Folk metal v podání dánských Svartsot získává o něco odlišnější dimenzi. Kapela se vrátila po letech na scénu se specifickým albem „Kumbl“, jehož základ netvoří úplně nové skladby, ale středověké písně, jejichž datum vzniku spadá až do roku 1300. Proč se kapela k tomuto kroku rozhodla, vysvětluje její kytarista a lídr Cris Frederiksen. Ten se obsáhle rozpovídal nejen o vzniku alba, ale popsal také stěžejní skladby i práci, při níž bylo těžké získávat prameny několik století staré k tomu, aby byl zachován alespoň z části původní ráz písní. Album vychází s pomocí firmy Mighty Music a Cris se dotkl i nepěkného rozchodu s předchozí firmou, která před deseti lety brzdila rozlet Svartsot.
Mohl bys říct, proč se na nové album Svartsot čekalo sedm let? Byla na vině pandemie nebo něco jiného?
I když částečně byla na vině pandemie, nebyl to jediný důvod, proč to trvalo tak dlouho. Na desce jsme začali pracovat už po vydání „Vældet“ v roce 2015, na které jsme pokračovali v progresivnější cestě, nastoupené na desce „Maledictus Eris“, která pokračovala i na „Vældet“, ale pro mě to až tak správné nebylo. Když nás v roce 2017 opustil basista James Atkin, rozhodli jsme se připravovaný materiál zahodit a začít prozkoumávat naše kořeny. Na věcech pro „Kumbl“ jsme začali dělat v roce 2018 a na jaře 2020 jsme začali nahrávat. Jenže přišla pandemie a protože máme všichni své soukromé životy, bylo prakticky nemožné pronajmout si na měsíc studio a tam trávit veškerý čas. Album jsme nenahráli na jeden zátah, jak jsme to dělali dosud a pracovali jsme o víkendech, když jsme na to měli čas. Obvykle nahrávám sólové kytary, když jsou hotové bicí, basu, doprovodné kytary, zpěvy a lidové nástroje dotáčíme na konec. Tentokrát jsem sóla dělal až ve chvíli, když byly hotové zpěvy a lidové nástroje. I to znamenalo, že místo jednoho obvyklého měsíce jsme desku dělali půl roku. To trvalo asi do ledna 2021, kdy byl hotový i finální mix. Pak jsme museli zjišťovat, jak desku vydáme. Nejsme už úplně nejmladší, máme rodiny a musíme platit účty. Nemůžeme všechny peníze vrazit do alba. Kromě toho jsme Frederik (Uglebjerg, bubeník, pozn. aut), Thor (Bager, zpěvák, pozn. aut.) a já dokončili vzdělání a už nemůžeme žít a pracovat jako v době „Vældet“. V rámci daných možností jsme album udělali nejrychleji, jak to šlo.
Co konkrétně znamená váš název Svartsot?
Je to slovo, které je v dánštině považováno za zastaralé, ale ve švédštině se ještě používá, i když si myslím, že i tam ztratilo svůj původní význam. Svart souvisí s německým slovem schwartz, čili černý a Sot znamená nemoc. Toto spojení se používalo pro onemocnění jater, ale ne pro žloutenku, které se v dánštině říká gulsot. Tohle je o nemoci, když játra zcela selhávají a nemohou filtrovat odpad z krve, kůže získá mnohem tmavší odstín než u žloutenky a pacient následně zemře. Mnozí se domnívají, že náš název je synonymum pro mor a doslova znamená „černá nemoc“, ale není tomu tak.
„Kumbl" jste natáčeli během pandemie. Využívali jste více internet, přes který jste si posílali skladby, když jste byli nuceni pracovat odděleně?
Skutečně všechno tohle ovlivnilo to, jak jsme album nahrávali, protože to bylo období, kdy nesmělo být v jedné místnosti víc než pět lidí a my jsme šestičlenná kapela, takže jsme nemohli být pohromadě. Na druhou stranu to až tak nutné nebylo. Práce probíhaly obvyklým způsobem. Žijeme v různých částech země, tak se scházíme za účelem zkoušek či natáčení ve chvíli, kdy je to nutné. Když pracujeme na novém albu, napíšu skladby a pošlu je ostatním klukům. Ti si svoje party uspořádají a přidají k nim vlastní osobitost. Pak se sejdeme ve zkušebně a skladby si zahrajeme. To je chvíle, kdy se začnou dělat různé úpravy, protože slyšíš, jak materiál zní s celou kapelou. Další úpravy se pak dělají ve studiu, kde máš prostor pro vyzkoušení nových nápadů a slyšíš, jak to funguje v jednotlivých skladbách. V tomto ohledu pandemie nahrávání neovlivnila.
