Pouhý rok potřebovali Evergrey, aby měli na světě další desku. Možná za to mohla covidová koncertní pauza anebo skutečnost, že Švédi zakotvili u nového labelu. Výsledkem je album s číslovkou třináct a názvem „A Heartless Portrait: The Orphean Testament“.
Jak titul naznačuje, možná tu máme začátek nové koncepční série. Desítka nových songů lyricky přináší to, co je u kapely obvyklé – pořádnou dávku melancholie a emocí.
U Evergrey se kromě labelu nezměnilo vlastně nic. Stejná sestava, stejná produkce. Nelze tak čekat nějaké změny ani v muzice. Obavy, zda Evergrey budou stále kvalitní jako na předchozích řadovkách, rozptýlí úvodní „Save Us“. Nese se ve středním tempu a nabídne jak tvrdé riffy, tak parádně vystavěný refrén. Zaujme využití sborově zpívaného sloganu „save us“, song působí o to naléhavěji.
„Midwinter Calls“ překvapí využitím chorálů, které pomáhají Evergrey lépe dotvořit napínavou až akčně filmovou atmosféru začátku alba. Evergrey se na začátku alba představují jako stále důraznější a tvrdší těleso. Na posledních pěti deskách stále přitvrzují a je otázkou, kam až dojdou. Bude příště death metal? Nelze přeslechnout ani krátký pokus o growl.
„Ominous“ s trochou nadsázky působí, jak kdyby se Dream Theater rozhodli natočit normálně dlouhou skladbu. Šest minut je akorát a přesto si užijete pořádný progresivní metal, který místy připomíná tuto legendu žánru. Na desce se střídají hitovější songy s progresivnějšími. Evergrey jsou o něco svižnější než dříve a občas až zaskočí drsností. Vrcholem desky je „The Great Unwashed“ s velice zajímavou kytarovou předehrou a působivou instrumentální pasáží, která zabírá téměř polovinu délky. K tajemné atmosféře dopomáhají klávesy a všechny milovníky kytarové hry uhranou úžasná sóla obou kytaristů. V závěru kapela nabídne skladbu "Heartless" v typickém Evergrey duchu, pořádně drsnou „Blindfolded“, která řeže jak motorová pila, jež nejde zastavit, a na úplný konec překvapivě něžnou baladu „Wildfires“ ve které naplno ukáže Tom svůj talent pro procítěný zpěv.
Novinka Evergrey je možná jen další v řadě skvělých alb. Trochu tvrdší, trochu rychlejší a s dobrým poměrem hitovek a progových věcí. Žádných velkých překvapení se nedočkáte a pro někoho může být stále stejný hudební výraz prostě málo. Model Evergrey je již snadno prokouknutelný. Je však nutné říct – sakra, ono to stále funguje a to skvěle! Evergrey znovu dokázali, že to co hrají, umí parádně. Silné album, které získává sílu s dalšími poslechy.
|
