23.05.2022
QUEENSRŸCHE
Poprvé s bubeníkem Casey Grillem (ex-Kamelot), jako ..více

23.05.2022
TANKARD
Pět let to trvalo německých thrashmetalovým milovníků ..více

23.05.2022
THE ANSWER
Britší hardrockeři, kteří po vydání svého šest let ..více

23.05.2022
EVANESCENCE
Znovu se otevírá ožehavý post basisty u této americké ..více

23.05.2022
WITCHERY
Ze Švédska pocházející black/thrashová formace, kterou ..více

23.05.2022
SPIRITBOX
Alternativně metalcorová formace z Kanady udělala změnu ..více






DYMYTRY – Pharmageddon
Revolter zůstává nepřekonán, nicméně kapela ..

KABÁT - Země plná trpaslíků
Dodnes je ve mně hluboko usazený pocit z prvníh ..

Kirk HAMMETT - Portals
Dost trapná záležitost! ..

KABÁT - Země plná trpaslíků
Pro mě trpaslíci lepší než Colorado a to kvů ..

KABÁT - Země plná trpaslíků
Aj podla mna je Davam ti jeden den velmi otravna s ..

Kirk HAMMETT - Portals
Mně se deska líbí, ba co víc, příjemně mě ..

CRASHDÏET - Automaton
Recenze vyznívá optimisticky, v mnohém s ní so ..

ANTHRAX - Spreading The Disease
Chápem, že niekomu sa nemusí Belladonov spev p ..

KABÁT - Země plná trpaslíků
Tak teda pojď patří do top 5 Kabátu. ..

KABÁT - Země plná trpaslíků
Mimochodem, neskutečně odporný obal. Nejde ani ..




Za poslední měsíc:
ANTHRAX - Fistful Of Metal
2139x

KABÁT - Má ji motorovou
1572x

KABÁT - Děvky ty to znaj
1522x

RAMMSTEIN - Zeit
1450x

KABÁT - Colorado
1249x

DREAMTALE - Everlasting Flame
986x



07.02.2106
TRILOBIT-ROCK, RIMORTIS, DIVÁ BÁRA ..
Velké Svatoňovice, začátek od:19.00, vstupné: 250



článků celkem: 9113
recenzí: 7538
reportů: 577
rozhovorů: 562













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


THE DOORS - Morrison Hotel

Jestliže situace po incidentu v Miami připomínala hon na čarodějnice, kritické přijetí „The Soft Parade“ už bylo kopáním do mrtvoly. The Doors byli tři roky od největšího úspěchu s debutovým albem ve stádiu klinické smrti. I Morrison pochopil, že hvězdná kariéra není samozřejmostí a začal k věci přistupovat trochu zodpovědněji, alespoň tak, jak byl schopen. „Nevidím důvod, proč bych měl končit,“ řekl v jednom z posledních rozhovorů, „myslím, že tu budeme ještě tak šest, sedm let,“ dodal. Bylo třeba udělat další desku. Takovou, která by donutila fanoušky zapomenout na nevydařenou „The Soft Parade“. Takovou, která by The Doors vrátila zpět do hry. Tomu nahrával fakt, že natáčení probíhalo mnohem snadněji, než u „Waiting For The Sun“ a především „The Soft Parade“. Nápad na využití orchestru byl šmahem odvrhnut, The Doors nemohl ujít fakt, že zejména na britských ostrovech začíná bujet nová scéna, která se soustředila na tvrdou kytarovou hru, stavěnou na bytelném bluesovém základu Jimiho Hendrixe, ale hranou s ještě větším zápalem a důrazem na melodickou stavbu skladeb.

Producent Paul Rothchild se díval tímto směrem a přiměl k tomu i kapelu. Přestože práce s Morrisonem nebyla nejjednodušší, zpěvák se zapojil do skladatelského procesu a výsledkem bylo sevřené, tvrdě znějící album, na míle vzdálené limonádovému zvuku „The Soft Parade“, ale i starým hitům. The Doors chtěli představit novou tvář a využít sílu jména frontmana. „Jednou jsme na South Hope Street v Los Angeles objevili prostory, které se jmenovaly Morrison Hotel. Hned jsme věděli, že jsme našli námět pro obal alba,“ vzpomínal po letech klávesista Ray Manzarek, „problém byl v tom, že majitel nechtěl o žádném fotografování ani slyšet. Čekali jsme, využili jsme příhodné chvilky, vnikli dovnitř a fotograf udělal snímek zvenku.“ Už z obalu čiší sychravá, podzimní atmosféra, kterou se kapele podařilo dostat i do drážek desky. Výsledkem bylo nejtvrdší album v historii The Doors, které se zbavovalo psychedelie šedesátých let, na němž se Morrison zdržuje svých někdejších eskapád a pracuje pro dobro kapely. Na výsledku je to slyšet.