Nová deska má velice zajímavý koncept. Proč jste se rozhodli oprášit staré skladby ze středověku?
Toho jsem se krátce dotkl před chvílí, když jsem říkal o tom, že jsme se rozhodli zahodit materiál, který jsme tvořili po „Vældet“. Rozhodli jsme se, že by bylo správné, abychom prozkoumali naše kořeny a odhalili podstatu skladeb, které inspirovaly lidovou stránku naší hudby. Jak Hans-Jørgen (Martinus Hansen, hráč na lidové nástroje, pozn. aut.), tak já se lidové hudbě věnujeme už léta a já osobně jsem lidové motivy a písně sbíral už předtím, než jsme založili Svartsot. Takže materiálu pro album bylo hodně. Ale myslím, že když říkáš „oprášit staré skladby ze středověku“. nedává tohle sousloví myšlence náležitou hodnotu. Šlo o to vybrat několik věcí ze severozápadní Evropy, které jsme chtěli interpretovat a představovaly určitou výzvu. Některé tyto písně, především dánské, mají třeba i přes třicet slok a to není pro moderní publikum skousnutelné. Vybral jsem verše, které jsou důležité pro vyprávění příběhu a použil jsem je jako vodítko pro to, jak měla být hudba strukturována. Jejich hlavní melodie byly zachovány, ale původní zápisy samozřejmě neobsahovaly akordy, což mi dávalo prostor ovlivnit charakteristiku písní. Pro většinu písní jsem napsal nové části, protože moderní metalové publikum nechce poslouchat jednu melodii třicetkrát za sebou. To jsme se poučili vlastní chybou, když jsme v tomto duchu nahráli lidovou píseň „Den Døde Mand“ jako bonus pro album „Mulmets Viser“. V některých případech jsem dokonce musel čerpat i z jiných lidových písní, jejichž melodie jsem zakomponoval do alba. Když někteří recenzenti tvrdí, že se v případě „Kumbl“ jedná jen o coververze, rozhodně to není pravda. Bohužel se ukazuje, jak někteří lidé tomuhle málo rozumí. Neví nic o psaní hudby. O množství práce, kterou věnuješ aranžím skladeb, psaní nových částí a proto se z dlouhodobého hlediska stává taková práce psaní nového materiálu. Pracovali jsme na tom dva roky, během kterých jsem ale stačil získat diplom a stát se otcem.
Z alba vydáváte tři singly. Podle čeho jste se rozhodovali, kterou skladbu vyberete? Přece jen žádná z písní není hitem v pravém slova smyslu…
Volba, které skladby propagovat jako singly, byla čistě subjektivní. Tyto tři se nám líbily natolik, že jsme je vydali jako singly. Většina z nás nejvíce podporuje „Liden Kirsten“, ale myslím, že jsme měli pět věcí, o kterých jsme uvažovali. Vybrali jsme tři, pro které panovala největší shoda.
Nejvíce mě zaujali položky. „Carmen Vernale“ a “Drømte Mig En Drøm”. První symbolizuje vítání jara. Snažili jste se do ní dostat pozitivnější atmosféru, která souvisí s odchodem zimy?
Je to jedna z nejpomalejších skladeb na albu a působí až jako žalozpěv. Proto jsem na konec dal rychlejší část, o níž si myslím, že umocňuje středověký ráz melodie. Pokud jsem chtěl prezentovat pozitivnější atmosféru, tak jsem selhal. „Carmen Vernale“ byla náboženská píseň, což je pro Svartsot ironické, protože nejsme ani náhodou věřící, Píseň byla napsána kolem roku 1500, během posledních reformací Dánska. Písně pozdního středověku byly obecně pomalé a zpívaly se v kostelích. Více než cokoliv jiného jsem se v této písni snažil vytvořit uctivou a vznešenou atmosféru. Teprve když se konec rozběhne dvojnásobným tempem, může tam být pozitivní pocit.
