Kytarista, zakládající člen a lídr britských heavymetalistů Tokyo Blade Andy Boulton je velmi vstřícný člověk. Traduje se o něm, že zásadně neodmítá žádosti o rozhovor, což už se potvrdilo i nám. Pro povídání se naskytl velmi dobrý důvod, kapela přichází po dvou letech od alba „Dark Revolution“ s dalším dílem, ambiciózní nahrávkou „Fury“, na níž piluje svůj výraz, sestávající z kořenů Nové vlny britského heavy metalu, špetky americké hardrockové hitovosti a dramatičtějších poloh, které vystupují o něco více do popředí. Hlavním prvkem je však heavymetalová energie, ze které Tokyo Blade povolit nechtějí.
Naposledy jsme spolu dělali rozhovor v létě 2020, když jste vydali album „Dark Revolution“. Co se od té doby v tvém životě změnilo?
To už je tak dlouho? Jsem o dva roky starší (smích). Ale kromě toho, že jsme udělali novou desku, toho už tolik nového není.
Když jste vydávali „Dark Revolution“, byla pandemie covidu na začátku. Teď se začíná mluvit o jejím konci… Jak moc tebe i práci kapely pandemie poznamenala? Jaká je v současné době situace ve Velké Británii?
Jako pro většinu kapel to pro nás bylo komplikované, protože jsme nehráli prakticky žádné koncerty. Nebylo nám umožněno pořádně pracovat. O to více jsme se soustředili na skládání nových věcí, takže jsme psali a nahrávali. Teď už to snad bude lepší. Alespoň se to zdá, takže věřím tomu, že už se budeme moci znovu pustit do koncertování.
Kromě pandemie se ve Velké Británii řeší také Brexit. Jaký má dopad na práci Tokyo Blade?
Velký. Většina našich koncertů, které máme naplánované, se uskuteční v Evropě a to nám bude dělat problémy. Celkově si myslím, že celá věc s Brexitem je pro Anglii katastrofou. Nikdy jsme neměli opouštět Evropu. Podle mě a podle názoru řady dalších lidí to byl opravdu hloupý nápad, u kterého bohužel zůstalo.
Poslední tři alba jste natočili ve stejné sestavě. Znamená to, že po dlouhých letech je u Toyko Blade klid?
Naprosto! V budoucnu nebudou už žádné změny v sestavě.
Dodržujete dvouletý odstup mezi vašimi alby. Je to přesně takový čas, který vám na tvorbu vyhovuje?
Ve skutečnosti to není o dodržování nějakých rozestupů. „Fury“ jsme dokončili už v březnu, ale výrobny alb byly zahlcené další prací, kterou doháněly covidovou pauzu. Proto došlo ke zpoždění vydání.
Když si vezmeme „Unbroken“, „Dark Revolution“ a „Fury“, dá se mezi nimi najít tematický společný prvek? Jedná se o ucelený koncept nebo každá deska funguje odděleně?
Žádný koncept jako takový neexistuje. Všechny texty píše Alan (Marsh, zpěvák, pozn. aut.) a ten má tendenci psát o životě v zobecněné formě. O jeho dobrých i špatných stránkách. Často se dotýká věcí jako je boj o přežití obyčejných lidí, vzestup moci různých korporací nebo devastace planety za účelem zisku.
Hodně mě překvapilo, že „Fury“ obsahuje skoro hodinu a půl hudby. Proč jste natočili tak dlouhé album s patnácti skladbami?
Kvůli covidu jsme měli hodně času, protože jediné, co jsme mohli dělat, bylo sejít se a psát nové skladby. A najednou jsme jich měli patnáct, které jsme chtěli dát na album. Rozhodli jsme se je vydat všechny, čímž našim fanouškům dáváme za jejich peníze skutečně velkou porci hudby.
„Fury“ je opět klasicky čistý britský heavy metal. Dodržujete své tradice? Hlídáte si typickou tvář?
Myslím, že ano. Vědomě se o to nesnažíme, ale vždycky to vyjde takhle klasicky. Co je pro nás nejdůležitější, je kvalita skladeb. Každá skladba musí mít v sobě to nejsilnější, co jsme ji schopni dát. Musí být tvrdá a zároveň melodická.
