Po dlouhých čtrnácti letech hibernace (nebudeme-li počítat chvilkové procitnutí v roce 2014) se zpět k životu probouzí pardubická formace Navar, která je neodmyslitelně spojena s osobou kytaristy a zpěváka Jirky Raina (Sebastien, ex-Citron, ex-Kreyson). Tomu se podařilo svolat zpět do zbraně muzikanty, kteří v minulosti v Navaru působili (včetně baskytaristy Törru a Alkeholu Jana "Barta" Bartoše) a tím vdechnout život kapele, kterou mnozí považovali za definitivně mrtvou. Původní plán oslavit výročí dvaceti let od vzniku prvního dema kapely vydáním EP, na němž dostanou prostor nikdy nevydané skladby Navaru, nakonec přerostl v myšlenku na nahrání dlouhohrající desky. Album trefně pojmenované "Návrat havranů" je kolekcí povětšinou starších skladeb, které nenašly uplatnění na předchozích nahrávkách kapely. Všechny jsou samozřejmě nově nahrané a zabalené do moderního zvuku, pod kterým je podepsán světově uznávaný producent a bývalý kytarista Helloween (dnes předák německé formace Masterplan) Roland Grapow. Pojem moderně pojatý heavy/power metal vystihuje styl kapely poměrně přesně.
Při pohledu na sestavu oživeného uskupení automaticky přijde na mysl otázka, liší se vůbec něčím hudba Navaru od Sebastien? Odpověď zní jednoznačně ano. Hudba Navaru je svižná a energická. Stojí na kytarových riffech a přináší řadu líbivých melodií. Na rozdíl od posledních přespříliš uhlazených nahrávek Sebastienu ji nechybí nutná dávka agresivity. To platí zejména pro první polovinu alba. Spojujícím znakem mezi oběma kapelami je samozřejmě hlas frontmana George Raina, které pro potřeby Navaru svůj vokální projev nikterak neupravuje a nepřizpůsobuje ostřejšímu hudebnímu výrazu, takže zní stejně, jak ho známe z jeho hlavního působiště.
Svou sílu kapela naplno odhalí hned v úvodním kvapíku "Pod křídly lva". Nekompromisní power metalová šleha s chytlavým refrénem a povedeným textem si po právu říká o titul nejlepší okamžik alba. O ten se však dělí s několika dalšími kousky. Jedním z nich je následující "Navar" s hostujícím Otou Herešem. Jeho hlas do skladby sedí jako prdel na hrnec a dodává jí zvláštní törrovský nádech. Nejchytlavějším momentem alba je bezesporu refrén skladby "Ztracenej syn", dokazující, že kapele nedělá problém složit prvotřídní hit. Sérii povedených písní uzavírá dvoukopákový nášup "Neboj se říct ne", kde mistrovský výkon předvádí bubeník Radek Rain.
Druhá polovina desky je o poznání slabší, kapela výrazně ubere plyn, ale pár silných okamžiků přece jen nabízí. Jedním z nich je píseň "Nejsou jako já" s hostujícím Lubošem Suchánkem z Komunálu, dalším pak nečekaně tajemný titulní song, v němž si kapela pohrává s gothic metalem. Autorsky je pod ním podepsán původní zpěvák Navaru Julian Záhorovský. Ten v roli hosta také vypomohl se sbory. Seznam hostů na desce rozšířila též zpěvačka Leona Šenková. Její hlas můžeme slyšet ve skladbě "Černej anděl", která by ovšem mnohem víc zapadla do současné tvorby Sebastien než do výrazně tvrdšího Navaru. To samé platí i o baladách "Sen", "Černá růže" a "2050", přičemž poslední zmíněnou považuji za vůbec nejslabší okamžik celé kolekce.
I přes slabší druhou polovinu alba lze "Návrat havranů" hodnotit jako zdařilou desku, která nabízí nemálo příjemných zážitků nejen pro příznivce melodického metalu. Pokud patříte mezi ty, kterým nešmakovala poslední přespříliš uhlazená alba Sebastien, bude se vám "Návrat havranů" pro svou energičnost a heavy metalovou nespoutanost s velkou pravděpodobností líbit.
|
