Někdejší kometa skandinávské hairmetalové scény se vrací po šesti letech s novým albem. A s jiným výrazem, než na jaký byli fanoušci zvyklí. Kapela částečně opustila původní rock n`roll, implantovala do své hudby řadu tanečních prvků a vytvořila album „Turborider“, které se zdá být přelomem v kariéře. Šest let je dlouhá doba, Reckless Love se během ní vyvinuli v trochu jinou kapelu a teď napjatě čekají, jak na jejich aktuální tvář zareagují staří fanoušci. O vývoji i o problémech, které způsobily nejdelší pauzu v dosavadní kariéře kapely se rozpovídal frontman Olli Herman, který se označuje za člověka, který změnu zvuku odstartoval. Olli zavolal z Finska, kde tou dobou panovala typická severská zima, aby ukázal, že je nejen velice charismatickým frontmanem, ale také skvělým parťákem pro rozhovor…
Před deseti lety jste byli nejvýraznější kapela skandinávské glammetalové scény. Cítíte dnes ještě příslušnost k tomuto stylu a stále vás inspirují Poison, Mötley Crüe nebo Def Leppard?
Rozhodně! Nemůžeš odstranit to, co tě ovlivňovalo už jako teenagera. Uznávám, že náš zvuk je dnes elektroničtější a lidi si myslí, že se jedná o změnu stylu, ale s tím jsme si pohrávali už ve skladbě „Back To Paradise (z debutové desky, pozn. aut.), kde byla spousta syntezátorů a elektronických bicích. Reckless Love takoví jsou a to je vliv Def Leppard, o kterém mluvíš. Tedy zejména alba „Hysteria“, které bylo docela popové. Stejně tak nás ovlivňují Van Halen a jejich deska „5150“. Jejich „1984“ je komplet nahrané s elektronickými bicími. Naše vlivy jsou hlavně odsud, ale když se podíváš na pozdní osmdesátá léta, tak hodně kapel používalo syntetizéry, což nás taky ovlivnilo. V jádru cítíme, že jsme pořád stejní, jen jsme tuhle složku chtěli rozjet na sto deset procent. Dlouho jsme si s tím pohrávali a na téhle desce jsme to zmaximalizovali.
Alba „Animal Attraction“ nebo „Spirit“ přece jen zní jinak…
Ale ne zas tak úplně… Lidi si prostě vždycky vzpomenou na taneční muziku, když slyší elektronické bubny a syntetizéry, ale u nás to původ nemá. Kořeny leží u Van Halen a Def Leppard. Uznávám, že je tam i nádech synthwave, což je teď velká scéna a Carpenter Brut nebo Dance Of Dead jsou mí oblíbenci. Zní to jak z osmdesátých let, ale má to zároveň moderní nádech roku 2022. Nechtěli jsme hrát něco vyloženě čtyřicet let starého, snažíme se znít moderně.
První co na „Turborider“ zaskočí, je digitální zvuk bicích. Proč jste se k tomu rozhodli?
Nebylo to jednoduché. Náš bubeník Hessu to tak úplně nechtěl, ale já elektronické bicí miluju, dnes už tenhle zvuk z osmdesátých let nikdo nepoužívá. Ten názor jsme měl já, Peppe (kytarista, pozn. aut) i náš producent, protože jsme tím udělali něco, co je pro nás nové a nikdy jsme se do toho v takové míře ještě nepustili. Byla to přirozená volba, která vzešla z naší lásky ke zvuku osmdesátých let.
V roce 2020 jste vydali singl „Loaded“, který zněl jako vaše klasická práce. Proč na novém albu není?
Přesně proto. Byl to jednorázový singl pro desetileté výročí od vydání prvního alba a chtěli jsme, aby zněl jako staří Reckless Love. Naše jádro zůstalo stejné, ale přece jen jsme trochu dospěli a vyvinuli se. Když jsme „Loaded“ natočili, hned jsme slyšeli, že k naší nové tváři nesedí. Nechtěli jsme na desku dát něco, co necítíme, že by tam mělo být.
Na „Turborider“ jste dali coververzi od Ozzyho Osbournea. Proč jste se rozhodli pro „Bark At The Moon“?