Hlas Alana Marshe zní desku od desky lépe a lépe. V čem je jeho největší síla?
Alan má hodně silných stránek. Ať si to vezmeš po hudební i textové linii. Prací s textem a melodiemi stráví obrovské množství času. Stává se také, že si poslechne demosnímky skladeb a pak změní celý refrén nebo sloku. Navíc v průběhu let se jeho hlas stal silnějším a co jsme už zaznamenali recenze na novou desku, tak se v nich píše, že podává opravdu skvělý výkon.
Místy se mi zdá, že Alan volí hrubější barvu hlasu a tím připomíná Paula Di`Anna. Stejně jako skladby na „Fury“ jsou o něco tvrdší a více heavy než na obou předchozích deskách. Je to jen můj pocit nebo to cítíš podobně?
Myslím, že to z nás mluví emoce. Alan se, stejně jako já, velmi zajímá o stav současného světa a zjevnou nespravedlnost, která ztěžuje život chudým lidem i pracující třídě. Ta deska je odraz vzteku a frustrace, kterou cítíme. Co se týče jeho hlasu, tak se s věkem samozřejmě do určité míry mění.
Které skladby podle tebe nejvíce odrážejí problémy, o kterých jsi mluvil?
Tohle je docela těžká otázka. Moje nejoblíbenější skladby z „Fury“ jsou „We Fall Down“ a „Message On The Wall“. Myslím, že právě ty se nejvíce věnují současné světové situaci a nejlépe tento stav popisují.
Jak probíhal skladatelský proces? Skládali a natáčeli jste odděleně, jak je v dnešní době zvykem nebo jste zvolili starý přístup – práci dohromady v jedné zkušebně nebo studiu?
Obecně platí to, že skladby píšeme já a Alan. Několika nápady pak přispěje i John (Wiggins, druhý kytarista, pozn. aut.). Ale pracovat dohromady najednou je pro nás velmi těžké, protože žijeme každý někde jinde. Alan vždy napíše texty a melodie k nim, které tvoří základ skladeb. Bydlí vcelku blízko vedle mě, takže se vídáme každý víkend.
A jak si rozdělujete kytarové party a sóla s Johnem Wigginsem?
Nikdo z nás nemá velké ego, tak je to velice snadné. Vždycky se dohodneme, kdo určitou pasáž nahraje a je to dané tím, komu sedí lépe.
Kdo se postaral o produkci alba?
Myslím si, že producent, jak by se tomu dalo říct, jsem já, protože se starám o zvuk. mix a z větší části píšu i hudbu. Vždycky zpracuji nápady, které si předáváme s Alanem a ve chvíli, kdy jsme s tím spokojeni, považujeme věc za dokončenou. V Tokyo Blade nikdy nebyly velké peníze a tohle mi udržuje svobodu (smích).
Letos je to čtyřicet let, co začali Tokyo Blade aktivně působit. Jaký je rozdíl mezi Tokyo Blade ze začátku osmdesátých let a Tokyo Blade v současnosti?
Všichni jsme jako hudebníci za ta léta hodně pokročili a vyspěli, ale to neznamená, že by naše hudba prodělala změnu. Rozdíl je v tom, že díky masivním změnám v technologiích jsme schopni vytvořit mnohem silnější zvuk. A samozřejmě jsme všichni zestárli (smích).
Jaké ze starších alb z osmdesátých let je tvoje nejoblíbenější?
Tohle je hrozně těžké říct. Svoje věci po nahrání už nikdy neposlouchám a dokonce ani nové album. Já jsem jako hudební závislák, který spíše vždycky hledá něco nového. Kdybys mi dal pistoli k hlavě a chtěl po mě jedno konkrétní album, tak by to byl debut. Hlavně pro jeho syrovou energii.
Zanedlouho začne sezona festivalů, od které si fanoušci i pořadatelé slibují, že bude první skutečně post-covidová. Jak se na ni připravujete a jaké máte v plánu největší koncerty?
Rád bych ti řekl opak, ale ve skutečnosti se na to moc nepřipravujeme. Důvodem je Brexit. Nevíme, jak celé věci ovlivní. A pak je tu samozřejmě ještě covid, který může cestování ovlivnit a to i po Evropě. Budeme si asi muset ještě počkat a pak uvidíme.
|
