Portugalská zpěvačka Mariangela Demurtas si největší uznání vysloužila jako frontwoman kapely Tristania, v níž přebrala nelehkou úlohu po oblíbené Vibeke Stene a osvědčila se. Bohužel již osm let skupina nic nevydala a tak jsme Mariangelu mohli slyšet jako hostující zpěvačku v několika projektech, například u Moonspell, Melted Space nebo u Timma Tolkkiho. Nyní vydává první sólovou nahrávku. Jedná se sice pouze o čtyřskladbové EP, ale nabídne hudbu, kterou byste možná nečekali.
Úvodní skladba „City“ začíná klavírem, ke kterému se brzy připojí příjemný zpěvaččin hlas. Zní to dost popově, Mariangela přichází s krásnými melodiemi a chytlavým refrénem. Nejde však o nic vlezlého nebo podbízivého. Spíš na vás bude dýchat lehce posmutnělá, či spíše zasněná atmosféra. „Classic“ pokračuje v nastolené náladě. Hudba je natolik pohodová, že si můžete vychutnat všechny odstíny zpěvaččina hlasu. „Crosstime“ může místy lehce připomenout Amy MacDonald. Příjemný, na poslech nenáročný pop/rock, v němž trochu mizí předchozí melancholická atmosféra. Závěr obstará téměř pětiminutová „Forgiverance“, převážně tichá balada za doprovodu klavíru. Později se připojují bicí, ale dominantou písně je Mariangela. Její vzletný zpěv se dotýká výšin. Můžeme klidně hovořit o art popu, skladba maluje nádherné melodie a zarývá se pod kůži velice snadno. Nechybí emoce, kterým se dá věřit.
EP „Dark Ability“ přináší čtveřici songů, které nejsou nijak komplikované, ani podbízivé. Minialbum má podmanivou, i když lehce posmutnělou atmosféru. Sólový projekt Mariangely Demurtas lehce připomíná některá alba od Anneke Van Giersbergen nebo sólové písně od Charlotte Wessels. Její pop/rock zní nesmírně přitažlivě a kvalitně. Nejedná se o žádný krok směrem ke komerci, alespoň to z hudby není cítit, jde spíše o intimní nahrávku. Pokud si budete chtít odfrknout od řezavých kytara a drsného zpěvu, mohla by vám tahle nahrávka přijít vhod.
|
