Brazilští Semblant zakotvili u Frontiers Records a servírují nové album již dva roky po předchozím. „Vermilion Eclipse“ má působivou obálku (i když PC grafika z ní čiší možná až příliš) od Giannise Nakose, který dělá obaly například pro Evergrey (tam o dost povedenější). Červená a černá dominují a přebal přináší pocit, že by novinka mohla být pořádně temná. Semblant svou hudbu stavějí na kontrastech ženského a mužského hlasu, a pohybují se mezi melodickým a extrémnějším metalem. Ve svém projevu míchají několik žánrů, aniž by to působilo jako bezhlavý slepenec. Mix gotiky, melodie, groove metalu či melodického metalu je Semblant vlastní už od začátku kariéry.
Úvodní „Enrage“ je typickou ukázkou stylu kapely. Divoké bicí, vysoká rychlost a důrazné riffy ženou začátek desky. Nechybí dvoukopáky a zpěvačka Mizuho zpívá velmi důrazně. Střídá se s řevem zpěváka Sérgia. Oba plynule přejdou do společně čistě zpívaného refrénu. Prvky klasikého heavy metalu a moderního melo-death metalu se propojují zcela přirozeně. Přijdou ale i groove riffy. Nejdůležitější fakt je, že refrén je velice hitový a skladba zaujme na první dobrou.
„Destiny In Curse“ má šlapavý rytmus a ve slokách působí temně a tvrdě. Prim hraje Sérgiův řev a growl. Sérgiovi jsem dříve vytýkal hlasové ekvilibristiky, protože někdy ze sebe vyloudil nepříjemné či až téměř směšné skřeky, které se do hudby nehodily. Zlepšil se, a i když stále zkouší se svým hlasem ledasco, zní to přinejmenším zajímavě. Tvrdé sloky však přebije absolutně fantastický refrén, který ihned zakoření v paměti.
Občas Semblant překvapí brutálními pasážemi, jako například v „The Human Eclipse“, aby v téže skladbě přešli do svého nejmelodičtějšího „módu“. Jako na každém dosavadním albu nechybí songy, spadající do tzv. „Legacy Of Blood“. Aktuálně naleznete šestý a sedmý díl – „Black Sun Genesis“ a „Bloodred Monarch“. Závěr nahrávky obstará téměř desetiminutový opus „Day One Oblivion“. Velice teatrální a epická věc, jak se sluší a patří na dlouhou skladbu. Začátek je tichý a intimní, vzápětí přinese metalová exploze kytary, varhany a growl. Skladba je plná změn, atmosférických i rytmických. Semblant takto dlouhou věc zvládli bez zaváhání. Každou píseň obohacují povedená kytarová sóla, která má na starosti hostující Diego Bittencourt. Dříve měli Semblant problém se zvukem svých nahrávek, které zněly až příliš plasticky. To se nyní znatelně zlepšilo, ale anii tak nepatří „Vermilion Eclipse“ mezi nejlépe znějící alba, vadí zejména zvuk bicích.
Semblant se nezměnili. Což není vyloženě špatně, protože mají vlastní tvář a nechybí jim osobitost. Oproti minulé desce přibylo kytarových sól, ubylo symfoničnosti a především se zlepšil songwriting, skladby jsou zábavnější a chytlavějš. Deska je dobře vyvážená, ale patrně by bývalo lepší, kdyby měla o jednu či dvě skladby méně. Hodinová stopáž (nejdelší v historii kapely) je přece jen trochu moc. I tak je „Vermilion Eclipse“ velice povedeným albem.
|
