Mick Hopkins působí na scéně šedesát let a pořád má chuť do další tvorby. Už se nikam zvlášť nežene, je spokojený s tím, že jeho kapela Quartz vydala album „On The Edge Of No Tomorrow“, shrnující jeho práci za poslední roky. Nevzpomíná se na ní jen na zesnulého klávesistu Geoffa Nichollse (dlouhá léta člena Black Sabbath), ale hledí se i do budoucna. Jak může být kariéra ještě dlouhá si šestasedmdesátiletý kytarista netroufá odhadnout, ale plány má. Mluví už i o další desce Quartz, na níž by se měl podílet ztracený syn, zpěvák Geoff Bate. Quartz jsou stále živí a mají se k světu, přestože Nová vlna britského heavy metalu (k níž byli řazeni, ač do této sorty nepatřili) je už dávno minulostí. Hudba Quartz přetrvala do současnosti i přes několik ran osudu, po kterých se zdálo, že je kapele definitivní konec. O tom už více Mick Hopkins.
Byl jsi někdy v České republice?
Bohužel ne, nikdy jsme ve vaší zemi nehráli. Od comebacku v roce 2012 jsme stihli zahrát v Belgii, Dánsku, Německu, Itálii, Skotsku, Španělsku, Švédsku, ve Walesu a samozřejmě v Anglii, ale u vás ne. Rádi však přijedeme!
Právě vydáváte desku „On The Edge Of No Tomorrow“. Proč její tvorba trvala šest let?
Po období smutku, kdy nás předčasně v roce 2017 opustil Geoff, jsem musel hodně energie vynaložit na třídění demosnímků a skladeb, které po něm zůstaly. Něco byly jen nápady, jiné byly z poloviny dokončené. Bylo nutné je přehrávat na zkouškách. Pak jsme natáčeli podklady, kam jsme přidávali Geoffův hlas, klávesy a ve skladbě „Freak Of Nature“ i kytarové sólo. Když jsme začali psát nové věci, kapelu opustil zpěvák David Garner. A pak hned přišel covid. Další rok jsme spolu nemohli ve studiu nic dělat, protože přišla pandemie a všechny lockdowny.
Album je klasickým dílem staré školy. Cítíte pořád příslušnost k Nové vlně britského heavy metalu?
Cítím, že hrajeme rockovou hudbu. Lidé říkají, že jsme kapela Nové vlny britského heavy metalu, ale naše první album se objevilo dva roky před tím, než přišla tahle scéna. Když Jet Records vydali toto album znovu v roce 1980 jako hnědý paperback a nazvali jej „Deleted“, hodně lidí si myslelo, že jsme nová kapela. Mě především záleží na tom, aby se lidem líbilo to, co hrajeme. O to nám jde.
Jaká je situace ve Quartz teď? Vrátil se k vám zpěvák Geoff Bate na plný úvazek?
Geoff k nám původně přišel proto, aby nám pomohl dokončit nové album, když David odešel kvůli práci a kvůli tlaku v jeho rodině. Teď je Geoff v kapele na plný úvazek a už jsme s ním začali pracovat na věcech, které budou následovat pod albu „On The Edge Of No Tomorrow“.
Jak je to se skladbami na nové desce? Říkal jsi, že některé jsou nové, některé starší…
Je tam pár věcí, které měly být už na albu „Against All Odds“. Tehdy jsme je odložili. Narazil jsem na ně, když jsem poslouchal staré pásky a na nich byly v hodně hrubé demoformě. Jedná se o „What Love Is“ a „They Do Magic“, které jsme se rozhodli znovu nahrát, protože se k nám připojil Geoff Bate, takže k tomu byla dobrá příležitost.
Máte skladeb z minulosti v zásobě ještě více?
Možná je ještě několik věcí od Geoffa Nichollse, ale to bych se musel podívat po hard discích. To zabere hodně času, protože některé složky jsou buď nesprávně nebo úplně neoznačené a jsou rozmístěny náhodně v několika počítačích.
Která ze skladeb z nové desky je podle tebe potencionální hit? Kterou máš nejradši?
Přesně to nedokážu říct, ale myslím si, že „Death Or Glory“ a „Night Of The Living Dead“ potenciál skutečně mají.
Na albu hostuje bývalý zpěvák Black Sabbath Tony Martin. Jak k této spolupráci došlo?
Tonyho znám už dlouhou dobu, Albert Chapman byl původně náš manažer a pak i Tonyho. A navíc Malcolm (Cope, bubeník Quartz, pozn. aut.) doporučil Tonyho, aby se připojil k Black Sabbath. V Black Sabbath hrával s Tonym Geoff Nicholls, který s ním byl i v jeho sólové kapele. Během let se stali blízkými přáteli. Teď jsme se ho jenom zeptali a on souhlasil. Od Tonyho je to krásná pocta Geoffovi. Odvedl skvělou práci.
Duch Black Sabbath je hodně cítit ze skladby „World Of Illusion“…
Hlavní část skladby napsal Geoff Nicholls, já jsem přidal riff a David Garner přispěl textem. Skladbu jsme dokončili tak, aby fungovala a měla smysl od začátku do konce.
Historie Quartz je hodně dlouhá a letos slavíte pětačtyřicet let od vydání debutového alba. Jak vzpomínáš na dobu, kdy jste první desku vydali?
Byla to hodně zajímavá doba. Desku nám produkoval Tony Iommi a hodně jsme se od něho naučili. Ať už o práci ve studiu nebo když jsme sledovali jeho živá vystoupení. Bylo skvělé, že zahrál kytary do skladby „Mainline Riders“, které jsme ale z mnoha důvodů nemohli použít.
