Dokáže Billy Graziadei někdy překročit stín Biohazard? Je pro něj jistě složité být neustále konfrontován odkazem alb „Urban Discipline“ a „State Of The World Address“, která se v devadesátých letech stala hybnou silou crossoverového hnutí, neboť takřka dokonale křížila hardcore punk s thrash metalem a vliv vzmáhajícího se rap metalu, na něž se ani Biohazard v dalších letech nepodařilo zcela navázat. Dnes je kapela minulostí, i když se Graziadei pokoušel udržet její prapor co nejdéle vztyčený. Proto přišly ke slovu další projekty, jelikož flintu do žita newyorský divoch hodit nechce. Velmi výrazným způsobem se v post-biohazardovských aktivitách zapsal v roce 2017 (rok po ukončení činnosti domovské kapely), když s hvězdnou sestavou v čele s rapperem Senem Dogem (Cypress Hill) dal dohromady výtečnou kapelu Powerflo. S tou vydal jen bezejmenný debut a dnes už vykazuje činnost spíše nárazovou. A Graziadei upřel svou pozornost na sólovou činnost.
I když se na první pohled Billybio tváří jako plnohodnotná kapela, je jasné, že jde především o Graziadeiův soukromý projekt. V něm je Billy nejvýraznější a v podstatě jedinou tváří. Už od počátku mu dělá společnost basista Ra Díaz, člen Suicidal Tendencies a Korn, a kytarista Dave Palmer z Death By Stereo, ale oba hráči jsou spíše nájemnou silou pro natáčení alb, protože všechny nápady na něm pocházejí z Graziadeiovy hlavy. Proto Billybio evokují Biohazard mnohem více než před pár lety Powerflo (jejich kvalita spočívala v jiných věcech) a ani nelitujete, že newyorská hardcorová legenda patří minulosti. Možná mohou chybět typická sóla Bobbyho Hambela, ovšem Billy a jeho parta moc dobře ví, jak je nahradit nejlepším možným způsobem. Kromě Palmera je členem Billybio také Robbie Davidson z The Exploited, čímž je kvalita materiálu podtrhnuta.
Billybio se představili před čtyřmi lety počinem „Feed The Fire“, který jasně ukázal, o čem projekt je. A novinka „Leaders And Liars“ toto snažení korunuje. Graziadei nejvíce navazuje na svou práci s Biohazard, protože už v této partě byl nejviditelnější členem a nejplodnějším skladatelem, ale dává své současné tvorbě i špetku jiného koření. Duch Biohazard i pionýrských devadesátých let se transformuje do současnosti, využívá se modernějších nahrávacích technologií, které zaručují soudobý zvuk, i když pocitově „Leaders And Liars“ těží ponejvíce z poslední dekády minulého tisíciletí. Nelze to Billymu vyčítat ani náhodou, protože přichází přesně s tím, co jeho fanoušci chtějí slyšet. Nepotřebuje k tomu ani své někdejší spoluhráče, vystačí si sám. Na úvod desky vykopne ostře metalovou „Black Out“, v níž se v jeho hlasu mísí i thrash či deathmetalové vlivy, zbytek alba je pak ostrou hardcorovou jízdou, ve které se střídá ultrarychlý rytmus s houpavějšími pasážemi a prim hraje agresivní Graziadeiův hlas, jenž má i po více než třiceti letech na scéně touhu plivnout jedovatou slinu po konzumní společnosti a hodit šavli na sněhobílý koberec amerického pokrytectví.
Billy má stále proti čemu protestovat, což je nejvíce znát z navztekané titulní punkovky, ve které bouří proti establishmentu a pěstí hrozí směrem k politickým garniturám. Jeho projev je agresivní i v dalších věcech, „Lost Horizon“ nebo „Enough“ zní, jako kdyby vypadly z repertoáru The Exploited (že by Davidsonův vliv?) a „Looking Up“ či „Deception“ splňují nejpřísnější kritéria klasického newyroského hardcoru. Kdyby Billy naplnil desku jen jím, až nebezpečně by se přiblížil monotónnosti (i když stylová čistota by byla zachována), což rozhodně není jeho styl práce. Jako monolit zde stojí plíživá skladba „Turn Your Wounds“, rozjíždějící se v až doommetalovém duchu, její atmosféru umocňují chorály a typickému světu Billybio jí přibližuje jen neurvalý Graziadeiův zpěv. V polovině stopáže dojde k výtrysku energie, při kterém kapela zařadí vyšší rychlostní stupeň, ale to je jen fragment, protože záhy se nálada opět láme do jakéhosi žalozpěvu. Podobným trochu stísněným dojmem působí i tři minutové položky „Sheepdog“, „Just In The Sun“ a „Remission“, zejména v poslední jmenované se kapela dotýká až nihilistické atmosféry, v níž zní samplované klávesové tóny a pokřivený ženský hlas, dodávající celé kratičké skladbě na obrovské působivosti. Výpovědní sílu má i závěrečná „Cyanide“, majestátně vykračující si na rozvážných tónech, ostře vystrkující růžky ve vypjatém refrénu, v němž probleskuje svět Biohazard, přestože se Billy snaží skladbu co nejdále odtáhnout od svého někdejšího působiště.
S „Leaders And Liars“ splňuje Graziadei vysoký standard, který se na jeho tvorbu klade. Natočil album zejména pro své letité fanoušky, ale deska má svým širším stylovým záběrem schopnost upoutat pozornost i těch, kteří při vyslovení názvu Biohazard ohrnovali nos. Přestože Billymu nikdo nemůže vzít to, co s nimi dokázal, on sám jen z minulosti žít nechce. Proto jsou dnes Billybio samostatným a životaschopným organismem.
|