Částečně kvůli Joonasovi, našemu producentovi, se kterým jsme se jednou během nahrávání bavili a já mu říkám: „Hele, víš, že jsme nikdy vlastně nenahráli žádný cover?“ Jistě, máme akustickou verzi „Hysteria“ od Def Leppard a „Boys Are Back In Town“ od Thin Lizzy, ale nikdy jsme to nedali na album. Joonas to vzal jako výzvu, přišel do studia o pár dní později a říká: „Kluci, Bark At The Moon“ je naprosto ideální písnička na cover od vás.“ Napřed jsme byli trochu skeptičtí, ale pak nám vysvětlil plán a měl naprostou pravdu. Má to ten samý vzorec rytmu jako my, je to stejně rychlé a skákavé jako třeba „Turborider“ nebo „Future Lover Boy“. Takže musím říct, že to byl skvělý nápad. Okamžitě jsme věděli, že když tam přidáme syntezátory, elektronické bubny a vokální harmonie, tak to bude znít jinak než Ozzyho verze. Je to hodně cool.
Myslíš, že Ozzyho fanoušci vaší verzi pochopí?
O tom jsme nepřemýšleli, protože to je to nejhorší, co můžeš udělat. Ozzy tuhle skladbu udělal skvěle, takže proč jí dělat stejně, když jí líp neuděláš. Co se Ozzyho fanoušků týče, předpokládám, že se jim to líbit nebude. Ale je mi to jedno, tahle verze je naše a pro naše fanoušky. Kdo má rád tuhle věc od Ozzyho, bude poslouchat ji a je to v pohodě. Když se někomu naše pojetí nebude líbit, nutit mu to nebudeme. Ozzyho v tom ale nepopíráme, takže by nakonec mohli být spokojeni všichni.
V minulosti jste na každém albu měli velký hit. „Beautiful Bomb“ na debutu, „Hot“ na „Animal Attraction“ nebo „Night On Fire“ na „Spirit“. Která ze skladeb na „Turborider“ by měla plnit funkci největšího hitu?
Podle mně samotná titulka „Turborider“. To je asi nejrychlejší věc, co jsme na tuhle desku nahráli a má neuvěřitelný spád. Doufám, že bude hitem, protože je také moje nejoblíbenější.
Na novém albu mi chybí klasická balada jako „Sex“, „Fantasy“ nebo „Hot Rain“. Nehodila se tentokrát balada do konceptu alba?
Původně jsme baladu měli, ale nějak nám to tam nesedělo. Byla to dobrá věc a pravděpodobně ji zakomponujeme do nějaké budoucí desky, ale tady pro ní místo nebylo. Když jsem byl mladý kluk, tak jsem při poslechu desek stejně vždycky pomalé věci přeskakoval (smích). Ale je fajn, že lidi mají naše balady rádi, protože je stále budeme zařazovat do koncertních setů. Nechceme opustit náš klasický styl, jen chceme tvořit i jiné nové věci.
Vyzkoušeli jste už skladby z „Turborider“ naživo? Jaké byly reakce fanoušků?
Zatím jsme zahráli jen „Outrun“. Turné je posunuté, takže teď hodně zkoušíme, abychom byli připraveni vyrazit kdykoliv. Doufám, že se to lidem bude líbit. Mít na pódiu elektronické i normální bubny bude zajímavé a máme i další nové hračky.
Mezi posledním albem „InVader“ a novinkou „Turborider“ leží šest let, což je u vás dlouhá pauza. Co vám trvalo tak dlouho?
Měli jsme smůli. Od roku 2018 jsme koncertovali dva roky a protože jsme nikdy předtím tak velké turné nedělali, byli jsme z toho extrémně vyčerpaní. Hlavně ti, co mají rodiny. Kluci si chtěli dát malou pauzu a být s rodinami a dětmi, protože předtím jsme pořád fungovali na principu deska – turné, deska – turné. To bylo docela drsné. Takže jsme měli pauzu rok a půl. Na rok 2020 jsme měli domluvené další velké turné. Mělo se začínat v Austrálii, pak přes Japonsko do Evropy. I u vás v České republice jsme měli být. Pak Latinská Amerika. Brazílie, Argentina, Kolumbie, ale všichni víme, co se v té době začalo dít. Pandemie všechno zrušila. Pauza měla být jen rok a půl a nakonec byla roky čtyři.
