V záplavě alternativních a post-grungeových kapel platili američtí Shinedown vždy za lepší kapelu. Možná dokonce jednu z nejlepších, protože na rozdíl od řady stylových kolegů uměli napsat dobrou skladbu, která jim v zámoří zaručovala pozornost, i když hnidopich by mohl poznamenat, že Shinedown sklouzli místy ke komerčnímu balastu a lá Nickelback, s nimiž je pojí stylová spřízněnost. Nedělo se to však příliš často a kapela byla vždy brána na milost i ortodoxními rockery, kteří by Nickelback prokleli do sedmého kolene. Shinedown patří mezi kapely, jejichž popularita neklesá a dosud šla ruku v ruce s kvalitou desek. Když se dostali na největší vrchol s deskou „The Sound Of Madness“, neusnuli na vavřínech, ale pracovali dál ve stejné formě. Trochu klopýtli s deskou „Threat To Survival“, ale s následující „Attention Attention“ se dokázali vrátit v plné parádě, za což se získali zlatou desku, což dnes není samozřejmostí u každé trochu schůdné nahrávky.
Výchozí pozice pro novinku „Planet Zero“ byla výborná. Díky úspěchu „Attention Attention“ bylo jasné, že kapela přežije covidovou pandemii bez větší újmy a během té doby se zavřela v domovském studiu basisty Erica Basse v Jižní Karolíně, kde měla dost času album vypilovat a připravit jeho futuristický koncept. Daly se očekávat velké věci, protože téma stavu současného světa, ať už se jedná o pandemii, aktivity jako cancel culture, či vládu sociálních médií, je dostatečně atraktivní, navíc naroubované na hudební složku a lá Shinedown a obalené do vizionářského obalu. Jenže jak říká staré přísloví, čím víc se s hovnem mažeš, tím víc smrdí. A to je případ „Planet Zero“, přestože přirovnání k nevábně páchnoucí hmotě by bylo krajně nespravedlivé. Kapela desku šlechtila, přemýšlela nad ní, předělávala, přehrávala, sázela do ní různé zvuky a aranžérská kouzla, až z původně ambiciózního díla vznikl naprosto přeprodukovaný výtvor, který na většině míst postrádá údernost, která Shinedown byla vždy vlastní.
Když po odlidštěném intru „2184“ nasadí výtečný otvírák „No Sleep Tonight“ a za něj podobně silnou titulní „Planet Zero“, vypadá to na velice nadějnou desku, která by mohla konkurovat tomu nejlepšímu, co kdy kapela vydala. Shinedown na začátku alba zní natlakovaně, tvrdě a přitom nezapomínají na výrazně melodické momenty, které zejména z „No Sleep Tonight“ dělají ultimátní hit. Vše se ale začne kazit velmi brzy. Když kapela vypustí první baladu „Dysfunctional You“, vyvolá to efekt povytáhnutého obočí, ale ještě se nic hrozného neděje, protože je naděje, že takhle omšelá a vlezlá pomalá věc bude jen jedním drobných přešlapů, navíc když na ní navazuje moderně pojatá „Dead Don`t Die“ s řízným refrénem v pochodovém tempu a výtečná hitovka „America Burning“. Jenže chyba lávky… Shinedown jako kdyby se začali zaplétat do kruhu nepochopitelně nefunkčních meziher, dotvářejících futuristickou atmosféru desky, a řady dalších balad.
Od „A Symptom Of Being Human“ následuje skoro až nepochopitelný sešup dolů, kapela otočí kormidlo k modernímu popovému znění a sází především na pomalé klišovité věci. Zbytečné z nejzbytečnějších, jen devalvující jméno kapely. „Hope“, „Sure Is Fun“, „Daylight“ nebo „What You Wanted“ ukazují kompoziční mizérii, jako sláma z bot z nich čouhá touha po větším komerčním úspěchu a s tím spojená snaha navést Shinedown do vod komerčního popu. Co na tom, že mezi k uzoufání nudné skladby kapela nasazuje i rychlejší věci (z nichž jako nejlepší lze zmínit „Army Of The Underappreciated“), když i ony ztrácí s postupem desky tah na bránu, který ještě více rozmělňují mezihry. Jako kdyby se z kapely vytrácela spontánnost a energie. Možná si s podobným konceptem ukousla příliš velké sousto, možná se ztratila v ambicích vytvořit velké dílo. Tím „Planet Zero“ není.
Je to škoda, po výborné desce „Attention Attention“ se čekala podobně silná nahrávka. Očekávání však bylo marné. V kontextu diskografie Shinedown „Planet Zero“ zůstává spíše na chvostu. Kapela před vydáním desky deklarovala vlastní vývoj, ale ten se neubírá nejšťastnějším směrem. Snad příště bude líp…
|