Když jste debut vydali, řádil ve Velké Británii punk. Ovlivnila tato scéna a Sex Pistols nebo The Clash nějak vaší tvorbu?
Měli jsme štěstí, že jsme krátké punkové období přežili prací a vzešli jsme z toho silnější. Hodně našich souputníků to položilo. Nakonec jsme ale byli v lepší výchozí pozici než spousta post-punkerů, kteří během punkové vlny vzali nástroje poprvé do ruky. Když zpětně poslouchám naše živé album z té doby, jsem ohromen tím, jak rychle a čistě jsme skladby hráli.
O tři roky později jste vydali klasické heavymetalové dílo „Stand Up And Fight“. To bylo tvrdší než debut. Bylo to dané tím, že klávesista Geoff Nicholls odešel do Black Sabbath?
Rozdíl byl v tom, že jsme odjeli turné s Black Sabbath, kde jsme se stali jen čtyřčlennou kapelou, což s sebou neslo přirozeně surovější zvuk, zvlášť při hraní naživo. Derek (Arnold, baskytarista, pozn. aut) a já jsme napsali hodně materiálu v hotelových pokojích v čase mezi vystoupeními, které jsme odehráli s kapelou Rush.
Proč jste se po druhém albu rozešli se zpěvákem Mikem Taylorem?
On se rozhodl, že chce mít vlastní kapelu Taffy Taylor`s Big Roll Band, což mu moc nevyšlo, protože s tím nevydržel dlouho. Myslím, že to byl skutečně špatný krok. Navíc jsme měli podepsanou smlouvu v firmou MCA, která tím skončila a proto jsme museli vstát a bojovat nejen s celou scénou, ale i hudebním byznysem.
Další album „Against All Odds“ jste vydali po dalších třech letech. Máš pocit, že i když jste začínali dřív než jiné kapely Nové vlny britského heavy metalu, tak vás řada z nich v té době předběhla?
V hudebním byznysu potřebuješ hodně štěstí. Potřebuješ i velmi dobrého známého, který má kontakty a pak už tolik nezáleží na tom, jak hraješ. Například jsme vystupovali s Iron Maiden, oni podepsali kontrakt s EMI, ale nám něco takového uteklo.
Proč po „Against All Odds“ následoval rozpad kapely?
Před „Against All Odds“, krátce potom, co odešel Taffy Taylor, odešel také Derek. Malcolm měl rodinu, o kterou se musel postarat, když byla jeho žena nemocná. „Against All Odds“ nevykázala takový zisk, ve který jsme doufali. Bylo hodně důvodů, ve kterých se nechci moc pitvat. Malcolm v té době vykazoval příznaky vyhoření. Tehdy jsme zejména já a Malcolm zažívali velká zklamání z hudebního byznysu.
Quartz mlčeli dlouho, ale ty jsi působil v řadách dalších kapel. Která z nich byla nejdůležitější?
Před Quartz moje první jednoznačně profesionální kapela byla Gerry Levene And The Avengers v roce 1962, kde jsem hrál s Royem Woodem. Pak jsem hrál v kapelách Nicky James Movement a Way Of Life s Johnem Bonhamem. V sedmdesátých letech jsem byl v doprovodné kapele Cata Stevense. Byl jsem také v kapelách The Idle Race a Canada`s Fludd. Během nečinnosti Quartz jsem moc nehrál, byl jsem v kontaktu hlavně s Malcolmem, ale volali jsme si i s Geoffem Nichollsem. Když byl na turné s Black Sabbath, tak jsme spolu napsali skladbu „Walking On Holy Water“. S Malcolmem jsem během let pracoval na vedlejším projektu, do kterého jsme začleňovali i Dereka, ale nehráli jsme spolu naživo. Mělo to jinou formu, což byla docela škoda.
V roce 2011 jste se dali zase dohromady. Proč k tomu došlo a jaké byly okolnosti comebacku?
Já, Malcolm, Derek a Geoff Nicholls jsme se objevili na vzpomínkové akci za Stu Clarkea, který rok předtím zemřel a tam jsme se potkali s Davidem Garnerem. Staří členové Stuartovy kapely nám z pódia vzkázali, že jestli oni dokázali spolu zase hrát, tak my to dokážeme taky. O osmnáct měsíců se podobná benefice pro Stuartovu rodinu konala znovu a my jsme na ní obnovili koncept v koncertu v Digbeth Civil Hall v prosinci 1979. Načasování se zdálo být správné, protože jsme všichni měli mnohem více volného času a v osobním životě jsme byli také v nesrovnatelně lepších pozicích.
Znovu s vámi začal zpívat David Garner. Proč v roce 2019 odešel?
David provozuje svou podnikatelskou činnost a bylo zapotřebí, aby se na ní více zaměřil. Zdravotně na tom nebyl nejlíp a potřeboval být doma, hlavně také proto, že jeho dcera Amy měla také nějaké zdravotní problémy.
Smutnou dobou byl rok 2017, kdy zemřel Geoff Nicholls. Jaký byl jeho největší přínos hudbě Quartz?
Geoff byl velice důležitý autor našich skladeb, přišel se spoustou nápadů. Měl obrovský smysl pro humor, který mi chybí. Znal jsem ho padesát let. Teď už můžu jen říct, odpočívej v pokoji Geoffe, můj příteli.
Brzy to bude padesát let, co jste se dali dohromady, tehdy ještě pod názvem Bandy Legs. Dokázal bys odhadnout, jak dlouho ještě budete hrát?
Budeme mít štěstí, když zvládneme pět let, ale kdo ví… Nemám křišťálovou kouli. Beru každý den, jak přichází a všechno od našeho comebacku považuji za bonus, za nějž jsme velmi vděční. Naši fanoušci jsou úžasní a bez jejich podpory bychom to nezvládli.
|