V prvním díle povídání o historii britské heavymetalové kapely Cloven Hoof jsme se s basistou, skladatelem a zakládajícím členem Lee Paynem dostali na konec osmdesátých let. Stopa kapely na příští dekádu zmizela. Objevila se až v roce 2001, kdy Lee začal kapelu rekonstruovat, vyvázaný ze smluvních problémů, které znemožňovaly rozlet v osmdesátých letech. Od té doby se historie už nepřervala a Cloven Hoof jsou tady stále, ač s dalšími obměnami sestavy. Proč k nim došlo i na ožehavém pěveckém postu, vysvětluje muzikant v následujících řádcích.
V roce 2001 jsi kapelu dal potřetí dohromady. Mělo to být „do třetice všeho dobrého“?
Heavy metal je něco, co je ve mně, co ve mně hoří, takže nešlo o to, jestli přijde impulz dát Cloven Hoof znovu dohromady, to bylo otázkou času, dokud se nevyřeší právní problémy. Pak bylo třeba najít správné členy a dostat ven skladby, které jsem v sobě nosil. Bylo to dlouhé trápení, ale v roce 2001 jsem konečně mohl začít dávat novou formu kapely dohromady. Od roku 2001 Cloven Hoof ušli dlouhou cestu, což je pro kapelu přirozená věc, protože nepřešlapuje na místě. To nás drží naživu a dělá nás to relevantní i po čtyřiceti letech od založení. Nechci vydávat hudbu, pokud s ní nejsem spokojený a tento vzorec funguje. Myslím, že „Time Assassin“ je nejlepší album, které jsme zatím vydali a věřím, že to samé budu moci říct i o dalším.
Začali jste vydatně koncertovat, od hraní ve Wolverhampton Civil Hall, kde jste hráli s další kapelou z Midlands Jameson Raid, až po řadu festivalů napříč Evropou. Jaké byly nejlepší štace, jaké jste odehráli a jak reagují na vaši hudbu mladší posluchači?
Je těžké vybrat nezapomenutelné události, svým způsobem jsou nezapomenutelné všechny. Z nového tisíciletí bych vypíchl akci Up The Hammers – Athens 2012, to znamenalo náš skvělý návrat do Řecka, kde jsme hráli jako headliner festivalu. Všude jsi mohl vidět vlasaté fanoušky v džískách a kůži, to bylo úžasné. Výborný byl i Sweden Rock 2014, kde hráli borci jako Alice Cooper a Black Sabbath. Bang Your Head 2018 byl rovněž skvělý, tam jsme nahráli naše koncertní DVD. Je mnoho a mnoho dalších míst, kde jsme hráli a tolik fantastických lidí, které jsme potkali, že to nejde vyjmenovat. Heavy metal je hudba, která má svou kvalitu a proto nutí lidi vracet se k ní znovu a znovu. Je vidět, že mladší ročníky fanoušků objevují zpětně Novou vlnu britského heavy metalu. Není lepší pocit než hrát před zaplněným sálem.
Hudební byznys se hodně změnil a teď se nejvíce prodává hip-hop nebo alba hereček od Disneyho, zase ale je snazší získat přístup k fanouškům po celém světě a komunikovat s nimi. Je pro tebe tohle důležité?
Naši fanoušci jsou pro nás vším a kapela bez nich by nebyla ničím. Oni jsou hlavní důvod, proč tohle děláme. Vždycky se s nimi rádi pobavíme, fotíme se s nimi a pro mě je potěšením, že se jim naše hudba líbí, že si kupují naše desky a chodí na koncerty. Je skvělé s nimi trávit čas. Co se týče internetu, to je dvousečná zbraň. Dostane hudbu k širokému spektru lidí, ale také dává prostor naprostým idiotům. Musíš mít skutečně hroší kůži, protože existují pitomci, kteří házejí na kapely špínu a cítí se přitom bůhvíjak důležití. Nesmíš se těmito rejpaly zaobírat, je lepší věnovat energii skutečným fanouškům.
Comebackové album „Eye Of The Sun“ jste vydali v roce 2006 a pracovali jste na něm s Tomem Galleyem, který pracoval s Trapeze nebo Phenomenou. Jak se kapela v té době změnila?
Na „Dominator“ a „A Sultan`s Ransom“ jsme se posunuli dál, ale pak to skončilo. Russ (North, zpěvák, pozn. aut.) žil ve Španělsku, kde zpíval nějaké kabaretní věci, bubeník byl ženatý a žil běžný život, s kytaristou jste ztratil kontakt úplně. Bavil jsem se s Tomem Galleyem, jak dát kapelu dohromady a on navrhl nějaké známé hudebníky. Původně jsem chtěl Tonyho Martina, bývalého zpěváka Black Sabbath, tak jsme se na něj šli s Tomem podívat, když vystupoval na nějaké tributní metalové akci. Měli jsme v merku tři zpěváky. Tonyho, Carla Sentance a Matta Moretona, který na mě udělal největší dojem. Požádal jsem ho, aby se připojil ke Cloven Hoof a chtěl jsem, aby zpíval na „Eye Of The Sun“. Už jsem měl skvělého kytaristu, chlápka jménem Andy Shortland a nakonec i bubeníka Lynche Radinskyho. Byla to skvělá sestava, která natočila album „Eye Of The Sun“, ale nikdy bohužel nehrála naživo.
