Maďarská formace Needless se tváří jako nová kapela, ve skutečnosti funguje už od roku 2004, desky však začala vydávat až v posledních letech. Aktuálně přišla s druhou nahrávkou „The Cosmic Cauldron“, navazující na dva a půl roku starý debut „Heresy“. Kapela podepsala smlouvu s agilním vydavatelstvím Uprising! Records, což je pro ni krok vpřed. Alespoň tak to vidí frontman kapely Ádám Forczek, který od počátku stojí v čele původně deathmetalové formace. Dnes je pojem death metal v souvislosti s Needless zavádějící, kapela stále více pošilhává po jiných směrech a na novém albu odhaluje i progresivnější cítění.
Jste stále bráni jako mladá kapela, mohl bys proto nejprve Needless představit?
Jsme progresivní thrash/deathmetalová kapela z Maďarska a já jsem její zpěvák. Needless jsme založili v roce 2004, ale tehdy to byla jen taková domácí sranda záležitost. Až postupem času se vyprofilovala v bestii, kterou mohou lidi znát dnes.
V posledních letech zažíváte velký vývoj. Jaký se v kapele odehrál posun od vydání debutu „Heresy“ do natáčení druhého alba „The Cosmic Cauldron“?
Když jsme dokončili „Heresy“, tak jsme získali hodně dobrých recenzí, což nás dost překvapilo a kapela doslova raketově rostla. Chtěli jsme proto udělat album, které ve všech ohledech překročí stín první desky. Nebyl to sice snadný úkol, ale měli jsme hodně nápadů a riffů, díky čemuž tvůrčí proces byl rychlejší, než jsme sami čekali.
Novou desku vydáváte pod značkou Uprising! Records. Jaký je pro vás rozdíl vydávat hudbu vlastním nákladem nebo pod labelem?
Je mnohem snažší a nákladově efektivnější vydat svou hudbu prostřednictvím dobrého vydavatelství než jít do formátu „udělej si sám“. Má to rozhodně své kouzlo, protože za jakoukoliv snahu získáš trochu pozornosti. A protože jsme chtěli nové album dostat hlavně na mezinárodní úroveň, je label, ve kterém teď jsme, nutností. A to i pro žánr, jaký hrajeme. Pro Needless to byl rozhodně obrovský skok vpřed.
Oproti „Heresy“ jste vyměnili bubeníka. Co se stalo, že vašim členem už není Zoltán Németh, ale na bicí hraje Botond Kasper?
Zoltán s námi byl od začátku. Je to kamarád a také člen rodiny a známe se spolu přes třicet let. Má ještě další kapelu, ve které chtěl pracovat více, realizovat se v ní a my toto rozhodnutí stoprocentně chápeme. Prostě se naše cesty rozešly. Nedošlo k žádnému dramatu, nic takového. Stále jsme spolu v kontaktu, protože patří do rodiny Needless.
Nová deska má velice moderní, tvrdý zvuk. Kde jste album nahrávali?
Celou desku jsme dělali ve studiu No Silence ve městě Gyula (na pomezí maďarsko-rumunských hranic, pozn. aut.). Hlavním producentem byl István Simon, který se hodně věnuje moderním metalovým věcem jako je deathcore, ale tohle album pro nás udělal ochotně i jako pro muzikanty spíše staré školy. Je to profesionál, odvedl skvěloupráci, za kterou jsme mu vděčni.
Na „The Cauldron Cosmic“ už nemáte tak silný deathmetalový akcent. Začínají ve vaší tvorbě převažovat progresivní prvky?
Přesně tak, máš naprostou pravdu. Je to zásluha především kytaristy Botonda Fogla. Začal nosit progresivní věci, díky kterým se naše hudba stala osvěžující. Za mě je to hodně zajímavé.
Vaše nové album hodně připomíná klasickou tvorbu Hypocrisy. Patří tato švédská kapela k vašim vlivům?
Možná…, ale je to docela těžké říct. Máme různé hudební chutě, věnujeme se řadě stylů od jazzu až po pagan black metal. Prostě děláme hudbu a je pro mě teď hodně těžké ji zařadit do nějaké konkrétní škatulky. Konkrétně ze Švédska máme hodně oblíbených kapel a, ano, Hypocrisy mezi ně patří taky.
