Jimi Hendrix dnes mohl být spokojený osmdesátník, občas hrající své úchvatné riffy a prstolamy pro potěchu zástupu příznivců z celého světa a spokojeně si užívající podzimu života. Ovšem osud to chtěl jinak, potomkovi černošských otroků, bílých vykořisťovatelů a indiánů z kmene Čerokézů vyměřil pouhých sedmadvacet let života. Do vínku mu nadělil nevšední talent, cit pro skutečně novátorské věci a divokou, i když poměrně krátkou hudební kariéru, která ho během pár let vynesla na rockový Olymp a jež je tak dechberoucí, že se z ní čerpá i více než padesát let po Hendrixově smrti. Dodnes neuspokojivě objasněné a zahalené mlhou tajemství. Hendrix se stal legendou za svého života a skon každé takové osobnosti s sebou přináší řadu záhad, počínaje tím, že se jeho fanoušci ani po letech nechtějí smířit s tím, že skutečně zemřel, konče nekonečným proudem posmrtných desek, jichž je bezmála pětinásobně více než položek v základní diskografii, tedy albech, které tento umělec vydal během svého života.
Proč se mladík ze severoamerického Seattlu stal takovou legendou? Nebylo to kvůli tomu, že se v dětství stěhoval z místa na místo, žil v chudinských černošských čtvrtích, měnil zaměstnání, občas se s ním dokonce chtěla seznámit policie či vůbec nedokončil školu. Všechno tohle na něm nechalo své následky, ale během svého neuspořádaného mladického života se věnoval dvěma největším láskám. Betty Jean Morganové, s níž se v sedmnácti letech chtěl oženit, a kytaře, kterou pojmenoval po své snoubence. Už na konci padesátých let hrál v různých lokálních kapelách, které přehrávaly bluesové a rock n`rollové standardy, ovšem v té době ještě dokázal své prsty krotit a o hvězdné kariéře nepřemýšlel ani v nejdivočejších snech. Čáru přes rozpočet udělali vojenští páni a Hendrix v roce 1961 rukoval do armády. Údajně dobrovolně, ovšem od začátku bylo jasné, že jej služba vlasti nenaplňuje natolik, aby splnila jeho představy o působení pod praporem hvězd a pruhů. Důležité však bylo, že se v uniformě seznámil s jistým Billym Coxem, s nímž ho pojila láska k rockové hudbě. Po propuštění do civilu (Hendrix údajně předstíral homosexualitu, aby mohl uniformu svléci dříve) se oba vrhli na společnou hudební dráhu, která začíná klasicky úmornou prací po klubech a hospodách.
Hendrix se prezentoval zcela neurvalým a divokým stylem hry na kytaru, což jej vystrnadilo z pozice studiového hráče pro firmu King Records, ale jeho přístup si začínal získávat stále více příznivců, zejména mezi orvanými hároši, kterým lezli krkem uhlazení The Beatles a ještě víc nenáviděli oficiální kulturu reprezentovanou kapelou Herman And The Hermits a dalšími. Koncem první poloviny šedesátých let působil Hendrix jako zjevení, což ho stálo místo v bavičské kapele King Kasuals, u které na sebe strhával více pozornosti než hlavní zpěváci a komici. To mu však příliš nevadilo, stejně jako fakt, že se nikdy nestal pevným členem žádné jiné významné kapely. Věděl, že se musí stůj co stůj prosadit na vlastní pěst. Byl přirozeným lídrem, showmanem a nechtěl se o tuto pozici s nikým dělit. Plný ideálů odcestoval do New Yorku, kdy ze začátku zažíval mizérii, svou hrou musel doprovázet taneční vystoupení striptérek, aby si vydělal nějaké peníze, ale brzy se k němu začala štěstěna obracet čelem.
Ani v New Yorku nevydržel v žádné kapele, jeho sólové sklony byly trnem v oku spoluhráčům. Naopak jemu vadila malá tvůrčí svoboda a prostor, který mu byl poskytován. Zlom přišel v okamžiku, kdy si jej při klubovém vystoupení všiml basista britských The Animals Chas Chandler, který v něm zacítil obrovský potenciál a rozhodl se mu dělat manažera. Hendrixe přinutil k tomu, aby opustil New York a vydal se do Londýna, což se jevilo jako velmi důležitý krok. V britském hlavním městě se stal hvězdou tamních klubů, kam přinášel dlouhé bluesové jamy, na kterých se setkávali Eric Clapton, Peter Townshend nebo dokonce Keith Richards. Náklonnosti ostrovního publika si všiml i Chandler, který opustil teplé místečko u The Animals a položil základy kapele The Jimi Hendrix Experience, v níž kromě Hendrixe hrál ještě basista Noel Redding a bubeník Mitch Mitchell. Londýnské působení se stalo odrazovým můstkem k velké kariéře, protože už při hraní v klubech se sbíraly nápady na debutovou desku, které byly výsledkem leckdy nekončících pódiových jamů.
Hendrix působil jako neřízená střela, při vystoupeních hrál na kytaru zuby, strkal si ji za krk, mlátil s ní o zem a používal různé elektronické efekty, které vytvářely roztodivné zvuky. Feeling divošských koncertů se mu podařilo přenést i do drážek debutové desky „Are You Experienced“, s níž přišel 12. května 1967. Ten den se změnil pohled na kytarovou hru. Když se z reprobeden vyvalil úvodní riff otvíráku „Foxy Lady“, bylo jasné, že kapela představuje alternativu vůči všem poprockovým spolkům. Do té doby nebylo nikdy ke slyšení tolik energie, vložené do jednoho kytarového riffu, tolik tvrdosti, napěchované do jediné skladby. Zrodil se kult kytarového hrdiny, v dalších letech opěvovaný a rozvíjený. Deska představovala zcela jiný hudební rozměr, než bylo v druhé polovině šedesátých let běžné a přestože je hodně nekomerční, převážně točící se kolem Hendrixových riffů a sól, je přelomová a pro historii rockové hudby velice důležitá.
Důležité bylo, že Hendrix nebyl jen kytaristou od pána boha, ale také dobrým skladatelem, takže z pod hradby kytarových tónů vykukují i výborné skladby, které se během let staly jasnou klasikou. Zatěžkaná „Manic Depression“ jako kdyby objevovala Van Halen ještě předtím, než o deset let později vylétli do světa, „Love Or Confusion“ pokládá základy hardrockové horečce předtím, než Led Zeppelin, Black Sabbath či Deep Purple zaznamenali větší úspěchy, „May This Be Love“ a „3rd Stone From The Sun“ zase ukazují, kam se v příštích letech bude ubírat alternativnější hudba. Nejsilnější položkou desky je ikonická „Fire“, v níž se nejvíce potkává hromová kytarová technika s Hendrixovým citem pro tvrděrockovou melodii a jeho důrazným hlasem. Nepatří k největším pěvcům rockové historie, ale jeho hlas má v sobě nezpochybnitelné fluidum a soulové cítění, které je v přímém kontrastu k divošské (v té době) hudbě. To vše dalo dohromady třaskavý výsledek, který je řazen k největším rockovým dílům všech dob.
Hendrixova hvězda s vydáním „Are You Experienced“ vylétla strmě vzhůru. Prozatím jen v Evropě, koncem jara a začátkem léta 1967 byl v Americe zatím nepopsaným listem. To se brzy mělo změnit. Protřelý manažer Chandler vyjednal, že se Hendrix triumfálně vrátí do rodné vlasti na festival Monterey Pop Festival, který se konal ve dnech 16. až 18. června v Kalifornii. Na něm vystřelil Hendrix přímo ke hvězdám.
|
