Když řeknete pamětníkovi sedmdesátých let, že skotští Nazareth vydávají novou desku, ještě i po letech se mu zvýší tep a s nostalgickým povzdechem zavzpomíná na dobu, kdy tato čtveřice byla výbornou hardrockovou mašinou, chrlící skvělá alba „Hair Of The Dog“, „Razamanaz“ nebo „Rampant“. Byla to kapela plná energie, která zdatně šlapala na paty Deep Purple či Uriah Heep, i když jí k jejich skladatelské vytříbenosti přece jen něco chybělo. Měla také řadu hitů, ač je trochu nešťastně nejvíce proslavily balady „Love Hurts“ a „Dream On“, jež neměly s typickým soundem mnoho společného. Hudbě vládl typický chraplák Dannyho McCaffertyho, jasné poznávací znamení kapely. O to Nazareth přišli, pětasedmdesátiletý McCafferty se rozhodl před pár lety pro odchod do důchodu a s ním jako kdyby zmizeli i samotní Nazareth. Naoko… Existují pořád, ale otázka je, jestli je dnešní existence opodstatněná a netěží výhradně z někdejší síly jména a klasického loga, používaného na nových deskách.
Prvním členem, který Nazareth opustil, byl kytarista Manny Charlton, což se stalo na konci osmdesátých let. Dnes osmdesátiletý umělec je aktivní tak, jak mu jeho věk dovolí a jeho sólová dráha je v podstatě uzavřenou záležitostí. V roce 1999 zemřel původní bubeník Darell Sweet, ale kapele nikdo nevyčítal, když nejprve Charltona a pak i Sweeta nahradila novými členy. Když Nazareth v roce 2014 opustil McCafferty, zůstal jediným původním členem a pamětníkem basista Pete Agnew. Ač nikdy nebyl stěžejním skladatelem, byl pasován do role jakéhosi strážce legendy, typického zvuku a stylu kapely, ale jak se zdá, na tento úkol už mu síly příliš nestačí. Nazareth dnes zní jako jiná kapela než v dobách největší slávy. To postihlo i Deep Purple či Uriah Heep, ale tyto kapely si stále (Deep Puprle více, Uriah Heep trochu méně) zachovávají řadu svých poznávacích znamení a je mnoho momentů, které novou tvorbu spojují se zlatou érou sedmdesátých let. U Nazareth tomu až tak není.
Jak byl McCafferty důležitý pro sound kapely se v plné nahotě odhalilo ve chvíli, kdy byl nahrazen Carlem Sentancem, kdysi dávno frontmanem party Nové vlny britského heavy metalu Persian Risk. Sentance má naprosto jiný hlas než McCafferty (ne lepší nebo horší, ale prostě diametrálně odlišný), což dává Nazareth zcela jinou tvář. Jako kdyby jejich minulost mizela a nahrazovala ji mnohem méně vzrušující současnost, jaksi zkostnatělá a nevýrazná. Jestliže předchozí album „Tattooed On My Brain“ zněla jako album jiné kapely, novinka „Surviving The Law“ trend ještě prohlubuje. Základem je zemitý, starý hard rock, jenž však pozbyl někdejší lesk a klasické znaky. Kapela jej stále hraje na vysoké instrumentální úrovni, ale přece jen… Kdo by řekl, když se přiřítí se slušnou šlapavou „Strange Days“, že právě tohle hrají Nazareth? Takhle dokáže znít každá druhá (zkušená) kapela.
Stejně jako „Tattooed On My Brain“, je i „Surviving The Law“ v podstatě bez osobitosti. Neznamená to, že by na ní nebyly dobré věci „Strange Days“, „Runaway“, „Mind Bomb“ či hlavně „Falling In Love“, ale vše je zaměnitelné s řadou jiných hardrockových kapel, které dokáží hrát s přehledem starých mazáků a umí si ohlídat produkční stránku věci. Žádné další „Hair Of The Dog“ se nekoná ani v náznacích a ztráta McCaffertyho je stále více palčivější. Desce neprospívá ani objem čtrnácti skladeb, který ještě více rozmělňuje dobré nápady a Nazareth zní jako revival kdekoho (ve „Sweet Kiss“ se objeví reminiscence na skladbu „In The Sticks“ od Warrant a ve „Falling In Love“ jsou skoro detailně cítit AC/DC), jen ne svůj vlastní. Dřívější tvář prezentuje pouze závěrečná „You Made Me“, v níž se ke slovu dostanou přitažlivě znějící hammondky, odkazující v minimalistickém bluesovém duchu na počátek sedmdesátých let, kdy Nazareth byli skvělou vzrušující kapelou. Tedy opak dnešní tváře…
„Surviving The Law“ je po „Tattooed On My Brain“ další vcelku zbytečná položka v diskografii, která ukazuje důležitou věc. Bez McCaffertyho to prostě nejde. I když jeho hlas v posledních letech působení v kapele nebyl tak výbušný jako kdysi, byl to on, kdo Nazareth zachovával tvář a osobitost. S jeho odchodem tohle vše zmizelo…
|