Potom se ozval Russ i bubeník Jon Brown, mí spoluhráči z období „Dominator“, kteří se po úspěchu „Eye Of The Sun“ chtěli do Cloven Hoof vrátit. Tenkrát zvítězilo srdce nad rozumem, ani náhodou už nebyli tak dobří jako v osmdesátých letech. Byla chyba, že se vrátili, ale na druhou stranu fanoušci mohli znovu vidět sestavu z osmdesátých let. Sestava, která natočila „Eye Of The Sun“, byla mnohem lepší. Russ odešel po jednom koncertě na Kypru. Měl hodně osobních problémů, zejména potom, co opustil Španělsko. Začal to řešit alkoholem, což není nikdy dobré. Nakonec se zhroutil a muziky se nadobro vzdal. Od té doby jsme se usmířili se, ale myslím, že jeho hudební kariéra skončila. Lidi milují myšlenku být v kapele, ale realita je trochu jiná. Všichni vidí jen hodinu a půl, co jsi na pódiu, ale za tím je hodně tvrdé práce, která není pro každého. Proto bylo nutné v Cloven Hoof dělat změny, posunuly nás dál ve snaze být v rámci našich možností těmi nejlepšími. V době, kdy se Russ vráitil, to byl logický krok, protože existovala poptávka po koncertech s klasickými skladbami z „Dominator“ a „A Sultan`s Ransom“. Zdálo se, že Russ má správnou motivaci, tak jsme to zkusili. Pak všechny zklamal na Kypru a bylo nutné to ukončit.
Další desku „Resist Or Serve“ jste nahráli až za dalších osm let. Byla dalším novým začátkem?
Ta deska pro nás byla významná, začala Cloven Hoof posouvat dál tak, abychom se nestali nostalgickou kapelou. Stále byla ukotvená v Nové vlně britského heavy metalu, ale měla progresivní ostří, které nás nasměrovalo k dalším deskám, ať už „Who Mourns For The Morning Star“, „Age Of Steel“ nebo teď „Time Assassin“. Na turné k „Resist Or Serve“ jsme odehráli úžasné vystoupení na Sweden Rock.
Cítíš, že k dosažení cílů je důležitá pevná sestava?
To se hezky řekne, ale hůř udělá. Máme Chrise Cosse, který je s námi od roku 2011 a Lukea Hattona, který hraje od roku 2014. Když kapela hraje přes čtyřicet let, není moc lidí, kteří by dokázali udržet konzistentní sestavu.
Vaší velkou devizou je zpěvák George Call. Byl členem americké kapely Aska, která na festivalu v Německu zahrála coververzi od Cloven Hoof. Byl to začátek vaší spolupráce?
To bylo na festivalu „Keep It True“ v Německu, George vystupoval s Askou chvilku před námi. Celé dopoledne jsem dělal rozhovory a proto jsem si řekl, že se půjdu podívat aspoň na kapelu, co bude hrát před námi. Když jsem slyšel zpěváka, byl jsem unešen. Byl šok slyšet dobře vypadajícího zpěváka s takovým hlasem. Když jsme se v šatně převlékali na náš koncert, přišel k nám do šatny a říká, že by chtěl mluvit s Leem Paynem. Řekl, že je náš obrovský fanoušek a chtěl podepsat nějaká alba. Na konci festivalu jsme se dohodli, že až přijde správný čas, budeme spolupracovat. Ten den přišel a s Georgem jsme udělali tři alba, která mají úspěch a jednomyslný ohlas u kritiky i fanoušků. A „Time Assassin“ teď získává další skvělé recenze.
S Georgem jste se dostali i do Ameriky. Byl to pro vás splněný sen?
Už od vydání „The Opening Ritual“ jsme měli sen o turné po Americe. Ale pořád nám to unikalo a osud nechtěl, aby Cloven Hoof celá desetiletí působili i v Americe. Pro album „Age Of Steel“ jsme podepsali smlouvu s vydavatelstvím Pure Steel Records a to nám umožnilo přístup k promotérům ve Státech, kteří měli zájem udělat naše turné po USA a Kanadě. Turné nemohlo dopadnout líp. Hráli jsme ve Whiskey A Go-Go v Hollywoodu na Frost And Fire Festival v Kalifornii, na skvělých místech, kde v minulosti vystupovalo hodně ikonických metalových kapel. Nenechalo nás to na pochybách, že Američané mají metal rádi stejně jako Britové nebo Evropani.
