Ještě v polovině devadesátých let se počítalo s tím, že losangeleští rabiáti Downset budou jednou z hvězd rapmetalové či hardcorové scény, která zažívala nebývalou obrodu. Osud jim nakonec takové karty nerozdal, a i když bezejmenný debut byl výtečná přímá rána mezi oči, slávu si pro sebe urvali jiní, Rage Against The Machine počínaje a Biohazard konče. Downset si s nimi moc nezadali, jen neměli takové štěstí a mediální tlačenku. I když to v roce 1994 vypadalo nadějně, nikdy se jim nepodařilo překročit hranice undegroundu a velké sály (natož stadiony) jim zůstaly zapovězené. Na druhou stranu je pravda, že jejich hudba dokáže nejlépe fungovat v klubech, kde pot teče po zdech a z venku to zní, jako kdyby zuřila občanská válka v obýváku. Jestliže debut nastolil trend, jakým se kapela ubírala (ještě předtím fungovala v podzemních kruzích pod jménem Social Justice), další alba z něho už jen čerpala.
S koncem devadesátých let začala síla ubývat. Rap metal začal být okoukaným stylem, jeho místo na slunci obsadily nu-metalové party, spojení tvrdých kytar a hudby černošských ghett přestalo udivovat a Downset ztratili motivaci. Zpěváka Reye Oropezu začali opouštět spoluhráči, zodpovědní za prvotní úspěch, až to zabalil i frontman sám. Čtvrté album „Universal“ se považuje za jejich nejslabší dílo, na němž byl jasně znát pocit vyčerpanosti a jistá demotivace, proto rozpad byl nasnadě. Netrval sice dlouho, pauza se smrskla pouze na čtyři roky, ale vydání comebackového alba „One Blood“ neprovázely žádné větší ovace. Trochu nespravedlivě, protože Downset se ukázali ve slušné formě. Následně rozjetý personální kolotoč se zastavil až v roce 2019, kdy Oropezu a navrátivšího se původního kytaristu Rogelia Lozana doplnila dvojice nových členů, včetně protřelého bubeníka a filmového tvůrce Bobbyho Blooda, a éter začaly plnit zprávy o definitivním návratu pro leckoho kultovní formace devadesátkové revoluce.
Tentokrát to vypadá na opravdový comeback, korunovaný podařeným albem. To zhusta hraje na nostalgickou strunu, vyvolává duch debutu, nepostrádá slušné skladby a energii, tolik potřebnou pro tento hudební žánr. Novinka „Maintain“ si nehraje na žádné velké umění. Jejím největším cílem je vypustit přebytečnou páru a nahromaděné frustrace (trochu lacině si bere na paškál pandemické téma), a v tomto ohledu funguje takřka dokonale. Dalším cílem byl návrat k debutovému albu, které skoro udělalo z Downset hvězdu. A tohle funguje taktéž, kapela maže všechno, co dělala v letech po vydání první desky. „Považovali jsme za důležité vrátit se ke kořenům naší hudby. Dokonce jsme změnili i ladění nástrojů a nastavili jej na parametry debutového alba,“ zmínil kytarista Rogelio Lozano a dlužno podotknout, že hra na minulost Downset vychází.
Novinka je plná zpovykaných popěvků, v nichž se fuckuje na všechny strany, Oropeza prská své jedovaté texty jak ve chvílích, kdy se pouští jak do štěkavého rapu, tak do hardcorového řevu, a je tak přesvědčivý, že mu jeho názory věříte. I spoluhráči jsou při chuti, energie z nich stříká na všechny strany. Nemusí si hrát na žádné umění, o tom Downset nikdy nebyli, ale když vytáhnou údernou „Your Power“, poznáte, že to jde až na dřeň. Deska má sympaticky chuligánskou atmosféru, umocňovanou silnými věcmi „The Place To Be“, titulní „Maintain“ (možná nejlepší věc desky) nebo „New Respect“. Klade se silný důraz na houpavá tempa, rapované sloky a výrazné skandované refrény, v nichž se leckdy (skoro až do zblbnutí) opakuje název skladby nebo další jednoduché slogany. Jenže není přesně tohle poloha, ve které chtějí fanoušci tuhle kapelu slyšet?
Kdybychom měli být důslední, je třeba říct, že „Maintain“ představuje nejpřesvědčivější práci Downset od dob debutu. To byl jejich cíl, alespoň se přiblížit této metě. A daří se to i přesto, že kostlivci, které losangeleská čtveřice tahá ze skříně, jsou místy důvěrně známí. Downset nikdy nebyli žádní velcí objevitelé, ale spíše kapelou, která plní funkci velmi dobrých stylových dělníků. To se nemění ani na „Maintain“, přestože se dá říct, že zkušenostmi se dostávají do pozice zasloužilých mistrů stylu.
|