Z alba vyčnívá skladba „Planet Oblivion“, v podstatě artrocková věc. Proč jste na album zařadili tak netradiční skladbu?
Rozhodně jsme chtěli na albu skladbu, která by mohla být považována za klasickou baladu. Každý příběh, ať už ten hudební nebo i jiný, má své zlomové body, ve kterých se najdou klidná místa, vytvářející poklidnou atmosféru, ale zároveň otevírající brány něčemu velkolepému či katarznímu. Právě tohle je jedna z nejsilnějších vlastností balad a proto jsme ji chtěli mít na albu. Přesně takovou skladbu jsme chtěli dát před závěrečným eposem „Trangalactic“.
Tíhnete stále více k dlouhým a epickým skladbám, jako je „Trangalactic“?
Vždycky se nám líbil proces tvorby talových věcí. Takže určitě tíhneme. A lidi od nás i v budoucnu mohou takové skladby čekat.
V této skladbě hostuje zpěvačka Martina Horvath. Jak k vaší spolupráci došlo?
Tohle se přímo nabízelo. Známe se spolu od singlu „Stalkers Of Athanasia“, k níž jsme točili klip a Martina v něm hrála jednu z postav. Je to profesionálka, která se už hodně osvědčila prací v Thy Catafalque, takže jsme byli opravdu rádi, že naši nabídku přijala. Nejprve jsme se báli, jaký kontrast může tohle způsobit, ale nakonec se ukázalo, že její hlas s naší hudbou funguje skvěle.
Má album nějaký konkrétní textový koncept?
Album má fiktivní příběh se skutečnými postavami. Je o budování světa s dalšími mimozemskými druhy. Je to příběh o nejtemnější stránce lidstva. Jakýsi druh vesmírné opery o nadpozemské relikvii, neomezených silách a zkáze, kterou s ní lidé způsobí v celém vesmíru.
Odkud čerpáš pro své texty inspiraci?
Většinou z knih, filmů a videoher, ale i občas z textů jiných kapel. Moc se mi líbí styl Dana Swanöa, Chucka Schuldinera, Lee Doriana nebo A.A. Nemtheanga.
Mohl bys popsat úplné začátky této kapely? Kdo ze současných muzikantů patří mezi zakládající členy?
Když jsme začínali, tak jsme byli jen teenageři, kteří hráli coververze od System Of A Down nebo Nirvany. Postupem času jsme se začali vrhat do vlastních, stále těžších věcí. Jako opravdu metalová kapela jsme začali fungovat až někdy v roce 2014. Ale název zůstal stejný, protože v té době byli v kapele ještě všichni zakládající členové. Dnes jsem z nich zbyl jen já a kytarista Tamás Bárány.
Proč trvalo celých patnáct let, než jste udělali debutovou desku „Heresy“?
To nebylo patnáct let, ale jen pět, od roku 2014. Do té doby to byl jen sranda projekt, kde jsme zdokonalovali svou hru a dovednosti, bavili se a pili pivo v garáži našich rodičů (smích). Psaní materiálu pro „Heresy“ zabralo krátkou dobu, asi jen dva roky, což je nic v porovnání s dlouhou historií kapely.
Kromě Needless jsi rovněž členem kapely Damnation. Jaký je největší rozdíl mezi oběma kapelami?
Damnation je jen studiový projekt, který vede János Juhász, člen Thy Catafalque. Vůbec neděláme živá vystoupení. Naproti tomu Needless je aktivní kapela, s kterou pravidelně koncertujeme.
Jaké maďarské kapely bys vyjmenoval jako ty, které tě nejvíce inspirovaly?
Já poslouchám spíše kapely ze zahraniční scény, ale i doma se najde několik takových, které mám rád. Určitě bych zmínil Thy Catafalque a jejich avantgardní metal, ale i psychedelické Vágtázó Halottkémek a klasicky progrockové Solaris.
Musím se tě zeptat na vaši největší hudební legendu Omega. Ta sice patří minulosti, ale brali jste je v Maďarsku v dobách největší slávy jako maďarské The Beatles? Ovlivnila tě jejich hudba nějakým způsobem?
Abych byl upřímný, tak to rozhodně není moje parketa. Ale jejich odkaz je zřejmý a já osobně jejich práci opravdu respektuju. Měli obrovský a nezpochybnitelný vliv na maďarskou hudbu, ale i celoevropskou scénu.
|