“Drømte Mig En Drøm” pochází dokonce někdy z roku 1300. Jak jste se k ní dostali? Odkud jste čerpali původní tvář?
Tato píseň je v Dánsku velmi slavná, i když se dochoval pouze jeden řádek textu, psaný v rukopisu zákona ze Scanie, což bylo Švédsko, které bylo až do sedmnáctého století součástí Dánska. Rukopis představuje několik problémů. Je psaný v runách a ani učenci jej nebyli schopni interpretovat způsobem, který dává smysl. Hudba samotná je na čtyřřádkové osnově, na rozdíl od dnešní běžné pětiřádkové, takže si nejsme jisti přesným použitím výšky tónu. V návrhu byly různé verze, ale nakonec jsme se rozhodli pro tu běžněji používanou. Kromě toho, že je píseň velmi známá na scéně dánské lidové a středověké hudby, její moderní verzi napsali v roce 1945 Erik Berthelsen a Povl Hamburger. Původní hudební linii používal jako intervalový signál dánský rozhlas od roku 1931 a pak mnoho let poté. Přestože to byl jen jeden řádek hudby a textu, rozhodl jsem se ho použít jako jádro, kolem kterého jsem napsal úplně novou skladbu a Thor napsal nový text, zahrnující původní řádek. V podstatě se jedná o fantazii založenou na původní melodii a textu, takže zároveň je to nejstarší, ale také nejnovější věc na albu.
Zajímavě zní i „Liden Kirsten“, kterou jste nahráli trochu blackmetalovým způsobem. Je tato skladba původně středověkou milostnou písní?
Stylově je považována za středověkou baladu, ale podle dnešních měřítek bych neřekl, že se jedná o milostnou píseň. Text je o urozené mladé ženě Kirsten a králi. Na začátku je Kirsten králem nucena tančit s patnácti rytíři, dokud jí nohy nezačnou krvácet. Pak je odvedena do jednoho z krásných pokojů na zámku, kde porodí dva chlapce. Přijde ji navštívit král a chce vědět, kdo je otec. Kirsten neví, protože jí do komnaty vstoupilo osm mužů, ale jen jeden se k ní přiblížil. Ve tmě neviděla kdo to je, měl na sobě šarlatovou košili a široký klobouk. Král se zeptal, jestli jí něco dal a ona odpověděla, že jemnou hedvábnou košili, kterou v bolesti a úzkosti zničila, a stříbrný nůž, který si přála pohroužit do násilníka. Král jí odpoví, že by násilníka neměla zatracovat, protože to byl on. Nechtěl, aby ho někdo poznal, ale teď ji vzal do náruče a korunoval královnou. To je opravdu hodně zkurvený způsob jak věci řešit… Nevíme přesně, kdo tuto píseň napsal, může být středověká, ale může být i o něco mladší. Poskytuje pohled na to, jak šlechtici jednali, což se může vztáhnout i na dnešní dobu nebo na staré časy, kdy byla píseň stvořena.
Když jste dávali „Kumbl“ dohromady, měli jste v zásobě ještě další středověké skladby? Podle čeho jste vybrali ty, které jste umístili na desku?
Bylo z čeho vybírat, mám hodně písniček, která jsem nasbíral. Také jsem vybídl ostatní, aby přišli se svými návrhy, což Thor, Hans-Jørgen a Simon udělali. Takže bylo více adeptů. Vybrali jsme ty, které se nám líbily nejvíce nebo o kterých jsme si mysleli, že jsou nejzajímavější.
„Kumbl“ je první album, na kterém se podílel nový basista Simon Buje. Proč došlo k výměně Jamese Atkina?
James prostě kapelu opustil. Měl pro to řadu důvodů, mimo jiné to, že bydlí daleko a musel za námi hodně cestovat. Také začal hrát s kapelou Heidra několik let předtím, než u nás skončil. Heidra působí mnohem blíž u jeho bydliště, takže mu odpadlo daleké cestování a má více příležitostí k živému hraní než se Svartsot. Časem se lidi mění a on se nám začal vzdalovat. Myslím, že hraní v Heidra je pro něho lepší.
Album produkoval bubeník Owl, čili Frederik Uglebjerg. Proč ne nějaký producent zvenčí?