Pandemie taky zpozdila skladatelský proces?
To úplně ne. Měli jsme pauzu, o které jsem mluvil. Taky jsem přišel o fakt dobrého kamaráda, Alexiho Laiha, který byl něco jako můj brácha a byl jsem z toho dlouhou dobu v depresích. Náš kytarista Peppe měl během lockdownů zdravotní problémy, takže to všechno bylo docela těžké. Mohli jsme se i rozpadnout, takže to nedopadlo až tak špatně.
Taneční prvky byly přítomné už na albu „InVader“. Je „Turborider“ logické pokračování minulého alba? Jak bys zhodnotil „InVader“ a „Turborider“ v kontextu s vašimi staršími alby. Přece jen třeba „Spirit“ byla částečně dokonce heavymetalová deska.
Podle mně jsme si vždycky hráli s tanečními prvky. Už na debutu jsme měli „Back To Paradise“, což byla disko skladba, taková naše „I Was Made For Lovin` You“. Podle mě je to přirozený vývoj naší hudby od prvního dne. Teď byl nápad napálit elektroniku na stupnici od jedné do deseti na jedenáctku. Co se týče textů, tohle je naše nejlepší deska, protože je nejucelenější. Ostatní alba měla vždy nějaké skladby, které úplně nefungovaly a to ani na koncertech. Vlastně jsme byli dost hrozní textaři, al už jsme se posunuli. I co se týče hraní.
Autorem většiny vašich skladeb je kytarista Peppe. Byl to on, kdo navrhl používání většího množství syntezázorů?
Ono to bylo kolektivní rozhodnutí. Já v poslední době poslouchám dost synthwave a pamatuju si přesně, kdy jsem se k tomu dostal. Bylo to, když jsem viděl film „Drive“, kde hraje Ryan Gosling hlavní roli. Tam jsem poprvé slyšel francouzského DJ Kavinskyho, což mě dostalo a říkal jsem si: „Tohle je to, na čem jsem vyrostl, spolu s rock n`rollem, a měl bych s tím něco udělat.“ Já a Peppe jsme sice kytaristi, ale hodně času v dětství jsme strávili ve viedohernách, pařili tam na automatech a veškerá herní hudba zněla jako Kavinsky a synthwave. Tam vznikl ten nápad. Řekl jsem to Peppemu a tomu se to moc líbilo. Začal psát věci v tom stylu a já jsem v reakci na to začal dělat i takové texty. Pak jsme začali dělat s Joonasem Parkkonenem, který taky má rád synthwave. On je dnes asi nejúspěšnější finský producent, který dělal i s Apocalypticou nebo Lost Society.
Na „Turborider“ slyším i drobné vlivy skandinávských krajanů The Night Flight Orchestra. Je ti blízká jejich kombinace hard rocku, AOR a diska osmdesátých let?
To jsi asi první, kdo nás porovnává s The Night Flight Orchestra, kteří jsou mimochodem skvělí. Jestli ti připadáme jako oni alespoň v něčem, tak jsem poctěn, protože jsem jejich velký fanoušek. A teď si třeba i jejich fanoušci najdou nás.
Před deseti lety jste slavili obrovské úspěchy se singlem „Hot“. Proč myslíš, že tahle skladba získala takovou oblibu?
To má co dělat s velkým úspěchem ve Finsku, Finové si ji úplně přivlastnili. Byla to nejhranější věc v rádiích. To člověku dodá jiskru ji propagovat všude. Nevím, čím to je, ale ta skladba v sobě něco skutečně má. Je jednoduchá, trochu hozená do Beach Boys, taková sluníčková, veselá, ale s rockovým elementem. A její video je naprosto skvělé. Ale nemůžu říct čím to je. Kdybych to věděl, tak udělám všechny písničky podle ní. A strašně rád ji hraju na živo.
Když si poslechneme debut z roku 2010 a pak „Turborider“, je slyšet, jak velký vývoj Reckless Love prodělali. Jaká doba, popřípadě mezi kterými alby, byla pro vás nejrevolučnější? Kdy jsi nejvíce cítil, že kapela nestojí na místě a vyvíjí se?
