Poté, co Olympic přežil rozkol s basistou a textařem Pavlem Chrastinou, bylo třeba hledat náhradu. Jak přiznal Petr Janda, nebylo to vůbec jednoduché. „Jediný, kdo připadl v úvahu, byl Jan Hauser, který hrál v Apollobeatu,“ řekl Janda. „Láďa Klein dostal za úkol ho zlomit, ale Hauser se kroutil a kroutil. Já bych klidně vzal někoho jiného, kdyby někdo takový byl.“ Hauser, kterému se říkalo Papírek, nakonec nátlaku podlehl a nabídku Olympicu přijal. „Měl ale podmínku, že nebude hrát „Želvu“, tak jsme ji museli vyškrtnout z repertoáru,“ dodal Janda. Papírek se nakonec s kapelou sžil, ale nálada a energie klasické sestavy po Chrastinově odchodu pomalu mizela. Ztrácela se i euforie z Pražského jara a francouzské anabáze, a na kapelu začal pomalu doléhat stín nastupující normalizace, v níž se tolerovalo jen málo z toho, co mělo společného s první polovinou roku 1968, kdy Olympic zažíval nejšťastnější chvilky. Opět se začali rojit cenzoři, rocková kultura byla potlačována a umělci museli nabízet skladby, s nimiž vnitřně nesouhlasili, aby se nemuseli vzdát své tvorby a nastoupit každodenní pracovní rutinu. Tíha nového uspořádávání československé kultury začala zasahovat i Olympic.
Jestliže Papírek zaujal Chrastinovo baskytarové místo, textařskou funkci začal plnit Zdeněk Rytíř, který si brousil ostruhy už během Chrastinova působení. I když oba jej dokázali zastoupit plnohodnotně, bylo znát, že tvorba Olympic začíná doznávat změn. Psychedelie, tolik přítomná na „Ptákovi rosomákovi“, zmizela se šedesátými lety, jakoby během okamžiku naprosto vyšla z módy. Všeobecný vkus, pokud pomineme rockově orientované publikum, které se vzhlédlo v britské vlně bouřlivých kapel Led Zeppelin, Deep Purple či Black Sabbath, se vracel zpět k dobám Semaforu a nekomplikovaným popovým popěvkům. I Olympic stál na scestí. Moc době se vědělo, že se stylem „Želvy“ a „Ptáka Rosomáka“ by velkou díru do světa v přelomovém roce 1970 neudělal, a i když to kapelu (zejména Petra Jandu) táhlo k tvrdší hardrockové hudbě, nebylo možné riskovat zákazy, protože podobná tvorba začínala být stále větším trnem v oku dohlížitelům z lůna komunistické strany. Kapela 1970 nasadila tvrdý, rock n`rollový singl „Dynamit“, hvězdnou chvilku pianisty Miroslava Berky, který o mnoho let později Petr Janda nazval prvním thrash metalem v Československu, ale třetí deska „Jedeme jedeme“ se ubírala jiným směrem.
Přestože desku startuje klasicky pojatá věc „Pět cestujících“, jako vzpomínka na francouzské EP „The Five Travellers“, vedená v duchu předchozí olympicovské tvorby, celkové znění „Jedeme jedeme“ má poněkud popovější nádech. Nevrací se k „Želvě“, na které prim hrál rock n`roll a písničkářství prvních beatlesovských desek, nevrací se ani k psychedelii „Ptáka Rosomáka“, místy reaguje na skladatelskou vyspělost pozdních The Beatles. Jasně je to znát v baladické „Danny“, v níž je inspirace slavnou „Hey Jude“ a rukopisem Paula McCartneyho více než citelná. V podobném duchu je vedena i „Mr. Den a Lady Noc“, ve které Petr Janda ukázal, že dokáže složit dobrou popovou skladbu i bez zbytečného balastu a podbízivosti. „Danny“ a „Mr. Den a Lady Noc“ patří k tomu nejlepšímu, co „Jedeme jedeme“ nabízí. Mezi fanoušky se uchytila ještě „Bláznivej Kiki“, která však nenabízí hudebně mnoho zajímavého, i když dokáže převálcovat nepovedené a takřka až infantilní věci „Brouk“, „Elixír“, „Když jsem bejval tramp“ nebo „Strážce majáků“. Tyto skladby jako kdyby reprezentovaly určitou skladatelskou vyčerpanost a ukazovaly, že nejbližší roky v Olympicu nebudou patřit mezi nejpovedenější.
Samostatnou kapitolou je křehká balada „Bon soir mademoiselle Paris“, která ční nad ostatním materiálem a ukazuje Jandovu skladatelskou genialitu. Velice vkusné zakomponování valčíku, navozujícím typickou kavárenskou atmosféru Paříže šedesátých let, skladbě dalo křídla a umocnilo její atmosféru. Té prospělo i přenechání hlavního pěveckého partu bubeníkovi Pacákovi, který si musel doslova vyžebrat. „A že Pacák škemrat uměl,“ podotkl Janda. Skladba samotná má ještě druhý osud a nepůsobí jen jako ozdoba rozpačitého alba „Jedeme jedeme“. V době vydání se velkým hitem nestala, to měly změnit následující roky. Začátkem devadesátých let si na ni vzpomněla dvojice Petr Muk a Petr Kučera, kteří v té době opustili domovský Oceán a věnovali se společnému projektu Shalom. Byla to „Bon soir mademoiselle Paris“, která pro Shalom získala obrovskou popularitu, když Muk s Kučerou na oplátku řádně zpropagovali už zapomenutou skladbu. „My jsme jí už dávno nehráli a říkali jsme si, že by bylo zapotřebí ji zahrát, ale lidi nám říkali, jestli máme zapotřebí kopírovat Muka,“ svěřil se Janda. Byla to velice paradoxní situace…
Přestože pěvecký part „Bon soir mademoiselle Paris“ převzal Jan Antonín Pacák, jednalo se o jeho labutí píseň. V zimě na přelomu let 1970 a 1971 bylo znát jeho odcizení kapele, více než hudbě se věnoval své druhé vášni, výtvarnému umění, které před nástupem do Olympicu vystudoval. „3. února 1971 dal Jeňýk výpověď. Napřed jsme si mysleli, že to nebude tak horké, ale přišlo to. Manažer Honza Bunzel se na něj strašlivě rozzlobil a Jeňýk s námi dokonce ani nesměl sedět u stolu,“ popsal rozchod Janda. Pacák na hudbu však nezanevřel, přestože jeho největší vášní se v budoucnu stalo výtvarnictví, s nímž zejména v sedmdesátých letech dosáhl velkých úspěchů. V dalších letech pak muzikant, který se v roce 1952 mihl v epizodní roli v klasické pohádce „Pyšná princezna“, vystupoval jako pravidelný host s kapelou Spiritual Kvintet. Blue Five a v Banjo Bandu Ivana Mládka. Všemu udělala přítrž zákeřná rakovina, které Pacák v roce 2007 podlehl. Bylo mu pětašedesát let…
Když už se v Olympicu dělaly změny, rozhodl se to vzít Janda a manažer Bunzel zgruntu. Přestože se původně jevilo angažmá basisty Papírka jako dobrý tah, nadšení z jeho výkonů brzy vyprchalo. Hauser se svezl s Pacákem, kapela už měla vyhlédnuty nové hráče, kteří kromě svých nástrojů museli umět i dobře zpívat. A to Hauser neuměl. Jeho angažmá v Olympicu je ohraničeno lety 1969 a 1971, ovšem i toto poměrně krátké působení se stalo jeho nejvýznamnější stopou na tuzemské hudební scéně.
|