Už několikrát jste hráli na festivalu Bang Your Head v Německu, kde jste natočili i DVD. Poprvé to bylo v roce 2009. Jaké na to máš vzpomínky?
Když jsme na této akci hráli poprvé, byly skoro monzunové deště. Všichni byli promoklí, ale užívali si to. Já jsem dostal ránu od elektriky, když jsem zpíval doprovodné vokály. Když jsme tam hráli podruhé, bylo to naprosto odlišné. Hráli jsme v pravé poledne v neskutečném horku, nebyly k dispozici ani ventilátory. Dostal jsem úpal a potom, co jsme dohráli, zkolaboval jsem v šatně. Skoro mě odvezli do nemocnice. Na tomhle festivalu jsme nehráli za normálních podmínek. (smích)
Covid ovlivnil všechny kapely, včetně vás. Chystáte se na nějaké koncerty v letošním roce?
Cloven Hoof byli na vzestupu, ale přišel lockdown a všechno zastavil. Pevně doufám, že letos už bude situace lepší a že se objevíme na festivalech v Evropě. Čas lockdownu jsme využili dobře, protože máme napsané a nazkoušené věci pro další album, které bychom snad vydali už příští rok.
V současné době pracuješ i na jiných projektech. Mohl bys říct, o co jde?
Mám vedlejší projekt, který se jmenuje East Of Lyra a je to typický prog rock. Skladby jsou příliš progresivně laděné, aby se mohly stát součástí Cloven Hoof a odhalují moji lásku k Yes, Rush, Jethro Tull nebo Genesis. Roky jsem poslouchal, že bych měl udělat sólové album a když mi došly výmluvy, tak jsem postavil East Of Lyra. Mám v podstatě připravenou desku, ale vydám ji až v době, kdy nebudu tolik zaneprázdněný s Cloven Hoof. Nutí mě to k tomu, abych nebyl zatuchlý v jednom hudebním stylu.
Jaký je tvůj obvyklý skladatelský postup a kde sbíráš témata pro skladby?
Prvotní je melodie v refrénu a pak mi do hlavy přicházejí slova. Když mám název a vím, o čem skladba bude, napíšu si k tomu tématu všechno, co mě napadne. Ještě to není text, jen si nastiňuji obsah. Tohle vlákno příběhu přinesu do domácího studia, kde začne vznikat hudba. Tam se hrnou všechny nápady, je to jako když vstoupíš do jiného světa. Vždy mě fascinovaly řecké mýty a legendy, severská mytologie, horory a komiksy. Tyto věci se v Cloven Hoof mísí a vzniká z toho něco nového. Také mám dost živé sny, ze kterých vycházejí nějaké skladby. Vždycky mám u postele záznamník, pro případ, že se v noci probudím s nějakým nápadem. Je to divné, co?
V čem si myslíš, že se Cloven Hoof odlišují od ostatních kapel, které začínaly ve stejné době jako vy?
Pod povrchem jsme progrocková kapela, která hrála agresivní heavymetalový styl. To nám dalo jedinečný zvuk. Byli jsme průkopníky power metalu v Evropě a dnes hodně kapel napodobuje náš styl. Vždy jsme psali složité příběhy a různorodé hudební pasáže s mnohými časovými změnami.
Během vaší kariéry scénou prolétly thrash metal, AOR, glam metal, grunge, které znamenaly revoluci. Mělo tohle na Cloven Hoof nějaký dopad?
Nikdo jiný než Thin Lizzy, Rush, UFO, Deep Purple, Led Zeppelin a Black Sabbath nás neovlivnil. Zůstali jsme vždy věrni kořenům, jen jsme v průběhu let rozšířili výraz. Neposloucháme jiné kapely, děláme své vlastní věci s vírou, že se to lidem bude líbit. Vždycky se musím smát, když lidi říkají, že zníme jako ta a ta kapela, ale já ti můžu zaručit, že během psaní nikdy nikoho neposlouchám. Když jamujeme a zkoušíme nové skladby, vždycky do nich položím to, co mám v hlavě a na srdci. Novou hudbu jsem přestal nakupovat už v roce 1982.
Mohl bys vypíchnout nějakou událost, která ti za těch čtyřicet let kariéry zůstala v paměti a o níž jsme ještě nemluvili?
Při nahrávání debutového alba kolem mě cestou do nahrávací místnosti prošla krásná modelka Joanna Iathem, která měla na sobě jen kalhotky a podvazky. Myslel jsem, že sním. Pak se ukázalo, že právě fotila pro nějakou jinou místní kapelu. Naše koncentrace ten den byla úplně rozhozená, jediné na co jsem dokázal myslet, byl jej krásný zadek (smích).
|
