Už je to více než třicet let, co se americká kapela Love/Hate, vedená charismatickým zpěvákem Jizzym Pearlem, vyhřívala na výsluní popularity. Tehdy netušila, že jde o pověstných patnáct minut slávy. Uběhlo jen pár let a bylo po všem. Ve víru všeobecné revoluce hudebního trhu si na konci devadesátých let už nikdo nevzpomněl na to, že kdysi kapela měla venku skvělé album „Blackout In The Red Room“ s nervním hitem „Why Do You Think They Call It Dope?“, který v roce 1990 zapadl do doby, kdy hair metal říkal své poslední slovo a nastupovaly alternativní proudy rockové kultury. Samotní Love/Hate vzali za své o necelých deset let později, kdy jejich alba začala vykazovat klesající úroveň kvality a prodejní čísla už byla zanedbatelná. Frontman Jizzy Pearl, disponující trochu protivným, leč velmi osobitým projevem, se neztratil a pokračoval v hudební kariéře. Nejprve stanul v čele L.A. Guns, aby následně nahradil Stephena Pearcyho v Ratt, zahrál si i v projektu Adler`s Appetite bývalého bubeníka Guns N`Roses Stevena Adlera. Nakonec našel útočiště u druhdy slavných Quiet Riot. V těch působí i v současnosti, ale protože ti dnes působí spíše jako nostalgický podnik, vzpomínající především na průlomové album „Metal Health“, má Jizzy potřebu ventilovat své hudební nápady jiným směrem.

Ke slovu se znovu dostávají Love/Hate. Název kapely je dnes doplněn i Pearlovým jménem, ale je cítit zpěvákova snaha navázat na někdejší práci. Nejen z hudební náplně nového alba „Hell, CA“, ale i názvem, odkazujícím na závěrečnou skladbu z debutu „Blackout In The Red Room“. Pearl nereaktivoval tehdejší složení kapely, protože někdejší spolupracovníci se už hudbě nevěnují, takže postavil partu novou. Ta plně respektuje původní zvuk Love/Hate, jakýsi ztřeštěný mix hair metalu, tvrdšího pouličního street rocku se špetkou alternativního přístupu a transformuje jej do současnosti. hity jako „Why Do You Think They Call It Dope?“, „Rock Queen“ nebo „Wasted In America“ už Pearl v zásobě nemá, ale to neznamená, že by na „Hell, CA“ chyběly dobré skladby, patřičná energie a jeho lehce hysterický projev. Takový, jaký mu v Quiet Riot nebude zcela tolerován, ale jaký může rozvinout pod obnovenou zástavou Love/Hate. Zde je na místě.

Snaha navázat na někdejší práci je z „Hell, CA“ markantní. Podobně tomu bylo i u Pearlových sólovek z posledních patnácti let, na poslední „All You Need Is Soul“ se decentně objevil i nápis Love/Hate (ač ještě ne v názvu celého projektu), ale zde celá věc dostává jasné spojnice s minulostí. Jako kdyby více než dvacet let od rozpadu neexistovalo, jako kdyby nebylo ani tápání na deskách „Livin` Off Layla” a “Let`s Eat“, které se nikdy nedokázaly zařadit po bok prvotních alb. „Hell, CA“ samozřejmě nemůže dosáhnout stejného statusu jako „Blackout In The Red Room“ nebo „Wasted In America“, ale snaha o něco podobného je cítit. Zejména když Jizzy vytáhne výborné věci „Soul Mama“ a „Bruised And Battered“, je znát, že chuť ani schopnost napsat dobrou skladbu jej neopustila. Nikde není znát ani postupující věk, i když zpěvák oslavil šedesáté narozeniny. A to je na někdejšího hairmetalového floutka věk velmi slušný.

Rock n`rollový uragán, jaký dokáže rozpoutat v úvodní „One Hot Minute“, si zaslouží smeknutí klobouku, protože žene jeho hlas dopředu hladovými riffy a ostrou rytmikou. Přesto Pearl nejeví nejmenší známky jakékoliv dýchavičnosti nebo únavy. Obrovská forma z „One Hot Minute“ nebo „Soul Mama“ a „Bruised And Battered“ nevydrží po celou dobu nahrávky a proto „Hard To Say Goodbye“ nebo „Last Chance“ lze brát spíše jako skladby „do počtu“, ale i tak Pearl předkládá přesvědčivou práci. Sluší mu i jiné výrazivé prostředky jako alternativně zabarvená singlovka „Gonna Take You Higher“ nebo závěrečná „Lonely Days Are Gone“, věc načichlá bluesovou atmosférou a lehce připomínající Jizzyho účinkování u L.A. Guns, s nimiž na konci devadesátých let natočil potemnělou desku „Shrinking Violet“. Té se prostřednictvím „Lonely Days Are Gone“ dostává zpětného ocenění.

„Hell, CA“ je nejtypičtější věc, se kterou Jizzy Pearl přišel v průběhu posledních let. Ducha původních Love/Hate křísí více než minulé sólovky a přestože tím dostává trochu nostalgičtější ráz, o žádném infantilním blábolení o starých dobrých časech nemůže být ani řeč. Na to má Jizzy času dost, protože energie jej neopouští.

www.jizzypearl.net

YouTube ukázka - Gonna Take You Higher

Seznam skladeb:
1. One Hot Minute
2. Acid Babe
3. Gonna Take You Higher
4. Soul Mama
5. Hard to Say Goodbye
6. When You Gonna Come Home
7. Last Chance
8. Bruised and Battered
9. Wanna Be Somebody
10. Lonely Days Are Gone

Sestava:
Jizzy Pearl - zpěv, baskytara
Darren Householder - kytara
Stevie Pierce - kytara
Christian Kimmett - kytara
Dave Moreno - bicí

Rok vydání: 2022
Čas: 38:41
Label: Golden Robot Records
Země: USA
Žánr: hair metal/hard rock

Diskografie:
1990 - Blackout In The Red Room
1992 - Wasted In America
1993 - Let`s Rumble
1995 - I`m Not Happy
1997 - Livin` Off Layla
1999 - Let`s Eat
2022 - Hell, CA

Související články

Foto: archiv kapely