Kdo by pojmenoval svoji kapelu Metal Factory? Možná někdo s malou fantazií nebo pořádným sebevědomím. Každopádně takové věci člověka napadají při pohledu na název nové české kapely. Jak se však brzy ukáže, podobné odsudky nejsou úplně na místě. Zaprvé kapela kolem bývalých hráčů Salamandry, Vaška Mocha, Jardy Sedláčka a Dana Jurečka, pojí svůj název k místu vzniku, tedy Ostravě. Představa těžkého industriálního zázemí najednou dává ve spojitosti se slovy Metal Factory mnohem větší smysl. A během poslechu alba se rozkryjí další logické příčiny, které usvědčí pětici moravských hudebníků z lecčeho, jenom ne z povrchnosti nebo nemístné namachrovanosti.
Tohle je zatraceně dobře promazaná metalová mašina, která na linkový pás expeduje jeden ostrý riff za druhým. Póry jsou nasáklé kolomazí, vduch je plný těžkých výparů a atmosféra připomíná exkurzi po ocelovém městě. Jenže když by si někdo představil, že tohle všechno má na svědomí parta upocených fachmanů, bude se šeredně mýlit. V popředí kapely stojí duo ladných zpěvaček, jmenovitě Pavlína Mochová a Zuzana Batková. Ta první do hudební suti přisypává patřičně ostré vokální špony, které si nezadají s předními pěnicemi žánru (např. Španělkou Elisou C. Martin). Zuzana zase umí nebezpečně vypadající hroty zjemnit čistou hrdelní prací a dohromady to holkám výborně ladí.
Instrumentální složka se vyznačuje sympatickou snahou o nevtíravost. Skladby se drží při zemi a jen občas je nadzvedne přísun melodií, které kdesi v dáli připomínají power metal. O ten v jádru opravdu nejde a autor Vašek Moch se klidně přikloní ke groovu, moderně, výjimečně symfo halasu à la Nightwish, což vyznívá poněkud zbytečně ("Wicked Delusion"). Občasná neosobitost k podobné (ne-li veškeré) hudbě asi už patří, důležité je, že Moraváci dokáží udržet naši pozornost. Písně do sebe hezky zapadají a album působí soudržným, pocitově až koncepčním dojmem (přestože se o koncepční dílo nejedná). Nejen v tomto ohledu tvorba Metal Factory evokuje Němce Angel Dust a jejich cit pro psaní temnějších kompozičních textur.
Po doporučení volá úvod nahrávky s dvojicí skladeb "Never Again" a "Preacher", ve kterých se krom silných vokálů blýskne další velká devíza v podobě výborných sólových výletů. V šestistrunné, ale i autorské práci Vaška Molocha se obecně zračí kmetský klid a obrovská zkušenost, která je na tomto albu beze zbytku prodána. Zmínku zaslouží ojediněle zrychlené položky "Voice From Within" a "Immortal Combat", hymnická a nejpowermetalovější "Live Your Dream", případně dvojice baladických momentů "Compunction" a "Old Days". Výsledkem je album, jež není zcela bez chyb, které ale v pohodě ustojí rozměry evropské konkurence, v rámci domácí melodické scény se pak jedná o dílo mimořádné, a z pohledu vokálů zcela výjimečné.
|
