Už dlouhou dobu se Papa Roach motali v začarovaném kruhu. Nikdy nebyli žádní novátoři, ale před více než dvaceti lety byli jedněmi z těch, kteří albem „Infest“ definovali nu-metalovou vlnu. Když pominula, zběhli ze stylu i Papa Roach. Nejprve na „Getting Away The Murder“ se vzhlédli v alternativním rocku (s tvrdším hardrockovým základem), pak se díky společnému managementu připletli do cesty reaktivovaným Mötley Crüe a výsledkem byla v roce 2009 takřka nepokrytě glammetalová nahrávka „Metamorphosis“, znějící jako modernější odpověď na partu Nikkiho Sixxe. Potud byl vývoj (ač se některým starým fanouškům nelíbil) v pořádku. Kapela ukázala, že dokáže být vzrušující, trochu nepředvídatelná, ale o to více přitažlivá. „Metamorphosis“ přitáhl Papa Roach řadu nových fanoušků, což jim vyneslo nejlepší žebříčkové umístění od boomu „Infest“, ale kapela udělala čelem vzad. Znovu se vzhlédla v minulosti a obrátila se zejména k multiplatinovému druhému albu. A to je kámen úrazu. Papa Roach popřeli vlastní vývoj a ze stylových větroplachů se stali vykradači vlastní minulosti.
Od alba „F.E.A.R.“ to po umělecké stránce šlo hodně z kopce a i když na „Crooked Truth“ trochu zvedli hlavu, minulá deska „Who Do You Trust?“ byla nejhorším dílem, jaké kdy tato parta vydala. Zpopovatěla, otupila ostří a když přece jen zkusila nasadit novodobý hit, ztroskotalo to na nedostatku nápadů. Proto se „Ego Trip“ nečekala s bůhvíjakým nadšením. Navíc se pro mizerný prodej poslední desky kapely zbavila společnost Eleven Seven Music, což mohla být poslední rána pro Jacobyho Shaddixe a jeho kumpány. Ta se odkládá, deska po dlouhých peripetiích přece jen vyšla a ukazuje, že slavné časy se sice nevrací, ale také že to s Papa Roach není až tak špatné, jak se jevilo na minulém albu. „Ego Trip“ není vrcholové dílo, nesnese srovnání se stylově příbuznou „Infest“ ani s dalšími deskami z první desetiletky tisíciletí, ale přece jen jde alespoň o mírné zdvihnutí hlavy.
Papa Roach se zacyklili ve svém stylu, až s nostalgickou náladou vzpomínají na album „Infest“, kdy byli stavěni na roveň Linkin Park (po „Hybrid Theory“) a pokoušejí se znovu vstoupit do stejné řeky. To nejde, protože mezi „Infest“ a „Ego Trip“ leží více než dvě desítky lety, scéna se za tu dobu změnila, Papa Roach zestárli a ztratili trochu někdejší energie. Přesto album odstartují s vysoceoktanovou „KIll The Noise“, připomínající nejslavnější časy pečlivým dávkováním rapu a čistého zpěvu, tvrdých kytar a tišších míst. Podobnou definicí by se dala popsat prakticky celá deska, Papa Roach jako kdyby s ní projížděli celou svou dráhu s největším důrazem na alba „Infest“ a „Lovehatetragedy“, i když tentokrát se nezapomíná ani na hardrockovější složku. To dělá „Ego Trip“ docela pestrým dílem, z něhož vystupují zásadní skladby, v nichž Papa Roach demonstrují současnou sílu. Kromě „Kill The Noise“ jsou to rock n`rollové vypalovačky „Dying To Believe“ a „Cut The Line“ (nejlepší věc kapely za řadu let) a hravě rapmetalová „Stand Up“.
Najdou se i hluchá místa, zejména, když kapela znovu začne pošilhávat po popové stránce a bezděčně připomene bídné chvilky Linkin Park. Mizerné „Unglued“, „Leave A Light On“ či „Liar“ jsou jasným příkladem a synonymem všeho špatného, čeho jsou Papa Roach schopni. Nepotěší ani „No Appologies“, kterou by klidně ve svém repertoáru mohl mít i Machine Gun Kelly, což nelze brát jako pozitivum. Naštěstí kapela si znovu uvědomuje, že je občas dobré přišlápnout plyn na podlahu, takže kromě zmíněných čtyř hitů se objevuje i řada přesvědčivých věcí - titulní „Ego Trip“, „KIlling Time“ či „I Surrender“. Neodhalují nic nového pod sluncem, spíše jen ukazují klasické postupy, ale jinak toho není mnoho, co by se jim dalo vytknout. Možná sem tam nějaký dříve známý riff, tu povědomá melodie…
S „Ego Trip“ je třeba vzít Papa Roach na milost. Svých vrcholů nedosahují, ale odrazili se ode dna posledních desek. Sebrali zbytky energie a dokázali je přenést do desky. Ukazuje se, že když nasadí hardrockovější tvář a potlačí chiméru minulosti, může se jim dařit docela dobře. Jestli je trend nastoupení na „Ego Trip“ správný ukáže až další album.
|
