Dark Funeral jsou zaběhnutou severskou blackmetalovou akvizicí. Jsou synonymem čistoty stylu a v tomto znamení se nese i jejich novinka „We Are The Apocalypse“. Bylo proto záhodno si o ní pohovořit s kytaristou, hlavním tvůrčím mozkem a dnes jediným zákládajícím členem kapely, Lordem Ahrimanem, který se stále nevzdává klasického výrazu ani stylového warpaintu. Pod všemi barvami a neproniknutelnou slupkou se skrývá inteligentní člověk, jenž má přehled nejen o metalové scéně, ale i společenských či náboženských poměrech. Dívá se na svět očima praktikujícího satanisty, jehož filozofie se pořád silně odráží i v tvorbě domovské kapely.
Myslíš, že se svět blíží k apokalypse?
To asi ne, ale kdo ví… Každopádně se nedějí úplně nejlepší věci, ale podle mě v bodu apokalypsy ještě nejsme. Eventualita, že se do ně dostaneme, tady je.
Vaše nová deska se jmenuje „We Are The Apocalypse“. Co konkrétně si představuješ pod slovem apokalypsa?
Úplně nejspolehlivější bude přečíst si text. Tam je dostatečně vysvětleno, jak to myslíme.
Na nové desce hraje nová rytmická sekce. Co bylo důvodem pro výměnu basisty a bubeníka?
Neměli jsme stálého basistu hodně dlouho. Teď to vypadá, že to bude dobré, že to bude fungovat. Není to pro nás až takový nováček, hrajeme spolu už nějakou chvíli. Jsme s ním spokojeni, už proto, že má hodně zkušeností.
Nové album jste dokončili už v září loňského roku. Proč jste s vydáním čekali až do března?
Nejprve se to trochu zaseklo u nahrávací společnosti, nejsme jediná skupina pod nimi, která teď vydává desku. K tomu se připojily i problémy s výrobou. I když si to předobjednáš, tak se to stále zpožďuje, je to dané zejména kvůli nedostatku materiálu. Když si to řekneme zcela upřímně, tohle zpoždění rozhodně není naše vina.
„We Are The Apocalypse“ zní jako typicky blackmetalová deska, bez zbytečných experimentů. Trváš na čistotě blackmetalového stylu?
Já mám svůj způsob psaní hudby. Ale i tak si myslím, že jako hlavní skladatel přidávám dost nových věcí. Abych ti to vysvětlil co nejlépe, jsme Dark Funeral a rozhodně nebudeme dělat něco, co nám nesedí.
Velice důležitou složkou nové desky je srozumitelný zpěv. Je pro tebe důležité, aby bylo rozumět každému slovu? To nikdy nebývalo v black metalu příliš časté…
To nám vždycky přišlo velmi vhodné. Ještě když s námi hrál Caligula, i on byl pedant na výslovnosti a byl v tom velice dobrý. Od doby, co s námi začal, měl velmi dobrou výslovnost a stále to rozvíjel. Dost na sobě pracoval. To je důležité, musíš najít parketu, která ti sedí.
Z celkového znění alba se trochu vymyká skladba „When I`m Gone“. Má být blackmetalovou baladou? O čem pojednává text? Je pouze o posledním dnu života?
To je z toho patrné, přesně tomu rozumíš. Je třeba pečlivě si přečíst text. Je to melancholická skladba, ale to k Dark Funeral patří taky. Takových věcí jsme udělali spoustu a je to důležitá část naší kapely. Když píšu hudbu, snažím se do toho vkládat kus osobnosti a pocitů. Asi jako většina lidí na světě mám v sobě víc emocí než je jen vztek, hněv, naštvanost a agresivitu. Mám taky srdce. Je to určitě to, v čem budeme pokračovat i v budoucnu.
Deska je zaměřena protikřesťansky. Ovšem přijde mi, že lehce opouštíte satanská témata…
To úplně ne, spíš vůbec ne. Stačí si poslechnout „Let The Devil In“ a přečíst si k ní text. Takových věcí je na desce hodně. Dost lidí tomu ale příliš nerozumí. Když na poprvé neporozumí textu nebo hudbě, jdou od toho a už nás dál neposlouchají. Já to dělám tak, že když se mi nějaká deska na poprvé nelíbí, tak se jí snažím naposlouchat. A to je na tom skvělé, protože ta alba se pak pro mě stávají nejlepšími. Lidé by se neměli řídit prvními dojmy. Alespoň ne vždycky.
Za singly jste vybrali „Nightfall“, „Let The Devil In“ a „Leviathan“. Proč zrovna ty hle tři skladby? Symbolizují celou desku nejlépe?
Ne nutně. Říkali jsme si, že z desky nejvíce vystupují a jsou jaksi zajímavější. Přemýšleli jsme i o jiných skladbách, ale nebyli jsme si jisti, že by mohly lidi zaujmout jako tyhle. Z nich je cítit, jak rosteme jako kapela, že zkoušíme i nové postupy. Klasičtěji znějící chtěla naše nahrávací společnost, ale potom uznala, že tyhle jsou lepší. Je důležité poslouchat celou desku, protože oproti poslechu jednotlivých skladeb je celek jako cesta, kde spolu všechny věci souvisí.
Stejně jako vaše stará alba má novinka tvář „pravého norského black metalu“. Vy jste ale ze Švédska. Byla v dobách vašich začátků ve Švédsku stejně silná blackmetalová scéna jako v Norsku?