A proč ne on…? Frederik se pouštěl do nahrávání už předtím, než jsme jej začali plánovat. Původně nahrával jen vlastní dema, pak začal spolupracovat s jinými kapelami. Když jsme začali nahrávání plánovat my, zeptal jsem se ho, jestli by nechtěl udělat i tohle album. Nebojíme se v tvorbě zkoušet nové postupy a proto jsme se rozhodli pro něho. A jak se během pandemie ukázalo, bylo to velmi šťastné rozhodnutí. Pandemie by nám práci velmi zkomplikovala, kdybychom se rozhodli pro producenta zvenčí, zvláště když jsme předchozí tři alba dělali u Lasse Lamerta v Lübecku. Covid nám samozřejmě ztížil cestování ven z Dánska.
Ty jsi jediným původním členem Svartsot. Mohl bys objasnit situaci z roku 2008, kdy se kapela po debutu „Ravnenes Saga“ skoro rozpadla?
Kurva chlape, to už je víc než třináct let. Prošli jsme dalšími změnami v sestavě, vydali jsme čtyři alba, získali hodně zkušeností i postavení ve folkmetalové komunitě. Už to není relevantní pro nové album ani pro kapelu, jak funguje teď. Ani sestava z roku 2008 nebyla úplně původní, vydala jen jedno album, absolvovala jen pár koncertů mimo Dánsko a pouze jedno turné. Ta doba byla hodně turbulentní. Mluvil jsem o této situaci před pár dny s Martinem, který na prvním albu hrál na basu. K tomu, co se tenkrát stalo, přispělo mnoho faktorů, ale jisté je, že to, co se stalo je minulostí. Koho to vůbec ještě dneska zajímá?
Napadloa tě někdy, že bys Svartsot rozpustil a věnoval se jiné kapele?
Ne. Myslíš, že bych měl? Proč hrát v jiné kapele? Není v mé povaze připojit se k existující kapele a hrát hudbu někoho jiného, zvlášť když jsem tolik let budoval Svartsot. Mohl jsem založit novou kapelu, což jsem v roce 2009 udělal, ale měl jsem už album, fanoušky, nahrávací smlouvu, reputaci, tak proč začínat zase úplně od začátku? Tak jsem pokračoval pod stejným názvem.
Přelom ve vaší tvorbě znamenalo album „Mulmets Viser“. Proč je tato deska pro vaše fanoušky tak důležitá?
Fakt? Soudě podle statistik ze Spotify je tohle album nejméně hrané a je jediným albem od Napalm Records, které máme v našem internetovém obchodě ve velmi omezeném počtu fyzických nosičů. Bylo to první album v druhé kapitole Svartsot a nedostalo se tak daleko jak si zasloužilo, protože Napalm Records snad vyvíjeli úsilí album zlikvidovat. Myslím, že nedostatečná podpora, které se mu ze strany vydavatelství dostalo, byla obrovským faktorem pro to, proč toto album není populárnější. Je logickým pokračováním „Ravnenes Saga“ a je lepší než další dvě desky.
První čtyři alba jste vydali pod Napalm Records. Proč spolupráce skončila?
Musím tě opravit. Tři alba. “Vældet” bylo vydáno v naší vlastní registrované společnosti ve spolupráci s maďarskými Nail Records, kteří vydávají například Daldariu. Napalm Records tvrdili, že nejsme ekonomicky životaschopní. Což se nemohli divit, když nás po „Ravnenes Saga“ a rozdělení sestavy vůbec nepropagovali. Vyjádřili hlubokou nespokojenost s rozpadem sestavy, ke kterému došlo po návratu z turné a nehodlali se s tím smířit. To nás dostalo do rozporu a spolupráce mezi kapelou a firmou se hodně rychle zvrtla. Stěžovali si na to, kolik peněz vynaložili na propagaci našeho prvního alba a snažili se to použít jako páku na nás. Poměrně rychle jsem dal dohromady novou kapelu a už rok na to jsme nahráli nové album „Mulmets Viser“. Tam jsem ukázal, že mohu a budu pokračovat. Slíbili nám rozpočty na videa, podporu na turné a ani jedno neposkytli. Trvali na tom, že se budou o nás starat celosvětově, pod dikcí jejich současného generálního ředitele a ten neudělal vůbec nic. Nakonec jsem zarezervoval koncerty sám, protože řada festivalů o nás projevila zájem a on se mi jen pokusil vyúčtovat rezervační poplatek. Poslal jsem ho víš kam… Mohli udělat něco, aby pomohli situaci, ale nestalo se. Všechno se zhoršovalo a dělali všechno proto, aby kapelu udusili. Nakonec to došlo do stádia, že se rozhodli, že „Vældet“ nevydají. Jeho propagace pro nás byla docela chaotická, ale po „Ravnenes Saga“ je to naše druhé nejoblíbenější album. Dnes jsem rád, že už s nimi nemáme smlouvu. Čas strávený s nimi stál úplně za hovno.
