Nádherná přírodní obálka novinky Ash Of Ashes „Traces“ dává tušit velké věci. I samotné logo kapely je parádní. Cover připomíná epickou náladu z obálek atmosférických Sojourner a obrázek na přebalu „Traces“ napovídá, že by se v případě Ash Of Ashes mohlo jednat také o něco atmosférického, black nebo folk metal. Z obou žánrů si kapela, která vznikla před osmi lety, bere. Novinka je druhým řadovým albem německé skupiny, která se textově věnuje pohanským tématům. Jádro projektu tvoří textař a zpěvák Morten a Skaldir, jenž má na starosti vokály a takřka všechny ostatní nástroje, kromě bicích, které jsou buď naprogramované nebo nabubnované hostem Strixem. Hostů je na desce víc, někteří přispěli hlasem, jiní hrou na hurdy gurdy....
Úvodní krátká „Beyond White Waters“ zavede posluchače někam do krajiny z obalu desky. Instrumentální předehra budí dojem epičnosti. Po ní přijde black metalově ševelící song „Under The Midnight Sun“, v němž se střídá klasicky blackový krkavčí skřehot a vzletný čistý zpěv v refrénu. Rychlou skladbu střídá „Into Eternity“ ve středním tempu. Čistý zpěv a atmosféra, jako kdyby zpěvák zpíval z vrcholu vysoké hory. Jedná se o klasický pagan metal, který je dnes poměrně dost populární. Velice povedená je melodická kytara a refrén je díky dobrému zpěvu chytlavý. Pomalá a překvapivě jemná skladba „The Eternal Traveller“, je v kontextu alba poměrně překvapivou rockovou baladou. V „Evermore“ se vrací epika a vzletné pasáže. Čím dál víc je znát inspirace od pozdních Bathory, deska nabídne jednoduché skladby, hrající na vznešenost a velkolepost. Album působí překvapivě jemně, což se alespoň trochu změní v „Southnound“, v níž přijdou na řadu black metalové pasáže a hudba působí, jako kdyby Moonsorrow nahráli krátký song. Závěrečná „To Those Long Forgotten“ překvapí tichým, baladickým úvodem. Svým dílem přispěje i zpěvačka Rúnahild a posléze dostane prostor sborový zpěv. Jako byste se ocitli ve vikingské vesnici. Nechybí ani krátké, ale vcelku povedené kytarové sólo.
„Traces“ se snaží být pestrá a epická. Zcela nepokrytě těží z odkazu Bathory a jejich pozdější tvorba. Ash Of Ashes trochu zvláštně nejprve vyrukují s black metalovou peckou, aby posléze přehodili výhybku na příjemný, ale někdy až moc pohodový metálek. Balady desce neškodí, Morten je umí velice pěkně zazpívat, nicméně nejde se ubránit dojmu, že působí strojeně. Nadprůměrná pagan metalová nahrávka, která neurazí, ale ani příliš nenadchne. Příjemně se poslouchá a dává najevo, že Ash Of Ashes by mohli být pro žánr přínosem.
|
