Přestože atmosféra houstla, když se v jedné místnosti potkal John Lennon s Paulem McCartneyem, našly se i světlé chvilky. Nejpamátnější se udála ve chvíli, kdy v dubnu 1969 našli společnou řeč a napsali skladbu „The Ballad Of John And Yoko“. Fanoušci na chvilku nabyli dojmu, že v řadách The Beatles je všechno tak, jako za starých časů. Mýlili se… Kapela už dávno nedržela pohromadě a i když připravovala další album, všechny pořádně namíchl Lennonův požadavek, aby na jedné straně desky byly výlučně jeho věci a McCartneyho měly být uklizeny na straně druhé. To nikdo nehodlal akceptovat a proto Lennon musel ustoupit. Nahrávání šlo velmi ztuha. Nejprve se začala tvořit kolekce, které kapela říkala „Get Back“, z níž vypustila titulní singl, ovšem natáčení bylo brzy zastaveno. To byl březen 1969 a do faktického rozpadu The Beatles zbývaly jen měsíce.
Ke studiové práci se kapela vrátila v dubnu, ovšem situace nebyla příznivě nakloněná. McCartney byl alergický na každý Lennonův krok a k hysterii jej přiváděla neustálá účast Yoko Ono při natáčení. Hádal se i s Harrisonem, jemuž říkal, jak má hrát na kytaru, na což kytarista reagoval pohrůžkou, že kapelu opustí. V květnu muselo být nahrávání přerušeno, protože předchozí relace nevedly k uspokojivému výsledku. V červnu se Lennon s manželkou Yoko Ono stali účastníky dopravní nehody, po níž žena musela odpočívat na lůžku. Kapela se vrátila k natáčení v červenci a Lennon nechal do studia instalovat kamery, aby Ono mohla sledovat nahrávací proces. To už bylo moc. The Beatles drželi jen silou vůle, ale i ve stádiu klinické smrti se jim povedlo znovu dát dohromady skvělou a úchvatnou kolekci, značně pestrou, i když držící pohromadě více než „White Album“. Kapela se během prázdninových měsíců rozhodla dát k ledu skladby z připravované desky „Get Back“ a vrhla se na věci jiné. V nich je ještě více cítit zvětšující se propast mezi Lennonem a McCartneyem, protože jejich autorské věci jsou neodlišnější za celou dobu společného působení.
„Je to hudba pro babičky,“ prskl Lennon jedovatou slinu na McCartneyho skladby a přilil tím olej do pořádně rozpáleného kotle. Sám přišel s titánskou suitou, bezmála osmiminutovou „I Want You (She`s So Heavy)“, kterou lze považovat (podobně jako McCartneyho „Helter Skelter“ z Bílého alba) za jasný základ heavy metalu. Hardrockovou tvrdostí se pyšní rovněž jeho další skladba, úvodní pramáti velkých stadionových hitů „Come Together“, která reflektovala na dění ve Velké Británii, kde se hlasitě o slovo hlásily Led Zeppelin, Black Sabbath či Deep Purple. Přiložil i temnou, progrockovou „Sun King“, čímž album „Abbey Road“ nořil do větší temnoty, než bylo u The Beatles do té doby zvykem. Album bylo tvrdší i než psychedelicky experimentální „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“, což byla právě Lennonova zásluha. Ostatní členové, stále tříbící svůj skladatelský rukopis, se spíše drželi beatlesovských tradic.
Jako autor se představil i bubeník Ringo Starr ve skladbě „Octopus`s Garden“ a jejím prostřednictvím dodal skvělou, hravou poprockovou věc, která v sobě měla dostatek invenčního vtipu a skvělých melodií. Harrison doslova exceluje ve skvělé „Here Comes The Sun“, v níž svou tvorbu představuje v trochu optimističtějším světle než byly halucinogenní kompozice z experimentálních let 1966 a 1967. A pak je tu McCartney, který složil celou polovinu alba a ukázal se být nejpilnějším autorem. Pokud porovnáme jeho věci s Lennonovou hrstkou příspěvků, je jasné, že McCartney tentokrát na svého rivala nestačil. Přinesl skvělé skladby, které by se za jiných okolností vyjímaly na jakémkolliv albu, ale zkuste nelze je stavět na roveň monolitu „I Want You (She`s So Heavy)“… McCartney má obrovské želízko v podobě naprosto hitové „Oh! Darling“ či skvělé „You Never Give Me Your Money“, ovšem jeho kratičké skladby ze závěru alba, ač spojené do výborného a fungujícího celku, jsou spíše ozdobou skvělé desky než hity jako takové. I díky nim deska drží pohromadě a vytváří vrcholné dílo The Beatles. Pro řadu fanoušků jejich nejlepší dílo…
Sychravého rána 8. ledna 1969 se kapela nečekaně objevila na střeše londýnské pobočky firmy Apple, aby zde odehrála utajený dvaačtyřicetiminutový koncert, na němž jim sekundoval Harrisonův kamarád, klávesista Billy Preston. Vystoupení si vymínil McCartney, který se po tříleté pauze chtěl vrátit k živému hraní, což odmítal jak Lennon, tak zejména Harrison, který tvrdil, že kapela je v tak špatném stavu, že není možné představit její současnou podobu před lidmi. Vystoupení na střeše Apple bylo kompromisem, který vstoupil do historie, protože se jednalo o naprosto poslední představení The Beatles vůbec. I když kapela zahrála přesvědčivý set (jak vidno z dochovaných záznamů), už měla daleko do živelnějších vystoupení před pár lety a nevraživost mezi jednotlivými členy byla přímo hmatatelná.
Konec se čekal a taky brzy přišel. The Beatles se sešli ještě 22. srpna 1969, pořídli poslední společné fotky, které měly propagovat právě vydané album „Abbey Road“, ovšem to bylo naposledy, co se všichni čtyři společně viděli. Dodnes se traduje, že od toho dne se už nikdy Lennon, McCartney. Harrison a Starr spolu nepotkali na jednom místě. Management, vydavatelská společnost i hudební tisk v následujících měsících mlčely a ticho začínalo být čím dál dusivější. Fanoušci bombardovali pobočku firmy Apple dotazy, co se s The Beatles děje, až přišel duben 1970 a s ním očekávané prohlášení o tom, že Paul McCartney The Beatles opouští. Důvodů bylo mnoho. V dalších letech se uvádělo, že The Beatles nejvíce pohřbil vztah Yoko Ono a Johna Lennona, ovšem to nebyl jediný aspekt. Zbylí členové včetně Ringo Starra, který volil vždy spíše cestu kompromisu, už měli dost diktátorského přístupu, jenž McCartney nastolil po Epsteinově smrti. Členové rovněž měli vlastní manažery, kteří se starali pouze o kariéru svého klienta a dobro celé kapely jim bylo ukradené…
Rok 1970 se dá brát jako oficiálně poslední v kariéře The Beatles. Když palcové titulky novin přinesly zprávu o McCartneyho odchodu, skončila neskutečná osmiletá jízda, která z obyčejných kluků z Liverpoolu udělala nejslavnější a největší kapelu na světě. Na svém konci zanechala čtyři lidské trosky, které se musely znovu postavit na vlastní nohy. Vliv a význam Ther Beatles je jasný. K jejich tvorbě se hlásí nepřeberné množství muzikantů z celého hudebního spektra. Od popu až po death metal. Základ, který položili The Beatles, je všude slyšet. Zeptejte se jakéhokoliv muzikanta na to, jestli by hudba příštích desetiletí byla stejná, pokud by zde nikdy nebyli The Beatles. Odpověď je jednoznačná...
|
