Tak dlouho Danger Danger chodili kolem nedokončeného alba „Cockroach“, tak dlouho z něho vyzobávali jednotlivé položky, až se z něho stal mýtus. Základy alba byly položeny na přelomu let 1992 a 1993, kdy se Danger Danger vrátili z turné propagujícího desku „Screw It!“, ovšem jejich nálada měla daleko k optimismu. Nestačili se divit, co se v rockovém světě děje, když MTV, která je ještě před nedávnem nasazovala do každodenní rotace, objevila nové hrdiny, kteří byli na hony vzdáleni tomu, co představovali Danger Danger a jiné hairmetalové kapely. Navíc se objevily spory a postupně z kapely zmizel klávesista Kasey Smith, kytarista Andy Timmons i zpěvák Ted Poley. Ovšem jak Timmons, tak Poley ještě stihli natočit demosnímky pro zmíněné album, které bylo po jejich odchodu uloženo k ledu a pozůstalá dvojice Bruno Ravel a Steve West začala pracovat s Poleyho nástupcem Pailem Lainem na alternativně znějícím albu „Dawn“, na němž nebyla žádná stopa po „Cockroach“.
Poprvé se k němu Danger Danger vrátili v roce 1997, po zjištění, že s grungeovým či alternativním zvukem desky „Dawn“ prorazí jen stěží a na počin „Four The Hard Way“ oprášili několik věcí z doby „Cockroach“. Bylo je nutné přepracovat, protože původní stopy obsahovaly hlas Teda Poleyho, s nímž byla komunikace na bodu mrazu. Ve třech případech do šuplíku „Cockroach“ sáhla kapela i v případě další desky „The Return Of The Great Gildersleeves“, ovšem tyto skladby představovaly trochu slabší kousky vedle nových věcí. Celá idea „Cockroach“ Ravelovi a Westovi nedala spát. Za materiálem si pevně stáli, čáru přes rozpočet jim však udělala jak výpověď ze strany vydavatelství Epic Records (k té došlo v době, kdy už deska byla přezpívána Lainem), tak i změna hudebního vkusu, která Danger Danger svedla na scestí, až se vydali zcela odlišnou cestou. Oba důvody časem pominuly. Ravel a West nastartovali vlastní vydavatelství Low Dice, prostřednictvím kterého měli na světě tři desky své kapely. I hudební móda se otočila a najednou hardrockové a hairmetalové kapely mohly znovu začít vylézat z garáží a zaplivaných klubů a plnit mnohem větší prostory.
Padlo rozhodnutí, že se „Cockroach“ opráší a to ve formě, v jaké jej kapela nahrála v letech 1993 a 1994. Proto se v roce 2001 najednou objevilo dvojalbum s nevýrazným hnědým obalem, které skvěle doplnilo mozaiku příběhu Danger Danger. Mohlo by se namítnout, že když se některé věci z „Cockroach“ objevily na předchozích albech, bylo jeho vydání zbytečné, ovšem to by bylo chybné tvrzení. Emise dvojalba má zcela zásadní význam, neboť nabízí přímou konfrontaci mezi oběma pěvci (Poleyem a Lainem), a zařazuje i pět nezveřejněných skladeb, bez kterých by album „Cockroach“ nebylo kompletní, ač nejsou tím stěžejním, co album nabízí. Album je logicky rozděleno do dvou disků, jako první je prezentovaný novější s Lainem (rok 1994), druhý s Poleyem je o rok starší. Je znát, jaké pokroky tehdy kapela dělala. Jestliže s Poleyem má v sobě stále přítomný párty prvek, určující styl alb „Danger Danger“ a „Screw It!“, s Lainem kapela (v těch samých skladbách) míří k mnohem serióznějšímu zvuku, kterým se vrchovatě prezentovala na počinu „The Return Of The Great Gildersleeves“.
Přestože je na „Cockroach“ znát určité vyčerpání a rozčarování z vývoje situace, která panovala v první polovině devadesátých let, je album stále velmi dobrý kusem. Nemá v sobě bezprostřední energii debutu ani přisprostlou rozjívenost „Screw It!“, ale obsahuje řadu skvělých skladeb, ukazujících, že se v případě Danger Danger nejednalo o jednohitové zázraky, managementem a MTV vyhnaný boy band. Výkladní skříní je úvodní „Still Kickin`“, dravá věc s jasně hitovým potenciálem, poháněná Ravelovou hladovou basou. S ní jako kdyby Danger Danger chtěli dát facku všem, kteří od nich očekávali mladické hity z debutu. Těm je „Cockroach“ vzdálena a jejich duch se objevuje spíše v baladických „Don`t Break My Heart Again“ a „Afraid Of Love“, či bezstarostných „Good Time“ a „Shot O`Love“ (obě do té doby neslyšené). Většina materiálu, zejména „Still Kickin`“, „Sick Little Twisted Mind“, „Don`t Pull The Plug“ nebo „When She`s Good She`s Good“, se nese v tvrdším duchu než první dvě alba a představuje můstek k tomu, co kapela dělala v následujících letech s Paulem Lainem.
Ten se na „Cockroach“ (v materiálu, který se k němu příliš nehodil, jelikož byl psaný na tělo předchůdci) ukazuje ve skvělém světle. Je variabilnějším a lepším pěvcem než Ted Poley, šplhá s přehledem do výšek, o nichž se jeho předchůdci mohlo jen zdát a celkově nabízí barvu hlasu, jež byla vhodnější pro směr, kterým se Danger Danger měli v následujících letech vydat. Laineho kariéra v kapele však skončila krátce poté, co „Cockroach“ v roce 2001 oficiálně vyšlo. Doba velela k návratům a proto došlo k zakopání válečné sekery s Tedem Poleyem, jehož obnovené angažmá vedlo k vidině větších zisků, což se v následujících letech potvrdilo. Danger Danger se po roce 2003 vrátili k čilému koncertování, i když už u toho nebyl Andy Timmons, jehož nahradil švédský hráč Rob Marcello.
Spolu s ním nahrála kapela v roce 2009 comebackové album „Revolve“, které symbolizovalo návrat ke znění debutového alba, ale v porovnání s ním kapela značně bledla. Návrat v čase se podařil jen částečně a neměl ani dlouhého trvání, protože posledních deset let Danger Danger přežívají v jakési podivné letargii. Kapela je udržována při životě příležitostnými koncerty, o nové tvorbě si mohou fanoušci nechat jen zdát. Velkou náplastí na tuto bolístku jim je projekt The Defiants, v němž se Bruno Ravel a Steve West sešli se zpěvákem Paulem Lainem (za asistence kytaristy Roba Marcella) a za poslední roky vyprodukovali dvě skvělá alba, která se mohou rovnat tomu nejlepšímu, co z dílny Danger Danger vyšlo. Aktivní je na sólové dráze i Ted Poley, takže smutek po Danger Danger nemusí být nikterak veliký, přestože je fakt, že kapela na scéně pořád jaksi chybí. Kdekdo se na ni dívá jako na prefabrikát konce osmdesátých let, jako na jednu z mnoha hairmetalových kapel, ovšem takové hledisko je krajně nespravedlivé. Byli to Danger Danger, kteří tomuto umírajícímu žánru poskytli životabudič a mohou být řazeni mezi nejdůležitější party jeho třetí a poslední velké vlny.
|
