Trojice z Londýna Hilltops Are For Dreamers začala působit jako projekt už v roce 2018. Vše měl na starost zakladatel Vasilis Papageorgakopoulos, jenž jako solitér před dvěma lety vydal dvojici krátkometrážních desek. Na debutové desce „In Disbelief“ již působí kromě Vasilise ještě zpěvák Michael a Dyonysus, jenž se stará o programování. Hilltops Are For Dreamers mají poměrně netypické žánrové zařazení, v jejich hudbě se střetává hned několik různorodých vlivů - black metal, blues, post-hardcore, metalcore nebo prog rock.
Debut má pouze osm skladeb, jejichž délka se jen lehce přehoupne přes půlhodinku. Osm kousků je navíc rozděleno do tří celků: "Shadows", "Overturn" a "Awakening". Každý z nich má trochu jinou atmosféru. Úvod překvapí díky tomu, že „Silence“ na vyrazí s kulometnými bicími a drtivým nasazením. Začátek patří směsici coreu a black metalu. To spojení zní divně, ale skladba takto první dvě minuty zní. Pak přijde zlom a uklidňující pasáž jak od Opeth. Závěr se vrátí k údernosti ze začátku. „Severe Serenity“ je jako od jiné kapely. Tempo je valivé, ale nikam nepospíchá. Zůstávají post-hardcoreové pasáže a uřvaný vokál, ale přibývá melodií a prvků prog rocku. Závěr úvodní části ("Shadows") obstará nejdelší song nahrávky „Healing After The Fall“, který pokračuje v nastolené atmosféře a poměrně bláznivém pojetí zmíněných žánrů.
Druhá část "Overturn", která obsahuje dvě kratší skladby, se příliš neliší. Snad jen v tom, že působí jednodušeji, přímočařeji. Jinak ale mix žánrů zůstává stejný. Nejmelodičtější třetina "Awakening" přináší v pomyslném úvodu „The Sirens Woe“ zjemnění výrazu a především více melodického zpěvu. Skladba sice obsahuje i metalcoreové breaky, ale převládají melodie. Zklidnění hudby potvrzuje i následující „Revival“, která je po většinu stopáže uklidňujícím prvkem desky. Závěrečná „Unsoiled Soul“ jako by chtěla posluchače pohladit obejmout a nechat odpočívat.
Hilltops Are For Dreamers přináší díky žánrové rozháranosti jedinečnou hudební atmosféru, která má potenciál ihned zaujmout. Třaskavé black či hardcore pasáže ostře kontrastují s pohodovými progovými plochami, v nichž kapela ukazuje instrumentální vyzrálost i talent tvořit pěkné melodie a harmonie. „In Disbelief“ během krátké stopáže nadělá hodně parády. Umí být tvrdé, stejně jako pohladit. Jen to bude pro spoustu posluchačů příliš zvláštní koktejl stylů. K vyššímu ohodnocení chybí větší zapamatovatelnost jednotlivých skladeb. Deska se poslouchá velice dobře, ale nemá žádný vrchol nebo hit. Je to příjemné, dobře to zní, ale není to vyzrálé. Potenciál mají ale Hilltops Are For Dreamers slušný.
|