To se děje zrovna teď, protože jsme se v podstatě znovuzrodili. Lidi se nás ptají, proč prostě nepoužijeme zvuk jako z první desky… To je jako se zeptat, proč si znova nepřečteš knížku od začátku, když už jsi to četl a chceš vědět, co bude dál a jak se bude příběh vyvíjet. Na světě je jen několik kapel, co můžou hrát úplně stejně. Třeba AC/DC, to je jejich styl už padesát let. Byli to i Motörhead, u kterých jsem ale zrovna rád, že se nikam neposouvali (smích).
V poslední době jsi byl aktivní v kapele The Local Band. Jak to bude po smrti Alexiho Laiha?
S Local Band je konec. Byl to fajn projekt, takové bratrstvo čtyř týpků z různých rock n`rollových prostředí, ale Alexiho nenahradíš, existoval jen jeden Alexi Laiho. Pokud to covid dovolí, mohli bychom za Alexiho udělat malý memoriál z respektu vůči němu. Vzdát mu hold a mít nádhernou vzpomínku.
Musím se tě zeptat na tvé působení v Crashdïet. Jak to bylo s tvým nástupem k nim?
To bylo někdy v roce 2006 nebo 2007, že jo? Reckless Love se tenkrát nikam nehýbali dopředu, měli jsme jiného bubeníka, neměli jsme správné skladby, nevěděli jsme, jestli budeme pokračovat. Měli jsme sice nabídku od Universal Finland, ale s Peppem jsme si řekli, že když uděláme album teď, tak bude stát za hovno. Nešli jsme do toho. Já jsem chtěl od malička mít kapelu a Crashdïet zrovna hledali zpěváka, tak mi to přišlo jako dobrá příležitost. Zavolal jsem Peppemu, co si o tom myslí a on mi řekl: ”Budu smutný z toho, že odcházíš. Ale na tvým místě bych jim okamžitě napsal.” To jsem udělal a vzali mě. A pak volám Peppemu, jestli se teda rozpadneme nebo co bude. A on říká, že to sakra ne, prostě si dáme pauzu, a uvidíme, jak se mi u Crashdïet bude líbit.
Crashdïet mají dlouhodobý problém se zpěváky. Neoslovili tě někdy, jestli by ses k nim nechtěl vrátit?
Ne, neoslovili mě. Upřímně je mám rád, jsou dobří a byli jsme spolu rok a půl, ale nefungovalo to. Ne že by se naše osobnosti nesnášeli, ale nebylo mezi námi takové spojení, jaké by být mělo. Možná kdybych u nich vydržel déle, tak by si to sedlo, ale v té době jsem měl pocit, že se do něčeho všichni musíme nutit a že bude lepší, když uznáme, že to nefunguje a oni si najdou někoho ze Švédska. Našli si Simona a myslím, že jim to fungovalo dobře. Nejsme spolu v kontaktu, takže vlastně ani nevím, co se tam pak stalo. Teď mají Gabriela, o kterým si myslím, že je úžasný a že je to pro ně správná volba.
Blíží se doba koncertů a festivalů, máte připravené turné k „Turborider“? Budete mít nějakou speciální scénu, třeba ve stylu videoher?
Zatím je to těžké, některé státy mají pořád karanténu, ale držíme si palce. Když vyrazíš na cesty, jede s tebou x dalších lidí a jakmile to jeden chytí, tak končí všichni. A když rušíš koncerty uprostřed turné, je to pěkně na hovno. Myslím ale, že letní festivaly budou skvělá příležitost. Teď jsme překládali evropské turné a už mi hodně chybí hraní před lidmi. Budeme kombinovat elektronické a normální bicí a protože nemáme klávesistu a hráče na syntezátory, zapojíme do show různá udělátka a vizuální efekty. A samozřejmě budeme nosit celoobleky z videoklipů ve stylu „Sonic Rocket“. Bude to moc super! Ohledně videoher… Už jsi viděl klip k „Eyes Of The Maniac? Když si koupíš speciální edici našeho alba, dostaneš k tomu herní konzoli, která je v tom videu. To je skvělé! Cítím se jako malý kluk, jak se těším, až to všechno bude venku.
|
