Thomen Stauch, Roland Grapow, Alex Holzwarth, Bob Katsionis a nyní Urban Breed. Pokud se v souvislosti se Serious Black svého času přetřásal pojem all-stars seskupení, seznam osobností, které během osmi let působení sestavu již opustili, dává tušit, že hvězdný prach z kapely systematicky opadává. Bob Katsionis se sice k členství v kapele nehlásí, ale na aktuálním albu docela aktivně přiložil ruku k dílu a posledního odpadlíka Urbana Breeda nahradil Nikola Mijič, který o svých pěveckých schopnostech dosud nejvíce prozradil u Eden`s Curse, takže dělat si obavy o to, že by personální změny Serious Black neustáli, není úplně na místě. Ale pokud snad trpíte dojmem, že od výborného debutu „As Daylights Breaks“ se laťka kvality u Serious Black pomalinku, polehounku vzdaluje tehdy nastavenému horizontu, album „Vengeance Is Mine“ tento trend zastaví, ale nezvrátí.
Je třeba zdůraznit, že na „Vengence Is Mine“ lze pohlížet pozitivně. Serious Black stále umí napsat velmi dobré power metalové skladby, kterým nechybí vydařené melodie, energie ani chytlavost, na jejich provedení nenajdete jediné smítko a Nikola Mijič se svým pružným hlasem (při vybarvování jeho hlasivek se jako vzor poblíž zřejmě motal Tobias Sammet) do lehce optimistického výrazu ideálně zapadá. To, že drtivá většina písní je jakýmsi zhmotněním kapitoly z potenciální učebnice o tom, jak napsat píseň, která spolehlivě osloví žánrového příznivce, se může stát ideálním doporučením, stejně jako je možné to označit za nejvíce vratký bod alba. Je složité vytáhnout položku, která by nezněla příliš univerzálně, která by dokázala tvrdě nakopnout, překvapit, či vsadit na nějaký odvážnější tah. Ten nepřijde ani v nejvydařenější „Tonight I`m Ready To Fight“, ale její energie s vámi zalomcuje a v ideálně nabroušeném Mijičově vokálu je plno dramatičnosti, kterou ještě zesilují potměšile znějící klávesy, živé kytarové sólo i pulsující rytmus, ani v „The Story“, která se zpočátku tváří jako klidná balada, ale v momentě, kdy do poklidné atmosféry Mijič nemilosrdně řízne, nabere parádní grády.
Velmi dobře zvládnuté řemeslo, které je na pomezí toho, aby plně konzistentní album nezačalo klouzat do univerzální kulisovky. „Vengeance Is Mine“ spolehlivě šlape, ale snad díky tomu, jak strašně povědomě zní už u prvního poslechu, poměrně brzy přestanete držet pozornost na maximu a doufat, že kapela vytáhne nějaký špíček. Je to trochu nevděčné, ale když nejsilnější album uděláte na začátku kariéry a pak hrajete na jistotu, i kdybyste se přetrhli (a ze Serious Black bezesporu snaha cítit je), stejně se budou vždycky snadno hledat mouchy. Ale předsudky stranou, Serious Black se špatným albem snad nikdy nepřijdou. Obzvlášť, když se jim i tak výraznou trhlinu v sestavě, jako způsobil odchod Urbana Breeda, podařilo úspěšně zacelit.
|
