Strčíte-li do názvu alba dovětek „Pt. 1“, dá se předpokládat, že v hlavě máte vizi, ve které se objevuje i nějaký ten „Pt. 2“. Skvělý kytarista Symphony X Michael Romeo před čtyřmi lety představil ohromně košaté sólové album „War Of The Worlds Pt. 1“, takže otázka nezněla zda, ale kdy přijde pokračování. Vzhledem k tomu, že prodleva mezi prvním a druhým albem Romeovy sólové kariéry zabrala dvacet tři let, nešlo o úplně jednoduchou odpověď, ale Romeo své příznivce tentokrát (i přes souběžně probíhající práce na novém albu jeho domovské kapely) dlouho čekat nenechal. Povolal do zbraně rytmické společníky z minulé desky, za mikrofon přibral na místo Ricka Castellana (možná trochu překvapivě, neb spolupráce s Rickem byla úchvatná) Chorvata Dina Jelusiče, čímž potvrdil, že si pro svoje hudební orgie umí vybrat naprosto ideální společníky a předložil opět parádní kolekci „War Of The Worlds Pt. 2“.
Napsat o ní, že navazuje na svého předchůdce, je trochu zavádějící, byť samozřejmé Romeův rukopis, nápady i jejich excelentní provedení propojení jasně evokují. Jenže Romeův svět je tak bohatý, že „War Of The Worlds Pt. 2“ tvoří naprosto svébytnou a samostatnou kolekci, opět důvtipně propojující melodičnost, důraz, atmosféru a celkovou cinematickou výpravnost leckdy až monumentálně pojatých skladeb. A byť samozřejmě Romeův nástroj a jeho zručnost mají hromadu prostoru, ani na moment nemáte pocit, že by jediné sólo, či jediný riff měly mít přednost před kompaktností celé skladby. A byť se úvodní „Introduction, Pt. II“, velmi jemně přecházející od pohádkové zasněnosti, přes rozverné poskočení až k totálnímu dramatu, tváří, že Michael míří do majestátního symfonického světa, hrubá kytara a velmi sytý sound v úvodu „Divide & Conquer“ parádně trefí přímo na komoru a svět Symphony X, Evergrey, či Whiterfall rozkvétá do nejsytějších barev. Divoká kytarová hra, parádní refrén, velice akční rytmika, strhující energie, to vše zní ve své mohutnosti docela výhružně, čemuž sílu neubere ani ve finále pronikající symfoničnost. A pokud v souvislosti s „Divide & Conquer“ není problém ohánět se pojmem „výhružnost“, už název následující písně („Destroyer“) naznačuje, že Romeo a jeho parťáci umí snadno zajít ještě dál. Co potom s deskou udělá fakt, že kapela začne hrát na emoce? „Just Before The Dawn“ s jemnými černobílými klapkami, silnou melodií a na sto procent přesvědčivým zpěvem, či majestátností vonící hravě dramatická instrumentálka „Hunted“ dělají tenhle dynamicky strhující vír nálad a nápadů bez jediné zbytečné noty ještě zajímavějším. A pokud nemáte bouřlivého Romeova světa pořád dost, drtivá bonusovka „The Perfect Weapon“ i tajemnější a výpravnější instrumentální nášup „Alien Death Ray“ potvrzují, v jak excelentní formě se Romeo se svojí partou nachází. Nemluvě o tom, že instrumentální verze alba je jednou z nemnoha, u kterých ani na moment nepochybujete o tom, že její vydání má bez jakýchkoliv výhrad smysl.
Drama, výpravnost, úžasná technická vyzrálost, natolik přístupná komplikovanost, aby se do detailu propracované album strašně snadno sklouzlo po melodických stezkách a zároveň nabídlo spoustu lákavě tajemných cestiček k prozkoumání. Těžko říct, kde hledat v dosavadní Romeově kariéře vrchol, „War Of The Worlds Pt. 2“ by nemusela být na tuto poctu bez šancí.
|
