacuna Coil, zpěvačka Jelena se barvou hlasu občas podobá Cristině Scabbia. V podobném duchu se nese i „Hurricane“, jen nabídne ještě hitovější refrén a velké překvapení v druhé polovině své stopáže. Hudba je víc brutální a překvapí různými detaily, například kytarovými motivy.
„You Can´t Stop Me“ patří k nejprogresivnějším kouskům na albu a také k nejatmosféričtějším. Persona rozehrává pestrou hru kytarových riffů, harmonií, motivů, překvapí přitvrzení až někam k death metalu, dostávají šanci i blast beaty. Zbrutálnění se projevuje i v následující „Oracle“, u které si pod tíhou výrazných riffů ukroutíte hlavu. Stále platí, že Persona nepřichází o chytlavost či kvalitní stavbu songů. Hraje tvrdě, ale nechce vše umlátit. S „Shadows“ jako byste se dostali do pohádkového světa. Baladický začátek připomene Epicu a její balady. Persona krásně skladbu perfektně rozvíjí a stupňuje. Vrcholen desky je bezesporu „Alpha“. Tahle pecka je nesmírně chytlavá a přitom úderná. Riffy jsou parádní a v hudbě se mísí nu-metalové postupy s metalcorem. Nechybí zvraty, nad vším se vyjímá vzletný refrén a melodie, kterou nezapomenete.
Mínusy desky jsou zjevné. Mnoho skladeb připomene někoho jiného. Jakoby se Persona držela toho, co zrovna frčí mezi kapelami s ženou za mikrofonem. Naštěstí má Persona mocné zbraně. Tou hlavní je zpěvačka Jelena Dobrič, jejíž zpěv je ozdobou alba. Se všemi styly si poradí s přehledem a přidává Personě osobitost. Kapela rovněž umí skládat dobré skladby a album nabídne spoustu zajímavých hudebních nápadů. Melodie, řada detailů a schopnost gradovat jednotlivé písně je Personě vlastní. Ve výsledku se na „Animal“ kapela prezentuje jako sebevědomá moderně metalová kapela.
|