Přesně! Ve Švédsku byla vždycky silná kompletní metalová scéna,a to i blackmetalová. Nikdy to nebylo takové jako v Norsku, i když v určitých věcech jsou si obě podobné. Náš první koncert jsme také odehráli v Oslu. Dodneška se tam znám se spoustou kapel.
Na to, co se dělo v Norsku kolem let 1992 a 1993 se tě ptát nebudu. Ale zajímalo by mě, jestli jsi někdy navštívil Euronymův obchod Helvete?
Ne, nikdy jsem tam nebyl. Nikdy jsme spolu nebyli v nějakém úzkém kontaktu.
Byl ti blíž black metal v norském stylu nebo jsi jako svůj idol bral Quorthona a jeho Bathory?
Já jsem nikdy inspirace moc nehledal, protože jsem se snažil jít vlastním směrem. Ale musím uznat, že Norům tenhle styl hudby jde lépe, ať už jde o blackmetalové riffy nebo integraci kláves. Možná nemám v sobě tolik hudební agrese. A Norové jsou také více atmosféričtí…
V Dark Funeral jsi celou dobu existence vydržel jen ty. Co bylo příčinou častých změn v kapele a odchod kterého člena tě mrzel nejvíce?
Občas je to prostě o tom, že někoho přibereš jako dočasného hráče. Pak se to šíří tiskem a dělá se hrozné haló z toho že někdo odejde, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu. Tak to bylo s našim starým bubeníkem, tedy ne s tím prvním, který si říkal Nico. Když se k nám přidával Draugen, tak říkal: „Ok, kluci, rád vám pomůžu, než se trochu rozjedete, ale pak se chci věnovat zase něčemu vlastnímu.“ Už od doby kdy přišel, jsme věděli, že odejde. Občas se taky stalo, že s některými lidmi nejsi na úplně stejné vlně a s někým to absolutně nefungovalo. Občas někdo má osobní problémy, a i když se mu snažíš pomoct, tak nemůžeš dopustit, aby jediný člověk zničil celou kapelu.
Kolem rok 2000 jsi byl zainteresován v americkém projektu Wolfen Society. Byla to tvoje jediná hudební činnost mimo Dark Funeral nebo jsi měl další projekty?
Ještě jsem hrál v Electric Hellfire Club, což souvisí s Wolfen Society. I když jsem se do toho zapojil, stále preferuju vlastní věci. Nikdy mě nelákalo hrát s každou kapelou na světě, jak to někteří muzikanti mají. Dělám si svoje a vyhovuje mi to. Ne, že bych neměl nabídky, těch bylo dost, ale když mi nějaká blackmetalová kapela napíše, jestli bych s nimi nechtěl hrát, tak si říkám, kurva, proč? Co mě to dá? S Dark Funeral dávno hraju to, co hrát chci a naprosto tak, jak to chci, tak proč bych měl zkoušet něco jiného. Když bych někdy měl hostovat nebo spolupracovat s někým, tak to pro mě musí mít smysl. Mám nějaké hudebníky i mimo blackmetalovou scénu, které respektuju a kteří by se mnou chtěli něco nahrát. Ale muselo by to být něco hodně dobrého, abych do toho šel.
V Dark Funeral vystupujete celá kapela s warpaintem. Je pro tebe důležitý pro vyjádření blackmetalové podstaty?
Ano, odtud to pochází. Je to součást naší skupiny, součást mě jako hudebníka, a je to pro mě přirozené. Je to umělecká a spirituální součást naší kapely, něco co nás spojuje.
Vidíš v současném black metalu nějakou kapelu, která by se mohla rovnat legendám z devadesátých let?
Je trochu hloupé, aby se mladí muzikanti snažili hrát jako ti starší. Měli by si vytvořit nějakou svoji image na blackmetalové scéně, ne napodobovat to, co někdo úspěšně udělal před nimi, tam pšenku nesklidí. Kopírování není upřímné. Ale viděl jsem spoustu nových blackmetalových skupin, kteří jsou trochu jiné než my nebo další starší kapely, jinak se oblékají, jinak vypadají, jinak hrají a jinak vystupují na pódiu. Je to jiný typ metalu, a je jedno, jestli se to líbí mě nebo ne, je to jejich odkaz a odkaz jejich generace. Takoví jsou. Takhle to bylo i s mojí generací, dělali jsme své věci, což děláme dosud a oni by si měli dělat něco svého. Hudba se vyvíjí tak jako tak. Pořád hraje spousta kapela z devadesátých let, ale je i spousta mladších formací, které to oživují. I když se mi to nemusí líbit, tak to prostě je.
Jsi vyznavačem učení A.S. LaVeye. Setkal ses s ním někdy?
Někde jsem četl, že jsem LaVeyův následovník… Nevím, odkud tahle informace pochází. Nikdy jsem se necítil úplně blízce spjat s touto organizací, razím si trochu víc vlastní cestu, na satanském spektru jsem mírně jinde. Ale jsem s nimi v kontaktu, třeba s jeho ženou. Byl jsem pozván do jejich Černého domu, ještě předtím než LaVey umřel a mám dobré spojení s jejich vnitřním kruhem. Cením si LaVeyovy práce a ledacos si z ní beru, ale čerpám i z jiných zdrojů a jdu vlastní cestou. Některé jejich činnosti mi přijdou autentické a správné, jiné zase trochu divné.
Je satanismus a odmítání křesťanství tím, co vás v kapele spojuje nebo ostatní členové vyznávají jinou filozofii?
Všichni máme svou vlastní filozofii, ale máme i hlavní společné pilíře. Všichni milujeme extrém, což je trochu odlišné od mladé generace. Dohromady to z nás dělá celkem sehraný tým.
|
