Dnes možná Blaze Bayley lituje toho, že v roce 1994 opustil kapelu Wolfsbane a nechal se zlákat voláním Iron Maiden, kde na čas a dvě alba nahradil ikonického zpěváka Bruce Dickinsona. V lůně Železné panny se stal Bayley otloukánkem a když už nešlo přehlížet jeho rozporuplné koncertní výkony, stejně jako odpor řady fanoušků, musel znovu místo uvolnit vracejícímu se Dickinsonovi, což mu nakonec skoro zničilo kariéru. Pro něho to byla škoda, protože Wolfsbane byli považováni za velmi slušnou kapelu, která sice nikdy neměla stanout na vrcholu hudební scény, ale v domovské Británii platila jak za miláčka médií, tak za koncertní jistotu v klubech a menších halách. Alba z přelomu osmdesátých a devadesátých let vykazovala kvalitu, zejména debut „Live Fast Die Fast“ zapadl velmi dobře do kontextu doby a kapela na něm předváděla britskou odpověď na spratkovský hard rock z Ameriky. To vše zdánlivě skončilo, Bayley se po neslavném konci u Iron Maiden k Wolfsbane nevrátil a nastartoval sólovou kariéru. Ta jej dovedla zpět do klubů, ve kterých pár stovek fanoušků vždy čeká, že Blaze vytáhne nějakou maidenovskou klasiku z alb „The X Factor“ a „Virtual XI“.
Wolfsbane se ale nakonec vrátili rovněž, v roce 2012 se slušným, ač nikterak oslnivým albem „Wolfsbane Saved The World“. To zůstalo přehlédnuto, za což mohl i Bayley, který se více soustředil na sólovou dráhu, která však začala vykazovat jisté známky opotřebení. Byla odlišná než svět Wolfsbane, kteří neslevili z původního zvuku, jenž nebyl (na rozdíl od Blazeovy sólové dráhy) příliš po chuti zarputilým fanouškům Iron Maiden. Deska z roku 2012 byla štěkem do tmy, po jejím vydání a následných koncertech kapela utlumila své aktivity na minimum, což bylo možné přičítat relativnímu neúspěchu alba. Flinta do žita se ale nehodila a proto se Wolfsbane zjevují znovu. Docela potichu a nečekaně, ale přesto s novou deskou. I když album "Genius" je opravdu dobré, opět vychází docela utajeně a bez patřičné reklamy.
Pokud chcete slyšet Blaze Bayleyho bez bombastického metalového patosu, nebo pokud se pocitově chcete vrátit na konec osmdesátých let, je velká šance, že se vám bude novinka „Genius“ líbit. Wolfsbane se na ní vrací k tomu, co jim šlo vždy nejlépe, ke zvuku prvních dvou alb „Live Fast Die Fast“ a „Down Fall The Good Guys“, k ostrému hardrockovému (či dalo by se s jistou dávkou nadsázky říct i glam metalovému) soundu, k jisté ztřeštěnosti, v níž je znát silné ovlivnění Van Halen z prvotní éry Davida Lee Rotha, a nekomplikovanosti a lehkovážnosti, tedy aspektům, které Wolfsbane charakterizovaly nejvíce. Už úvodní vteřiny otvíráku „Spit It Out“ vás přenesou do doby párty popěvků, u kterých zapomenete na Bayleyho sólovou tvorbu i na epizodu s Iron Maiden. To vše jako kdyby neexistovalo a Wolfsbane navazují na práci, kterou dělali před Blazeovým odchodem. Nečekejte pražádné reminiscence na Železnou pannu, spolehnout se můžete na energické a svižné rockové skladby, který místy hýří i patřičnou dávkou hitovosti.
„Impossible Love“, „Small Town Kisses“ „Rock City Nights“ či „Zombies“, kladoucí důraz na kontrast mezi temnou slokou a prozářeným refrénem, jsou možná největšími (ovšem stále jen potencionálními) hity, které pod hlavičkou Wolfsbane vznikly. Spolu se závěrečnou hořkosladkou „I Was Born In `69“ (že by narážka na Dickinsonovu „Born In `58?) jsou to nejvýraznější položky, které deska nabízí. Nelze v nich hledat žádné hlubší poselství, ale o to více dokáží bavit. Mají slušné riffy, sólující kytary, obstojný Blazeův zpěv, ale především skutečně silné melodie a lehce zapamatovatelné refrény. Deska celkově tíhne k americkému pojetí rockové hudby z dob, kdy největší hvězdy zářily na půlnočním Sunset Stripu, je z ní cítit až mladický entuziasmus (i když pánům už je přes padesát…) i docela úspěšná snaha dát dohromady sbírku stadionových hitů.
„Genius“ představuje příjemné překvapení. Pokud se s ním nepodařilo kapele předstihnout svá nejlepší alba, tak se povedlo vytvořit stejně kvalitní kolekci. Co se týče Blaze, nové album Wolfsbane dokáže strčit do kapsy i jeho sólovou kariéru, která žije zbytečně z někdejšího záblesku slávy v Iron Maiden. Proto by stálo za to věnovat v budoucnu více úsilí této kapele…
|
