Stylové zařazení Rage Of Light musí u spousty metaláků budit rozpaky. Švýcaři o sobě hovoří jako o trance metalové kapele. Kořeny uskupení sahají do roku 2007, nicméně první krůčky přišly až o hodně později. EP "Chasing a Reflection" v roce 2016 a hromada singlů vyústily v debutovou desku „Imploder“ (2019) vydanou u Napalm records. Kapele tehdy vládl hlas Mellisy Bonny, která však odešla kvůli hromadě dalších skupin a projektů (Ad Infinitum, Malefistum, The Dark Side Of The Moon, Warkings atd.).
Solidně rozjetá kapela našla rychle náhradu. Tou se stala pro mnohé neznámá zpěvačka Martyna Halas. Neznámá, ale poměrně zkušená. Extrémní polohy svého hlasu drtí v Ascend Of Hollow, jemnější zpěv využívá v Lady Maggot, ale prošla například i alternativně rockovými Liu Cian, což byla česká kapela a Martynu potkala v Dublinu. Martyna je Polka, ale také světoběžník. Martyna Melissu nahradila skvěle. Umí parádně growl (a využívá ho v hojnější míře než předchůdkyně) a má zajímavou barvu hlasu, takže její čistý zpěv je zcela odlišný od Melissina.
Rage Of Light hojně využívají syntezátory a všemožná elektronická udělátka. Někdy také rádi využijí taneční rytmus, ale jejich styl by se klidně mohl označovat jako electro metal. S chutí se pohybují na území melodického death metalu či metalcoru, velkou roli u nich hrají melodie a ty mnohdy líbivostí koketují s popem Úvodní „Iciness“ má osm minut, což by spíš člověk čekal u nějaké progové kapely, ale Rage Of Light chtějí posluchače pěkně postupně dostat do alba. Song má pozvolný nástup a rozjede se po druhé minutě stopáže. Velký prostor mají klávesy a elektronika., nicméně v této skladbě uslyšíte i velký vliv melo-death metalu ve stylu Arch Enemy. Nechybí poměrně dlouhé kytarové a klávesové sólo a pojem prog metal by se tu dal použít. Jedná se však jen o dílčí prvek. Škoda trochu vlažného závěru písně, protože jinak jde o velmi zdařilý a energický začátek desky. „2.0“ si bere o něco více z groove metalu a coreu. Sloky jsou velmi jemné a kontrastují s nabušeným refrénem. Vokály jsou elektronicky zkreslené a celková atmosféra koresponduje s textem, tedy je velice elektronická. V závěru songu zaujme growlující duet mezi Martynou a kytaristou Jonathanem.
„Crusade For The Sun“ patří mezi nejbrutálnější kousky na desce. Agresivní pasáže jsou silné, ale kapela nepokrytě využívá i tanečních rytmů a popových melodií. Píseň je plná různých motivů a neustále se v ní něco děje. Někdy možná až moc. Ačkoliv jednotlivé prvky nejsou využity špatně, výsledný dojem je, že kapela skladbu trochu přeplácala. Disco, trance, industrial, core, death metal, pop, groove. Tyhle všechny žánry tu naleznete. „Lead The Riot“ je Rage Of Light v nejlepší podobě. Hitová skladba se vším všudy, s citlivým využitím extrémních vokálů, kláves a velkým důraz na chytlavé melodie. Na rozdíl od předchozího kousku zde vše sedí, jak má.
Druhou nejsilnější skladbou je „Breaking Infinity“, její kompozice vítězí nad touhou předvádět se. Úvod songu je parádně atmosférický a kapela vytáhne skvělé riffy a kytarová sóla. Nechybí líbivá melodie a song si vás rychle zaháčkuje. Přijde i překvapivý zvrat s brutálním breakem a klávesovým sólem, závěr opět patří atmosféře, aby nakonec Martyna ze sebe dostala nejbrutálnější growl, jakého je schopna. „Aspiration“ sází na melodičnost a daří se jí to. Skladba působí gotičtějším dojmem a především refrén je okouzlující. Překvapí klávesová balada „Beyond“, která album uzavírá. I díky zvuku kláves a Martynině zpěvu člověka napadne, že takhle nějak zněl europop v devadesátkách. Zde tedy jen není žádné „duc duc“ a metalový nástup před úplným koncem je nečekaný.
„Redemption“ je ambiciózní a velice energická deska. Rage Of Light ovládají spoustu žánrů a nebojí se s hudbou a formou si hrát. Bohužel je to na úkor konzistence nahrávky. Na jedné straně nabídne vynikající skladby („Lead The Riot“, „Breaking Infinity“, „Aspiration“ či „2.0“), na druhé písně, které mají skvělé pasáže, ale mnohdy působí přeplácaně či až příliš „na sílu“. Někdy jako by se kapela vlastně nemohla rozhodnout, co chce přesně hrát.
Poměrně zásadním bodem je zvuk nahrávky. Rage Of Light se dají popsat jako electro metal či industrial (sami sebe přitom nazývají trance metal), respektive tyto žánry jejich hudba obsahuje a tak nepřekvapí produkce plná kláves, syntezátorů, moderních zvuků nebo dokonce EBM. Kapela nemá bubeníka, že hraje automat, poznáte, i když je velice dobře naprogramovaný. Kytary elektronický zvuk také reflektují. Výsledkem je až příliš přetechnizovaný nepřirozený zvuk. Ozvučení je diskutabilní i u vokálů. Martyna podává skvělý výkon, nicméně její growl je někdy možná zbytečně vytažen oproti hudbě. „Redemption“ nabídne tvrdost i melodie, kvalitní zpěvačku a mnohdy netradiční postupy. Rage Of Light mají rozhodně co nabídnout, nebylo by však na škodu trochu zapřemýšlet nad zvukem a nesnažit se dát do skladeb kolikrát příliš motivů, které jsou na úkor poslouchatelnosti. Někdy méně je více.
|
