Odpověď na otázku, zda by Kirk Hammett měl takovou pozici a status kytarového boha, kdyby nehrál v Metallice, je docela jednoduchá. A to i přesto, že je skutečně skvělým kytaristou a jeho sóla na starých metallicovských albech dávno vstoupila do dějin. Je však takovým novátorem, jak se o něm léta psalo a dosud ještě píše? Může konkurovat Joeovi Satrianimu, Stevu Vaiovi nebo Johnovi Petruccimu, nemluvě o starých mistrech typu Jimmyho Page, Jimiho Hendrixe, Briana Maye či Ritchieho Blackmorea? Dost dobře nemůže, ač stopa, jakou na scéně zanechal, je velice hluboká a stále hmatatelná. Oč je však lepší než jeho souputníci z velké thrashové čtyřky Dave Mustaine, Kerry King, Jeff Hanemann nebo Dan Spitz? Právě o Metallicu… Kdyby v ní nehrál, byl by velmi zručným hráčem, produkujícím skvělá sóla, ovšem na jeho sólovou práci by čekala jen hrstka fajnšmekrů. Tím, že je jeho jméno spjaté s Metallicou (ač se v ní nikdy nevyprofiloval jako zásadní autor), je jeho sólový debut řazen mezi nejdůležitější alba sezóna.
To, co Hammett natočil s Metallicou, zejména v prvních deseti letech, mu nikdo neodpáře. Stejně jako to, že bude navždy stát ve stínu svých „šéfů“ Jamese Hetfielda a Larse Ulricha. Pro Metallicu jsou jeho sóla velmi důležitá, ale on sám je spíše nenápadným členem sanfranciské legendy, dnes možná tím, který by šel nahradit nejsnáze. Od jeho sólové práce se mnoho nečekalo, protože i když svůj drobný skladatelský otisk na historických monolitech „Ride The Lightning“ nebo „Master Of Puppets“ zanechal, nebyl tím, na kom úspěch stál nejvíce. Jeho hlavní skladatelský přínos vývoji Metallicy lze spatřovat v tom, že prosadil do hudby sanfranciské čtveřice vlivy italského skladatele Ennia Morriconeho, z čehož vznikl jeden z největších hitů „The Unforgiven“. Morriconeho otisk je jasně slyšitelný z Hammettova debutového EP „Portals“. Ovšem do Morriconeho geniality a práce s harmoniemi Hammettovi chybí mnoho. Asi proto je „Portals“ v podstatě nezajímavá nahrávka, určena bůhvíkomu… Možná leda tak skalním fanouškům Metallicy.
Na první poslech je čtyřskladbové dílo v podstatě neskousnutelným soustem. S Metallicou nemá příliš společného, protože Hammett není hitmaker, ani zvlášť dobrý, či výjimečný skladatel. Jako milovník filmové hudby a metalového undergroundu není tím, od koho by se čekala slušná porce rock/metalových skladeb. Proto je celé album docela nenápadné, postrádající záchytný moment, stěžejní nadčasový nápad, jenž by zůstal v paměti dobu delší než jeden poslech. Pupeční šňůra s Metallicou zůstala nepřestřihnuta zejména v závěrečné skladbě „The Incantation“, která dokáže oživit vzpomínky na nadčasové instrumentálky „The Call Of Ktulu“ a „Orion“, ovšem jen do okamžiku, než Hammett svá sóla (zde skutečně výtečná) přetne nabubřelou orchestrací, čímž se nejambicióznější skladba celého EP rozplizne do podivného patvaru, v němž jako kdyby se nápady na sebe vršily bez ladu a skladu.
To je problém celého díla. Hammett jako kdyby chtěl říct mnohem více, ale na vše si nechal jen omezený prostor. Ještě ke všemu naprosto zanedbal produkční stránku skladeb, což výsledku škodí nejvíce. Dokáže vydolovat zajímavé momenty, které vsadil do všech čtyř skladeb, ale problém je v tom, že se jedná právě „jen“ o momenty. Celkový výsledek nefunguje. Koho uchvátí hraní si s různými kytarovými efekty v „Maiden And The Monster“, když se razance ztrácí ve zbytečné kytarové onanii? Koho překvapí „High Plains Drifter“, další Hammettův pokus zachytit Morriconneho ducha prostřednictvím filmové hudby? Deska přichází dlouho s křížkem po funuse. Možná by ji v mnohem lepší formě Hammett natočil v době, kdy byl na vrcholu sil a Metallica ještě nebyla zdiskreditována podivností „Lulu“ či nedodělky „Reload“. Takhle je to jen plácnutí do vody…
Hammettovi za tuhle desku nikdo nadávat nebude, spíše je otázka, komu by to stálo za to úsilí. Nekritičtí obdivovatelé Metallicy si „Portals“ vyslechnou z povinnosti, možná si na něm i něco najdou, ale ty ostatní ani zajímat nebude. Není proč. Hammett v současnosti nemá nic světoborného, co by mohl nabídnout.
|
