Konec spolupráce Janis Joplin a kapely Big Brother & The Holding Man nebyl hezký. Poslední turné se neslo v napjaté atmosféře, na jejím konci, když měl jeden ze spoluhráčů na Janis nemístnou narážku, došlo dokonce na fyzickou potyčku. To byl definitivní konec, po němž zpěvačka vzteky práskla dveřmi. Ve slabších chvilkách svého odchodu litovala. Chtěla se stát slavnou, pouze na vlastní pěst dokázat, jak velký potenciál v ní třímá, ale na druhou stranu muzikanty z bývalé kapely měla stále ráda a až do konce života vzpomínala na společné chvilky. Jenže když se události dají do pohybu, je těžké je zastavit. Jisté pouto s bývalou kapelou zůstalo zachováno, protože Janis oslovila kytaristu Sama Andrewse, aby s ní pokračoval dál i v doprovodné kapele The Kozmic Blues Band, o níž se svět dozvěděl v lednu 1969.
Zpěvačka nechtěla hrát pouze blues, které ji proslavilo. Měla za to, že je to hudba, která limituje její možnosti. Chtěla zabřednout do soulu, do hippie psychedelie, ale i do popu. Měla velkolepé plány, ale ty narážely na její posedlost alkoholem a drogami. „Došlo to stádia, kdy potřebovala drogy, aby mohla fungovat,“ řekl po letech Sam Andrews, „když je neměla, cítila se mizerně. Lidé jí pořád říkali, aby ubrala, ale ona je opakovala, že neumře.“ V březnu 1969 přežila první velké předávkování heroinem, smrt se jí vyhnula jen malým obloukem. Nic si z toho nedělala a vrhla se na natáčení alba „I Got Dem Ol` Kozmic Blues Again Mama!“, které mělo být sólovým debutem, od nějž si slibovala, že bude vstupenkou do velkého světa, do první hudební ligy. Proto nespoléhala jen na The Kozmic Blues Band, ale spojila se s význačným producentem Gabrielem Meklerem (spolupracoval například se Steppenwolf, Three Dog Night či jazzovými umělci), a spolu najali řadu hostujících muzikantů, kteří měli dát desce hvězdný esprit. Došlo na rozšíření klasické bluesové sestavy (tedy kytary, baskytary a bicích) o dechovou sekci, o níž se Janis domnívala, že desce zajistí větší pozornost.
Unikl jí ale fakt, že dechové nástroje otupí její drsný výraz a přivedou sólový debut do míst pro ni zatím neznámých a pro dosavadní fanoušky spíše nechtěných. „I Got Dem Ol` Kozmic Blues Again Mama!“ je ambiciózní projekt, producentsky i instrumentálně velikášsky pojatý, ovšem snaha o pestrost a univerzálnější projev se trochu míjí účinkem. Je ke slyšení její vášnivý projev, z něhož stříkají emoce na všechny strany, ale tvrdá, bluesová složka hudby Big Brother & The Holding Company je odsunuta do povzdálí. Místo tvrdých kytar, vyšívajících bluesové riffy, zde burácí orchestr, jenž překrývá rockovou složku desky. Je docela šok, když se v úvodu první skladby „Try (Just A Little Bit Harder) místo tvrdého riffu ozvou trubky a saxofony, které dotvářejí koktejlovou atmosféru. Janis bouří, napíná svůj hlas až k prasknutí, ale kýžený výsledek se nedostavuje v dostatečné míře a intenzitě. Otupené hrany (což byl záměr) desce docela škodí, protože Janis byla především rocková a bluesová zpěvačka, a v duchu, v jakém je deska vedena, nedostává její charakteristický projev prostor, jaký by potřeboval.
Nejlépe pochopitelně zní v bluesových věcech, jako je čarokrásná „Kozmic Blues“ (jedna ze dvou věcí, pod níž je Janis podepsána jako autorka), která se však zásadním hitem nestala, přestože etapu The Kozmic Blues Band představuje v nejlepším světle. Přesvědčivá je i coververze „To Love Somebody“ od Bee Gees, s níž si Janis poradila mnohem lépe než britská popová formace a nakonec i než v letech budoucích Michael Bolton, jenž s ní slavil veliký úspěch. Vysokou kvalitu vykazuje rovněž křehká „Little Girl Blue“, v níž zpěvačka dokáže něžně promlouvat a ve které dokonalou roli plní nejen minimalisticky pojatá kytara, ale zejména využití kláves a smyčcových nástrojů, dotvářející velice jemnou atmosféru. Tyto tři po sobě jdoucí skladby jsou vrcholem desky, protože v orchestrálnějších věcech zní Janis a The Kozmic Blues Band mnohem méně uvěřitelně a chybí jim potřebná síla. Nepomohlo angažmá externích autorů ani využití prověřených coververzí, a proto lze „I Got Dem Ol` Kozmic Blues Again Mama!“ řadit na samotný chvost kratičké diskografie výjimečné zpěvačky. Že by se jednalo o polovičatou nebo průměrnou práci nemůže být ani v tomto případě řeč.
Kritici se k Janis poprvé obrátili zády. Ti, kteří ji ještě před dvěma lety vynášeli do nebes, rázem mluvili o vyčpělosti nových skladeb a o špatné cestě, kterou Janis nastoupila po rozchodu s původní kapelou. Jistou vinu na tom nesla pověstná prostořekost zpěvačky, která si řadu hudebních recenzentů dokázala popudit nevybíravým projevem, ale fakt, že deska nedosahovala úrovně předchozích dvou alb, byl nezpochybnitelný. Janis na to reagovala po svém, a vinila z toho spolupracovníky a spoluhráče. „Někoho, kdo užívá drogy, navíc v takové míře, nikdy nepřesvědčíte o tom, že nemá pravdu a nikdy ho nedonutíte, aby dělal, to co musí nebo dokonce nechce,“ svěřil se zpěvaččin manažer John Cooke. Janis se znovu začala kapele odcizovat. I když deska dosáhla pátého místa amerického žebříčku a prodal se jí více než milion kusů, spřádala plány na další kariéru, kam však muzikanti z The Kozmic Blues Band patřit neměli. Situace dospěla do stejného bodu jako před rokem s Big Brother & The Holding Company.
Ještě předtím společně vystoupili na legendárním festivalu ve Woodstocku. Měl to být vrchol dosavadní kariéry, jakési potvrzení pověsti z Monterey, ale nestalo se tak. Janis byla decimována hektolitry chlastu a koňskými dávkami heroinu (ty si ale údajně dopřávala až po koncertě), že se na ní zničující životospráva začínala řádně podepisovat. Koncert ve Woodstocku byl dalek strhujícímu vystoupení z Monterey, předvedla poněkud unavený hodinový set, jenž plně korespondoval s ospalou druhou hodinou noční. Její hlas měl v sobě stále dynamit, ale všechno šlo trochu těžko. Možná Woodstock, za nějž to Janis slízla od hudební veřejnosti, byl posledním hřebíčkem do rakve The Kozmic Blues Band. Kapela byla v troskách a nebyla vůle ji nadále udržovat při životě. Ohlášení o konci přišlo ještě v samém závěru roku 1969. Začala se psát poslední kapitola krátkého života fenomenální zpěvačky.
|
