V roce 1968 se začínala projevovat nevraživost mezi členy The Beatles. Zejména mezi Johnem Lennonem a Paulem McCartneyem. Druhý jmenovaný stále více nelibě nesl fakt, že kam Lennon přišel, na jakoukoliv schůzku kapely, zkoušky či natáčení, všude jej následovala milenka Yoko Ono. To podle McCartneyho výrazně ztěžovalo práci kapely na novém materiálu, který byl znovu tvrdě vyžadován. Lennon nemohl přenést přes srdce, že po smrti manažera Briana Epsteina se McCartney pasoval na jakéhosi vůdce kapely, chtěl mít dohled nad každým krokem a veškeré rozhodování u budoucnost chtěl stáhnout na sebe. V té době bylo kapele připomenuto, že ji smluvní závazky nutí k tomu, aby dodala skladby pro soundtrack k zamýšlenému animovanému filmu, jenž měl nést jméno hitu z alba „Revolver“ „Yellow Submarine“, a v němž měly kreslené postavičky členů The Beatles hrát hlavní roli. Tento požadavek přišel v době, kdy měla kapela na trhu album „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“ a pohybovala se stále v jakémsi mlžném, psychedelickém oparu.
To se stalo v dobách přípravy na natáčení opulentního „bílého“ dvojalba „The Beatles“ a kapela z toho nadšena vůbec nebyla. Tím více, když nebyla schopna pracovat spolu v jedné místnosti a nápady na jednotlivé věci nosil každý z členů sám za sebe. Sice se stále uváděla ústřední autorská dvojice Lennon – McCartney, ovšem ta fungovala jen na papíře a oba muzikanti si skladby psali, sami v nich zpívali a často se obešli i bez hudebního vkladu toho druhého.
Požadavek na „Žlutou ponorku“ byl proto takřka odzíván, přestože bylo jasné, že se k němu kapela bude muset vrátit. Lennon a McCartney se k němu nestavili vůbec vstřícně a nakonec oba dva, podpořeni ostatními členy, usoudili, že se do materiálu příliš angažovat nebudou a zapátrají v šuplících. Zpočátku bylo jasné jen tom, že deska musí obsahovat především titulní skladbu „Yellow Submarine“, kterou The Beatles vlastně jen „stáhli“ z alba „Revolver“.
Sáhli i do útrob alba „,Magical Mystery Tour“, odkud si vypůjčili skladbu „All You Need Is Love“ a novou desku postavili na těchto dvou věcech. Jde tedy vůbec o novou desku? Kapela se k tomuto tématu vždy vyjadřovala velmi zdrženlivě, ale „Yellow Submarine“ pasovala mezi řadová alba své diskografie. Je to nejdivnější a nejobskurnější dílo, jaké se dá v řadovém katalogu The Beatles najít, ale z historického hlediska tam patří, protože zařadit jej mezi výběrová alba by bylo ještě mnohem pomýlenější. Největší přínos „Yellow Submarine“ spočívá v samotném filmu, což je vcelku slušná animovaná fantasy komedie o tom, jak modří zlosyni vyhlásili válku městu Pepperland (název odkazuje na beatlesovského „Seržanta Pepře“). Tamní kapitán Fred (hraje jej herec Dick Emery) požádá členy kapely, aby pomocí své žluté ponorky město ochránili, což se také stane. Filmem se line zastřená psychedelická nálada, která jen podporuje prezentované skladby, ale jelikož soundtrack k „Yellow Submarine“ vyšel až po „White Album“, působí celá věc trochu nelogicky a ve vývojovém procesu The Beatles zpátečnicky.
Když si odmyslíme „Yellow Submarine“ a „All You Need Is Love“ obsahuje soundtrack čtyři nové věci, ktré ale nejsou úplné žhavé novinky. Mezi ně se dá řadit pouze McCartneyho průměrná kompozice „All Together Now“ a Lennonova skvělá „Hey Bulldog“, výborná věc, řazená ke kořenům hard rocku. Jako asi jediná z celé desky může dokumentovat vývoj The Beatles v době vydání alba. Zbylé dvě věci, pocházející z pera George Harrisona, se vracejí proti proudu času, obě pochází z nahrávacích seancí „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“. V té době byly McCartneyem, Lennonem i producentem George Martinem, odmítnuty, ale je znát, že by se neztratily ani „Seržantovi Pepřovi“, protože se nejedná o skladby druhé kategorie, navíc obě („Only A Northern Song“ a „It`s All Too Much“) zní přesvědčivěji, než McCartneyho „All Together Now“.
Na „Yellow Submarine“ je nejkontroverznější druhá polovina alba. Ta nemá s The Beatles prakticky vůbec nic společného. Jedná se o ambiciózní dílo producenta George Martina, nahrané ve společnosti více než čtyřiceti symfoniků. Pečeť The Beatles obsahuje jen závěrečná kompozice „Yellow Submarine In Pepperland“, stavějící na základním motivu „Žluté ponorky“. Ač se deska prodávala znovu v milionových nákladech, pro fanoušky byla Martinova polovina takřka neskousnutelnou porcí hudby, kterou neocenili ani milovníci vážné hudby (jelikož se jedná spíše o dvou až tříminutové minikompozice) a už vůbec ne tehdejší rockeři, považující The Beatles stále ještě za kapelu číslo jedna a zmlsaní rockovější podobou Bílého alba. „Byla to dobře znějící nahrávka, která ale neznamenala vůbec nic,“ shrnul „Yellow Submarine“ Lennon a přesně vystihl podstatu alba.
The Beatles mu v době vydání „Yellow Submarine“ byli už takřka ukradení. Nejnže plánoval svatbu s Yoko Ono, dokonce s ní vytvořil i novou kapelu Plastic Ono Band a začal s ní koncertovat, přestože vystoupení s The Beatles stále odmítal. Po boku svérázné Japonky se stal politickým a mírovým aktivistou, oba pořádali happeningy Bed-in - jednalo se o konference v hotelových postelích, při kterých vykládali o celosvětovém míru. Lennon používal ostře levicovou rétoriku, v níž brojil proti válce ve Vietnamu, což vedlo k tomu, že vrátil ahglické královně Řád britského impéria kvůli militantní politice královského dvora. Ze svých dokladů oficiálně škrtl své druhé jméno Winston, které nechtěl nosit kvůli britskému premiérovi Winstonu Churchillovi a nahradil jen jménem Ono. Více se The Beatles už vzdálit nemohl a všechno spělo rychle ke konci…
|