Nyní jste pod křídly dánské společnosti Mighty Music. Myslíš, že dánská firma rozumí dánské kapele víc než label z jiné země?
To asi ne, nevidím k tomu žádný důvod. To by to tak fungovalo pro všechny ostatní kapely a firmy, ale o tom hudební byznys není. Smysluplný label by měl dělat maximum pro propagaci kapely, bez ohledu na to, kde sídlí. Možná jediné, co v tom hraje roli, je to, jestli ještě existují určité kulturní faktory, které ovlivňují normální chod podnikání. Ale jako kapela z moderního evropského národa, která spolupracovala jen s labely z moderních evropských národů, jsem nezažil žádné kulturní fakty, které by ovlivnily obchod. Pouze etické faktory. Myslím, že firmám je jedno, odkud kapely jsou, pokud jsou poddajné a dokáží vydělat peníze. Sdílený jazyk může ovlivnit efektivitu komunikace, pokud je znalost angličtiny problémem. Ale já i ostatní v kapele anglicky umíme, nikdy to pro nás nebyl problém.
Jaké časové období lidských dějin máš nejraději?
Jelikož jsem si loni splnil svůj dětský sen a udělal si magisterský titul v oboru středověké archeologie a kromě toho, že se veškerá tvorba Svartsot soustředí na středověká témata, je to asi jasné. Ostatní členové kapely se o historii nezajímají tak jako já.
Z vaší tvorby slyším odkazy na britské Skyclad. Byl jsi fanouškem této kapely?
Poprvé jsem zkoušel hrát lidové motivy se zkresleným zvukem, když mi bylo třináct a to už je třicet let. V té době jsem si nebyl vědom toho, že by to dělal někdo jiný. Až o pár let později jsem slyšel verzi skladby „Emerald“ od Skyclad a zjistil jsem, že se neodehrává první vlna folk metalu, ale že funguje od konce šedesátých let. V té době jsem poslouchal Iron Maiden, takže vlastně ani nevím, proč mi tahle věc unikla, protože právě Iron Maiden musel čerpat inspiraci i z lidových motivů. Také jsem zjistil, že „Emerald“ nahráli i Thin Lizzy a to na desku „Jailbreak“, kterou jsem měl doma, ale do té doby jsem ji nikdy neslyšel. Thin Lizzy ale nebyli součástí folkrockové scény. Od pozdního dospívání jsem se dostával k věcem jako Steeley Span, Fairport Convention nebo Jethro Tull, kteří nehráli tradiční lidové písně jako ty dvě další kapely, stejně mě zajímala čistě lidová hudba a další způsoby prezentace folku, jako švédské kapely Hedningarna a Garmarna. Také mě hodně brali Opeth, jejich první dvě tři alba, nebo In Flames, zejména deska „The Jesper Race“, zkoušel jsem míchat folkové prvky s melodickým death metalem švédského střihu a bral jsem si inspiraci i z jiných melodičtějších metalových kapel jako Ulver a jejich deska „Bergtatt“. Na začátku roku 2000 jsem se seznámil s folkmetalovou vlnou, která právě probíhala a v roce 2004 jsem začal hrát s předchůdcem Svartsot, což původně měla být blackmetalová kapela. Náš basista začal mluvit o Fintroll a kolektivně jsme se rozhodli, že zkusíme vytvořit svůj druh folk black metalu. Změnili jsme zpěváka a udělali první formu Svartsot. Moje skladby nebyly až tak moc inspirované black metalem, jako spíše melodickým death metalem, k němuž jsem měl blíž. Skyclad možná nepřímo Svartsot ovlivnili, ale já jsem nikdy nebyl příznivcem houslí v metalu, takže mě Skyclad až tak úplně nebrali.
|
