Jak to vypadá, situace s Heart je docela nahnutá. Nejenže kapela v novém miléniu nenavázala na úspěchy ze sedmdesátých a osmdesátých let, ale několik lety byly sestry Wilsonovy spolu na kordy. To už pravděpodobně neplatí, ale do práce pod společnou značkou se jim příliš nechce. Posledním hřebíčkem do rakve očekávání fanoušků bylo společné prohlášení, že Heart už nikdy nevydají novou desku. Tomu nahrává fakt, že loni se do sólové práce pustila kytaristka Nancy Wilson a výsledkem bylo velice dobré album „You And Me“, letos něco podobného podniká její sestra, zpěvačka Ann. Obě tak činí v podstatě poprvé, ač Ann má na dvě sólové desky, vždy se jednalo o sbírku coverů. Tentokrát nese kůži na trh převážně s vlastním materiálem. A ten nemá k původním Heart daleko.
Nemůžete si je představovat jako naleštěnou popmetalovou kapelu, pějící hity „Alone“, „Never“ nebo „All I Wanna Do Is Make Love To You“. V druhé polovině osmdesátých let kapela zažívala nebývalý komerční úspěch, který však byl dílem spíše najatých skladatelů a producentů, než pravým odrazem tváře Heart. „To, co se začalo dít v devadesátých letech v Seattlu, pro nás bylo požehnáním,“ řekla v loňském rozhovoru Nancy Wilson. Spolu s vývojem na hudební scéně se Heart mohly oprostit od blyštivých oblečků, stadionových velehitů a vrátily se ke kořenům. K těm směřuje i sólovka Ann Wilson. Žádné nové „Alone“ nečekejte. Tím nelze říct, že by „Fierce Bliss“ byla méně přitažlivá. Možná právě naopak. Na nic si nehraje a nabízí hudbu, jakou Ann předložit chtěla. Bez kompromisů, bez armády producentů. Ve svém věku a se svými zkušenostmi zpěvačka nemá potřebu honby za komerčním úspěchem.
Důležitým prvkem pro „Fierce Bliss“ je atmosféra a vášnivý zpěv hlavní protagonistky. Ann jde na věc trochu jiným stylem než loni Nancy, která představila uvolněnou kolekci, sahající až k folkovým náladám (ty byly Heart v začátcích kariéry velmi blízké), kdežto „Fierce Bliss“ je album mnohem tvrdší, stavějící na bluesových postupech a leckdy i na ostrých kytarových riffech, zejména když tento nástroj vezme do ruky hostující Warren Haynes z Gov`t Mule, jenž dává svým příspěvkům patřičnou jižanskou bluesovou atmosféru a náladu parádně rozjetého jam session. Zásadní jsou melodické nápady skladeb a neopakovatelný, stále silný hlas Ann. Nejvíce se vyžívá v bluesově zatěžkaných kouscích „Black Wing“, „Fighten For Life“ a „Gladiator“, v nichž hlas šponuje až k prasknutí, a v poryvech drásavých kytar. Není zde ani stopy po nějaké únavě, po zbytečném sentimentu, vše je hrané od srdce s neskonalou láskou k hudbě, skrz kterou se albem táhne bluesová nit, jež spojuje zdánlivě nespojitelné skladby.
Mezi výtečné autorské věci (ať jsou to tvrdší kousky nebo pomalejší, více náladové skladby, čarokrásná „Forget Her“, či folková „As The World Turns“) skvěle zapadnou citlivě vybrané coververze. Největší pozornost poutá adaptace slavné „Love Of My Life“ od Queen, ve které v hlavní roli nevystupuje Ann, jež přenechala stěžejní vokální party Vincovi Gillovi, současnému členovi slavných Eagles. Ten na rejstřík Freddieho Mercuryho nestačí, ale je třeba přiznat, že skladby se zhostil se ctí a s patřičnou úctou k originálu. Podobný přístup ukázala Ann ve skvělé „Bridge Of Sighs“, klasice od Robina Trowera (ex-Procol Harum), v níž její hlas dokonale vystihuje bluesovou podstatu skladby. Bluesové pasáže, hnané k pěveckým výšinám, jsou nejlepšími okamžiky alba. Sází se na ně hodně, což je jedna z nejdůležitějších věcí, která z „Fierce Bliss“ dělá skvělou desku.
Ann ukázala, že má sílu předložit silný materiál. „Fierce Bliss“ vyznívá lépe, než všechny desky Heart vydané v novém tisíciletí a nezadá si ani s těmi staršími. Fanouškům „Dog & Butterfly“, „Barracuda“ nebo „Crazy On You“ je určena primárně. Je šance, že by mohli být spokojení i ti, kteří Heart vždy brali jako popmetalovou, stadionovou záležitost, přestože s ní není toto album spojeno stylově, ani kvalitativně.
|