„…krev v ulicích města New Haven, krev co špiní střechy a palmy ve Venice
krev je v mé lásce při tom úděsným létě, krvavý rudý slunce fantastický L.A.
krev se rodí, když nový národ vzniká, krev je růží tajemných spojení
Krev v ulicích, až po kolena mý, krev v ulicích města Chicaga
Krev se zvedá, mne pronásleduje…“


„Morrison Hotel“ je velice soudržné a sveřepé album. Neobsahovalo žádný komerční hit, který by se mohl rovnat „Light My Fire“, „Hello, I Love You“ či „Touch Me“, ale možná v tom tkví jeho největší síla. Sedí pevně na tvrdém bluesrockovém základu, více prostoru než Manzarekovy klávesy dostává kytara Robbyho Kriegera a Morrisonův hrubnoucí hlas, který ke skladbám sedí dokonale, jako kdyby chtěl demonstrovat své zmoudření. To bylo jen na oko, pod povrchem bouřil pořád ten starý Jim. Základ alba stojí na úvodní skladbě „Roadhouse Blues“, která se léty stala klasikou, i když v žebříčcích příliš nebodovala. Pevně sedí mezi ostatní kompozicemi, odkud nevyčnívají ani dvě staré skladby – „Waiting For The Sun“, zbylé z nahrávacích seancí stejnojmenného alba a „Indian Summer“, která pocházela z roku 1966. Manzarekovy klávesy v nich částečně opouštějí svůj původní, lehce barokní styl, a zaměřují se spíše na klasické rock n`rollové piáno a hammondky, zdůrazňující bluesovou podstatu desky. Tu zdůrazňují tvrdé věci „Peace Frog“ či „Ship Of Fools“, nebo jemnější chvilky „The Spy“ a „Queen Of The Highway“, které Jim kajícně věnoval Pamele Courson v době, kdy jejich vztah procházel jednou z dalších krizí.

V létě 1970, kdy bylo „Morrison Hotel“ několik týdnů venku, se Jim oženil. Nevzal si však Pamelu, ale rockovou publicistku Patricii Kennealy. S tou už udržoval poměr delší dobu, aniž by o tom Pamela věděla. S Patricií neuzavřel klasický sňatek, do manželství vstoupili při divošském pohanském rituálu, protože Morrisonova vyvolená byla členkou moderního čarodějnického řádu Wicca, uctívajícího Trojitou bohyni a Rohatého boha. I to Morrisona fascinovalo. Méně už fakt, že o pár týdnů později mu Patricia oznámila, že je těhotná. Jim to odmítl a poslal ji na potrat. Nechtěl přivést na svět dítě, bál se zodpovědnosti, nechtěl být jako jeho rodiče, o kterých léta tvrdil, že jsou mrtvi. Pořád nad ním visel soud, který měl rozhodnout o trestu za obscénnosti v Miami. Morrison se rozsudku velice bál, protože ve vzduchu byl i nepodmíněný trest.

„…babka milovala námořníka, co brázdil moře zmrzlý,
děda byl lovec velryb a brával mě na koleno svý
říkal: Synu, já se zblázním z toho žití na souši
musím najít posádku a kráčet po píscích cizích
ten stařec s úsměvem stříbrným byl moc laskavý
kouříval lulku bryerku a chodíval čtyry míle po kraji
zpívajíc písně stínů sester a staré dobré svobody
písně plné lásky, plné smrti a ty co muže osvobodí…“


Proces začal v srpnu 1970, rok a půl poté, co k miamskému incidentu došlo. Morrison už v té době nosil plnovous a při jednání působil velmi zdrženlivým dojmem. Jak poté vyšlo najevo, k soudu chodil nadopovaný anxiolytiky, protože stres z procesu pramenící snášel velmi těžko. Přestože při hlavním líčení nebylo ani jednou z předložených fotografií prokázáno, že by Morrison při koncertě na publikum vytáhl své mužství, porota jej nakonec uznala vinným z obscénního chování a opilství, protože řada návštěvníků koncertu v roli svědků tvrdila, že se zpěvák činu dopustil. Verdikt byl pro Morrisona zdrcující. Měl nastoupit půlroční trest vězení, kterému se mu prozatím podařilo vyhnout, když zaplatil padesátitisícovou kauci. Jenže tím to nekončilo. Alespoň zdánlivě…

Morrison se tím nepoučil. Jen tři dny po vynesení rozsudku dostal pokutu za opilství v Clearwateru a v listopadu 1970 byl zatčen, když spolu s hercem Tomem Bakerem ztropili výtržnost na palubě letadla, které mířilo do Phoenixu, kde chtěli navštívit koncert The Rolling Stones. Byl volný až ve chvíli, kdy zaplatil pokutu šest set dolarů. Se znepokojením sledoval, jak dopadají hvězdy éry šedesátých let, k nimž on sám patřil. Na sklonku léta a začátkem podzimu 1970 přinesla média zprávu, že nejprve zemřel Jimi Hendrix a poté i Janis Joplin (rok před nimi i velký Morrisonův oblíbenec, kytarista The Rolling Stones Brian Jones). Všichni na chlast a drogy. „Cítím, že budu další,“ špitl prý tehdy Morrison Patricii Keneally…

Pepsi Stone             


www.thedoors.com

YouTube ukázka - Roadhouse Blues

Seznam skladeb:
1. Roadhouse Blues
2. Waiting For The Sun
3. You Make Me Real
4. Peace Frog
5. Blue Sunday
6. Ship Of Fools
7. Land Ho!
8. The Spy
9. Queen Of The Highway
10. Indian Summer
11. Maggie M`Gill

Sestava:
Jim Morrison - zpěv
Robby Krieger - kytara
Ray Manzarek - klávesy
John Densmore - bicí

Rok vydání: 1970
Čas: 37:05
Label: Elektra
Země: USA
Žánr: blues rock/hard rock

Diskografie:
1967 - The Doors
1967 - Strange Days
1968 - Waiting For The Sun
1969 - The Soft Parade
1970 - Morrison Hotel
1971 . L.A. Woman
1971 - Other Voices
1972 - Full Circle

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 02.05.2022
Přečteno: 457x




počet příspěvků: 1

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Velmi dobrá, ale...2. 05. 2022 11:09 rumcajs


 
Metalforever.info © 2006 - 2022     RSS - články

stránka byla načtena za 0.53144 sekund.